Kopretiny pro zámeckou paní (20.)

"Chceš mi ji vylízat?" Ne, tohle vážně není úplně běžná věta v konverzaci. A pokud navíc padne jako úplně první v rozhovoru dvou sobě dosud neznámých lidí, je o to zvláštnější. Byl sice Silvestr, poslední den roku, ale i tak mě tak najednou, bez úvodu a přímočaře trochu zaskočila. Vlastně byl po pravdě už přes hodinu rok nový, kdy se možná díky množství vypitého alkoholu podobné věty říkají snáz... Více méně náhodou jsem se ocitl na horské chalupě v Krkonoších, co patřila národnímu podniku, kde pracoval strýc kamaráda Jirky, kterému jsem se svěřil, že zatím nevím, kde konec roku oslavím, když jsme se po příjezdu do rodného města náhodou potkali na peróně našeho nádraží a to radostné setkání i čerstvé zkušenosti prvního semestru na vysoké probírali nad pivem v hospodě naproti. "Čoveče... víš, že ... se tady to...střílelo, v pětačtyrycátým? Strejc mi o tom... vykládal. Dělal tehdy na to...na dráze...čerstvě. Celou válku prej měli na půdě nad výpravnou pušku. Schovanou pod lejstrama.", vykládal Jirka, když se jedno pivo nějak záhadně změnilo na piv pět. Dotyčný strejda, takto šedesátník před důchodem, se stal držitelem podnikového poukazu na hory, se kterým si nevěděl rady, takže když jsme ho další den (radši odpoledne, když se následky setkání trochu vypařily) navštívili, jednak nám upřesnil tu historku o pušce, se kterou jeho kamarád z půdy stanice párkrát vystřelil na projíždějící německý konvoj, než jeden z pancéřových vozů pokropil dávkou z kulometu celou stanici, jednak nám nabídl ten poukaz. Měl jsem štěstí i podruhé: Jirka se zrovna před měsícem dověděl, že jeho milá Jindřiška, která nešla na vysokou jako on a já, ale nastoupila po zdrávce do zdejší nemocnice, se během nočních až moc sblížila s mladým doktorem, co tu byl nový. Díky jejich nočním hrátkám tak byl Jirka čerstvě bez holky. "Janča od záchranky je nachytala, ten sviňák ji klátil na stojáka zezadu, opřenou o kartotéku. Jindra kalhotky u kotníků, ceciny vyvalený z uniformy a prej jen hekala...říkala Janina.", svěřoval se mi zklamaně. Prý vůbec neviděla, že tam Jana stojí a dívá se, jak ji ten mladý doktůrek mrdá a zatíná jí přes uniformu prsty do boků. Když jsem se divil, proč má v osobě Janči od záchranky tak pilnou informátorku, připustil, že s ní jednou tak trochu něco taky měl na jakémsi kurzu první pomoci. "Ale to se nepočítá! Učila mě zevní masáž srdce...a ona má kozy jak vozy, jak se jí ty dudy přelévaly sem a tam... bradavky div neprorvaly podprdu... ona jen s přivřenýma očima mumlala ty pokyny, jako že mám přitlačit a zrychlit...no tak jsem se nějak to...a když jsem jí zkusil vykasat sukni, jen dala stehna do praku...a kalhotky měla takový malý, jak je dole kudrnatá, chlupy jí po stranách lezly...to mě teda ještě víc to... no a od tý doby jsme nějak v kontaktu.", vykládal s jistými mezerami v ději. Pochopil jsem, že má tedy informace od spolehlivého zdroje, spolkl touhu podělit se o svůj vlastní čerstvý rozchod se Soňou, svou první láskou, kterou nám ukončilo to, že já studuju v Praze, ale ona v Brně, a druhý den kývl na nabídku jeho strejdy, ať jedeme na hory místo něj a tety. "Jo, hoši, bejt to před třicet lety...", vyprovázel nás s výrazem, ze kterého jsme pochopili, že v zájmu zachování tradice musíme být na horské rekreaci iniciativní.

Jednalo se o zkrácený silvestrovský pobyt, rodiče uchlácholilo, že po Novém roce budu už zase v Praze a pilně se připravovat na svoje první zkouškové období, já chtěl z rodného města taky co nejdřív vypadnout, abych nepotkal Soňu. Horský vzduch mi udělal dobře, na chalupě se sešla dost pestrá směsice rekreantů, aby se v ní dalo koukat po pár pěkných holkách, a zase dost velká na to, aby se dalo ztratit, když jsem neměl náladu. Žádné velké povyražení jsem si nesliboval, na Silvestra je lepší vyrazt v páru, s partou nebo s rodinou, ne s podobně slaměným kamarádem jako Jirka. Mými jedinými erotickými zážitky, pokud se to tak dalo vůbec nazvat, byla slečna v bufetu na Výrovce, která obsluhovala, snad z hecu, prohrané sázky nebo nějakého exhibicionismu nespočetné zástupy výletníků v štědře porozepnuté košili, takže jí byla ze strany vidět v jejím výstřihu nahá prsa, protože si pod ni neoblékla podprsenku. Zachytil jsem její křivky už ve frontě, takže jsem si "mazaně" vybral griliášové Vlnky, i když je nemám moc rád, ale ležely v regále tak daleko, že se pro ně musela nahnout. Cípy košile se jí přitom hezky rozevřely, takže jsem na vteřinu uviděl žlábek mezi bledými, neopálenými kozičkami, i pihu na levém prsu, než se jí pružně zhouply, jak se narovnala a obdařila mě kromě cukrovinky i šibalským úsměvem. Druhý zážitek byl ještě větší náhoda: den před samotným Silvestrem, když jsem se chystal na běžky, se otevřely dveře jednoho z pokojů, právě když jsem procházel kolem. Vyrazila z nich dvojice dětí, které s výskáním zmizely směrem ke schodišti, aniž by se obtěžovaly za sebou zavřít. "Krucinál, zavřete ty dveře, jsem tu polonahá!", rozkřikla se za nimi jejich matka, statná třicátnice, kterou svým úprkem vystavily do prekérní situace - byla totiž skutečně teprve v procesu oblékání, a jako z udělání hned za dveřmi, před zrcadlem na skříni. "Ježiši, děkuju, že mi zavřete! Ty děti fakt nemají rozum, jsem tu vystavená jak někde na striptýzu.", ušklíbla se, když jsem nedokázal odolat a zastavil se s očima upřenýma na její mateřstvím patřičně do objemu narostlou krásu. Jak proti mně stála jen v bílých kalhotkách a punčocháčích, které se jí maličko zařezávaly do obliny bříška, neudělala sebemenší pohyb, aby zakryla svoje objemné a především úplně nahé poprsí, přestože podprsenku s košíčky nepřehlédnutelné velikosti už držela v ruce. Tu ale nechala viset podél těla, zatímco plné hrušky s hnědými terči širokých prsních dvorců jí pro změny maličko kleslé visely ke kulatému bříšku. "Já nikdy nebyl ... na striptýzu...", zamumlal jsem, čemuž se prsatá neznámá zasmála, až se jí dudy zavlnily. Zřetelně jsem cítil, že to má na mě efekt, který jí přes mé lyžařské kalhoty nemůže uniknout. "Já taky ne.", ujistila mě a se spokojeným úsměvem očima přehlédla rostoucí bouli v mém rozkroku, než si přece jen, i když pomalu a beze spěchu, navlékla na svoje parádní kozy košíčky podprsenky, kterou si pak, ne bez námahy, na zádech nakonec zapnula, takže se jí z ní prsiska přece jen nevyvalila znovu ven, jakkoliv se vrchem i spodem mocně drala. "Tak plavte, tady se žádný už konat nebude!", roztáhla plné rty do hezkého úsměvu a já zavřel dveře.

Pak přišlo samotné bujaré vyvrcholení roku, nálada ve společenské místnosti nabyla charakteru třeskuté zábavy, celou chalupou lítaly děti bez dozoru, zatímco jejich rodiče se buď pokoušeli utancovat nebo závodili, kdo se dřív a víc opije, a Jirka správně vyhodnotil, že černovláska, které pokud bylo osmnáct, tak hodně nedávno, ale její touhu ten večer něco zažít signalizovaly do dálky trčící anténky bradavek na malých, kulatých kůzlatech pod obtaženým tričkem, by mohla být svolná k tomu poslouchat jeho parádní vtipy, a možná nejen to. Smířený s tím, že spěchat na pokoj by nebylo kamarádské, když se mu to tak pěkně rozbíhá, nějak jsem se dočkal půlnoci, připil si s vesměs neznámými lidmi a očima našel v davu slavících onu maminu, co mi tak sympaticky předvedla svoje bujné vnady. Ty jí tentokrát lákavě šponovaly odvážné šaty, z jejichž dekoltu se draly tak vehementně, že bezpečně vylučovaly i u téhle prsatice přítomnost podprsenky. Když se naše pohledy setkaly, ocenil jsem na dálku úsměvem, že mamča nechává své "holky" na volno, i když tím co chvíli riskuje, že jí při prudším pohybu vyjedou v celé své naducané kráse ven. Šibalsky na mě mrkla, ale ruka jejího manžela, majetnicky svírající přes šaty půlku její výstavní zadnice, jasně hlásala, že tyhle tvary se dnes v noci budou natřásat na něm. Zrovna když jsem se přesvědčil během bloumání po chodbách chalupy, že všechna její zákoutí obsadily dvojice lidí, co v sobě ten večer našli zalíbení, ale nebydleli na stejném pokoji, a přemýšlel, kam se uklidím, než Jirka objeví všechna tajná místa na těle mladinké slečny, padla ta nečekaná věta. Ve dveřích pokoje stála bledá černovláska v minišatech, které jsem si během večera několikrát letmo všiml ve společnosti výrazně staršího chlapíka, a probodávala mě pohledem někoho, kdo se v pití nedržel rozhodně zpátky, ale nějak se mu nepovedlo dostat se pod stůl. "Tak chceš mi ji vylízat?", skoro zavrčela, nikde ani náznak úsměvu. Vypadal jsem asi mimořádně natvrdle, protože si vzápětí s výrazem rezignované učitelky, co už neví, jak by tupému školákovi tu zpropadenou trojčlenku vysvětlila líp, vyhrnula po bílých stehnech látku minišatů výš, až odhalila v kontrastu s jejich bledostí černočerný trojúhelník mezi nimi. Buď toho večera vůbec neměla nebo si už dávno svlékla kalhotky, teď si, opřená o futro dveří, prohrábla tmavé kudrny chloupků v rozkroku a znovu mě provrtala pohledem. Už první semestr na vysoké a pár kolejních mejdanů mě stihly naučit, že některé holky, když na to mají chuť, se zbytečným studem nezdržují, ale tohle bylo opravdu hodně přímočaré. Sice jsem nedokázal odtrhnout oči od černovlásčina klínu, ale k přijetí její nabídky jsem se neměl, už proto ne, že jsme nebyli rozhodně široko daleko sami. Na druhém konci chodby nějaká slečna právě vesele výskala, kousek dál bouchly dveře... Černovláska pokrčila rameny, nechala šaty spadnout jako oponu přes své nečekaně odhalené pohlaví a zmizela v pokoji. Dveře nechala otevřené, já se konečně probral z šoku, rozhlédl se na všechny strany, rychle vklouzl za ní a pro jistotu za námi zavřel. Ležela na břiše na posteli, ignorovala mou přítomnost, hezké nohy odhalené, jak se jí šaty zase vyhrnuly, skoro celý kulatý zadeček taky. Když jsem přiklekl a začal rukama hníst jeho půlky, rozevřela stehna od sebe a zamumlala: "Říkala jsem vylízat!" Vzápětí vydechla, když jsem zabořil jazyk do hebkého perziánu jejích kudrn a ucítil dráždivou chuť vzrušené dívčí pičky. Povzbuzený tím, že když můj jazyk proniká mezi zatím sevřené, ale rychle se roztahující závojíčky, není už zdaleka tak nad věcí, ale tiše vzdychá, stiskl jsem její zadeček oběma rukama a jazykem tvrdě pronikal do stažené štěrbiny, úzké tak, jako bych ji dobýval poprvé. Černovláska sténala, její pipina byla po chvíli zmáčená mým lízáním i jejími šťávami a jak sebou házela v extázi sem a tam, věděl jsem, že ji vedu nečekaně rychle k orgasmu.

Dosáhla ho přesto skoro bez varování, což jsem poznal podle toho, že najednou zajíkavě vykřikla a na obličej mi vystříkla sprška jejích šťáv. "Do prdele...panebože...jo, jooooo....kurva....kurvaaaa....!!!", vyrážela ze sebe a doširoka roztažená se snažila lačnou pičkou vcucnout pokud možno co nejvíc z mého jazyka. Usoudil jsem, že mám k uspokojení téhle potřeby i jiné části těla, rychle uvolnil ze sevření kalhot můj vztyčený klacek a nasadil odhalený žalud do rýhy mezi jejími rozchlípenými pysky. "Jo...vraž mi ho ... taaam!!", schválila zajíkavě můj nápad a já se prudkým přírazem boků propadl tentokrát čurákem do vlhkého sevření její prciny. Nalehl jsem na ni shora, a jakkoliv mi ta poloha neumožnila proniknout úplně nadoraz, začal jsem jí kundu důrazně projíždět. V pološeru pokoje jsem rukama nahmatal její malá, pružná prsa, která si ochotně nechala vylovit ze šatů a mnout mými prsty, zatímco mi pohyby pánve vycházela naproti. Znovu začala sténat, jakoby chrčivě, skoro to připomínalo vrčení, a když jsem jí prsty tvrdě sevřel vzrušením tuhé bradavky, prohnula se a s naříkavým sténáním se udělala v krátké době podruhé. Zrovna když sebou pode mnou přestávala divoce házet a já uvažoval, že z ní vstanu, svleču ji donaha a tentokrát jí kundičku nabodnu pěkně zepředu, abych jí mohl vrážet do té horké tlamičky čurák až po kořen, cvakla klika a ozvalo se nesouvislé: "Iveto? Ivet.. jsi tu?" Mrskl jsem sebou z postele těsně před tím, než místnost částečně osvítil klín světla z chodby, jak se váhavě pootevřely dveře. Černovláska, jejíž jméno jsem se takhle netradičně dověděl, ovšem projevila nemenší obratnost, takže když se ve dveřích objevila silueta mužské postavy, ne tak úplně sportovní, postel už byla prázdná. Naše postavení, nebo spíš poležení po jejích stranách, bylo ale nadále dost vratké. Stačilo, aby Ivetin partner vešel dovnitř a rozsvítil, a byli bychom prozrazeni. V duchu jsem počítal nejdelší vteřiny v životě a odhadoval, jestli se mi ho povede odstrčit a vystřelit na chodbu, než pochopí, co jsem tu asi s jeho Ivetkou dělal, k čemuž by asi byla nejlepší indicií má jen zvolna ochabující erekce. "Kde hergot je?", mumlal dotyčný, než po další mučivě dlouhé prodlevě zavrčel samomluvou opilce: "Seru na ni, na krávu plochou. Aspoň se vyspím..."

Na podlaze jsem zůstal bez hnutí ležet ještě dlouho potom, co dveře přibouchl, naštěstí zvenčí, a znovu zavládlo šero. "Platí mi tenhle pokoj extra.", ozvalo se skoro špitnutí z druhé strany postele. Iveta, tichá jako myška, stejně jako já ležela, stále ještě ochromená strachem. "Je ženatej?", prohodil jsem do tmy. "Hmmm...", ozvalo se po chvíli. Kousl jsem se do rtu, abych neplácl nějakou trapárnu ve smyslu, že to není tělesná vada, jak se o tom chlapácky bavili starší spolužáci, když líčili svoje nejmíň z půlky vybájená erotická dobrodružství s vdanými pražskými paničkami. Z náhlých rozpaků Ivety bylo znát, že minimálně v rovině psychické to trochu vada je, hlavně pro ni. Snažil jsem se v duchu odhadnout, o kolik může být ona starší než já. Nemohlo to být víc než rok, dva. "Dáme sprchu? Jsem celá ulepená...", přerušila z druhé strany postele mé úvahy hlasem přece jen trochu pevnějším, skoro s lehkým náznakem koketerie. Když jsem se pomalu zvedl, v šeru pokoje jsem viděl, jak si rozepla šaty na boku, elegantně je nechala svést se jí k nohám a připomněla mi, co už jsem věděl: že je pod nimi nahá. Když se vydala, pořád po tmě, směrem ke koupelně, přes celkovou bledost její kůže v nedostatku světla ještě víc vynikly světlá vodorovná linka na zádech a trojúhelník na pevném zadečku, obrysy dvoudílných plavek ještě z léta. Dveře do koupelny byly té noci už druhé, které nechala mnohoslibně otevřené, a aniž by rozsvítila aspoň malé světlo nad umyvadlem, uslyšel jsem za chvíli crčení sprchy. Nejsem žádný otužilec, takže jsem chvíli počkal, než jsem se vydal za Ivetou, abych si stoupl z ni pod proud vody už nastavený na příjemnou teplotu. Přestože se ještě před tím, než nás málem odhalil její milenec, už dvakrát udělala, když jsem se teď zezadu přitiskl na pružné křivky jejího zadečku a rukama našel cestu po plochém bříšku na malá prsa, vzdychla a trhla sebou. "Umyj mi kundičku...", zavrněla a navedla si mou druhou ruku do rozkroku. Přejížděl jsem jednou dlaní po plochých kozičkách se znovu (nebo pořád?) vztyčenými zobáčky bradavek a druhou po rozevírajících se závojíčcích její vylízané a projeté mušličky a cítil, jak se mi čurák znovu zvedá. Když se prohnul obnovenou erekcí, ucítila ho v rýze, rozdělující její micinu, i Iveta. Hmátla si do podbřišku a vmáčkla můj žalud prsty na svou dírku, do které okamžitě vnikl. Pak se předklonila, zapřela se rukama o stěnu sprchového koutu a rozkročila se. Stačil mírný pohyb pánve, aby můj klacek pronikal hloub a hloub do její ochotně se roztahující prciny, která mu nekladla ani minimální odpor, a brzy jsem ji šukal rytmickými pohyby celou délkou svého trčícího ptáka. Když ji sem tam z pičky vyjel, zariskovala Iveta rovnováhu tím, že se chvilku opírala jen jednou rukou, zatímco druhou si hmátla mezi nohy a nasměrovala si mé péro znovu tam, kde ho chtěla cítit. Hlavou mi na chvilku probleskla vzpomínka na líčení spolužáka Edy, jak si to rozdal na stojáka ve sprše s jednou na hrudi výrazně obdařenou studentkou učitelství. Jak byla dotyčná budoucí pedagožka kozatá, objemné dudy jí údajně přitom hlasitě pleskaly o dlaždičky. Nic podobného skromným, plochým bochánkům Ivety nehrozilo, takže jediné, co ve ztemnělé koupelně pleskalo, byly mé koule, jak narážely na její pěknou prdelku. Když jsem dospěl tam, kde byla Iveta předtím už dvakrát, vyjel jsem ze svíravého horka její štěrbinky na poslední chvíli, než z mého klacku, opřeného zvenku o její buchtičku, vystříkla první dávka semene proti stěně sprcháče. Další následovaly, a kdyby mě to v té chvíli trápilo, mohlo mě utěšit, že je vzápětí odplavují proudy vody z pořád puštěné sprchy.

Pak jsme se potmě a v podstatě po hmatu společně osušili jedním ručníkem, během čehož jsem byl skoro v nesvůj z toho, s jakou důvěrou mě nechá dotýkat se jí úplně všude, i když vášeň milování už odezněla, a Iveta pak v jakési nevyřčené, zřejmě intuitivní obavě z toho, jak se na sebe budeme tvářit za světla, v pokoji dál nechala zhasnuto. Když jsem po tmě hledal své oblečení, skoro prosebně zašeptala, ať ještě neodcházím. Zavrtala do do peřiny, a když jsem k ní přilehl, vzala mou ruku do své a přitiskla si ji na nahé prso. Schoval jsem ho hravě v dlani a cítil, jak její vztyčená bradavka zvolna ztrácí svou tvrdost, když postupně začíná oddychovat pravidelně, jak usíná. Z jejího pokoje jsem se vykradl až nad ránem a modlil se, abych našel na tom našem svou postel volnou. Z části prošukanou noc jsem pak dospal skoro až k poledni, navzdory protestům Jirky, který se o svých dobrodružstvích silvestrovské noci zpočátku moc nešířil, z čehož jsem si dovodil, že asi u mladinké černovlásky nijak zvlášť nezabodoval. "Člověče, zrovna jsem se jí dostal rukama pod triko, mačkám jí čudlíky, ty se celkem rychle staví, a zrovna když se chystám, že jí rozepnu knoflík u džín, ona najednou prej co jsem za znamení. Úplně mě to vykolejilo. Tak jsem jí to triko pro jistotu vyhrnul a začal ty její ceciny cumlat, aby nevymejšlela kraviny, ale ona dál mele i s nahýma prsama o tý astrologii a že prej má v horoskopu milostný dobrodružství s vodním znamením. Jak se v tom kulový vyznám, ale mám před očima ty její růžový dudlíky a v duchu přemejšlím, jaký má asi pod riflema kalhotky, plácnu první vodní zvíře, co mě napadne. To jsi věděl, že losos vůbec není ve zvěrokruhu? Já už to vím na beton, protože mi to vysvětlila dost jasně, zatímco se zase oblíkala. To mi řekni, v jakým časáku dneska vychází horoskopy? To je přece nějaký celý nevědecký, ne? Legrační je, že vlastně ani nevím, jak se jmenovala. My se nějak nestihli představit.", líčil mi pak během krátkého běžkařského výletu, když mě konečně vytáhl z postele. Okolo čtvrté jsme už házeli sbalené bágly na rolbu a sestupovali do údolí, kde na nás čekal autokar s nerudným řidičem, co byl z novoročního svozu pracujících šťastnějších než on viditelně nenaložený. Ivetu jsem zahlédl jen letmo a zamrzelo mě, že rychle sklopila oči a dala si záležet, aby je nezvedla. Když jsme o dvě hodiny později vykládali zavazadla v mém rodném městě na točně před nádražím, co v pětačtyřicátém pokropil kulomet ustupujících německých jednotek, musel jsem navzdory hořkým pocitům obdivovat, jak dokázala vystoupit z autobusu, rychle popadnout svou krosnu a ztratit se dřív, než se její milenec záměrně pomalu vykolíbal ven a přivítal s manželkou a dvěma malými dětmi. Později mi někdo vykládal, že Iveta byla jeho sekretářka a dali se dohromady na ředitelství celého národního koncernu v Praze, ačkoliv jsem to vlastně nijak zvlášť vědět netoužil.

----

"Teda někdy bych chtěla vidět ti do hlavy.", ušklíbla se výčepní Natálka, která přede mě postavila plný půllitr a vrátila mě tím do reality o několik let později, navíc v pozdním létě. "A jindy zase radši ne.", zazubila se, když jsem se ukotvil v prostoru a čase nenápadným, ale přesto (ne)patřičně nestydatým pohledem na její pružné kozičky, dovádějící zřejmě opět bez opory podprsenky pod černou halenkou. "Tak v tom jsme zajedno. A jsem tím vinna já. Když jsem se pana Jánského tak hloupě zeptala, jestli si myslí, že se ze všeho nějak vylíže. V jeho případě by každá měla volit slova pečlivěji.", ušklíbla se krásná kastelánka Kateřina Krásná. Byla zpět z Bulharska, před chvílí zkompletovala strohou dikci kontrolního protokolu s naší výrazně barvitější verzí (ve které jsem ovšem z dobrých důvodů zamlčel všechno, co se odehrálo na závěr, když jsem "soukromě" prováděl soudružku náměstkyni Krátkou) a v hospodě pod zámkem nám vlastně svým nenapodobitelným způsobem děkovala, že jsme v době její nepřítomnosti o dobrou pověst Zeleného Újezdu (pravé perly rokoka) tak zabojovali. Setřásl jsem vzpomínky na milostné dobrodružství na horách a skromně poznamenal, že nic takového si nemyslím, ale někdy má člověk zkrátka štěstí. Pak jsem se osmělil s otázkou, co nám naše nadřízená ze spřátelené socialistické země přivezla. Kateřina se na chvíli zasmušila, zamumlala něco v tom smyslu, že v Bulharsku mají všeho ještě míň než tady, a pak neochotně připustila, že namísto dárků veze novinu. Chystají se k nám z Československé televize. "Ne, nebudou natáčet film, Žando. Kdokoliv by se ti snažil namluvit, že je asistent režie a máš se před ním na zkoušku svléct, ten kecá. Tady pan Jánský především. Chtějí natočit naši noční prohlídku zámku. A co je horší, když někdo... co jí vím, možná i já... plácnul, že se tu hraje ochotnické divadlo, asi si posvítí i na naši Lucernu. Tak trochu to vypadá, že se tu budou potloukat někdy kolem premiéry. Doufám, že jste za tu dobu, co jsem tu nebyla, nějak pokročili.", uzavřela svůj projev, plný znepokojujících novinek. V duchu jsem se musel usmát, že já pokročil rozhodně, zvláště s režisérkou Ivanou, ale zachoval jsem neutrální výraz tváře, zatímco zbytek osazenstva stolu i Natálka, co se nějakou náhodou neměla k odchodu, zahrnuli kastelánku Kateřinu smrští dotazů. Závěr léta na Zeleném Újezdě bude asi docela rušný...