Kopretiny pro zámeckou paní (21.)

Ještě jednou jsem se ujistil pohledem na popisné číslo domu, že jsem tu opravdu správně, a pak zkontroloval primky na zápěstí, jestli i včas. Sedělo obojí, stejně jako popis rodinného domku: trochu omšelý "šumperák". Pražáka by možná podobný popis zaskočil, ale v mém rodném městě stálo podobných svépomocně stavěných výdobytků socialistické architektury docela dost. Má první holka Soňa bydlela ostatně právě v takovém. Oddal jsem se na chvilku nepatřičně nostalgickým vzpomínkám na to, jak jsem se po vypuknutí našeho pro oba prvního, tudíž vášnivostí nezkušeného mládí spalujícího vztahu plížil tůjemi jejich předzahrádky, než mě Soňka pustila zadními dveřmi dovnitř, se rty pevně přitisknutými na mé mě dostrkala do malé místnosti v přízemí, kde se vyhoupla na hlasitě rachotící pračku a stáhla mou ruku mezi svá štíhlá stehna, abych se na vlastní dotyk přesvědčil, že pod domácími šaty nemá kalhotky, a utopil prsty v hebkém persiánu jejích chloupků, zatímco mi vycházela svou dychtící mušličkou, nedávno mnou zbavenou panenství, ochotně naproti a pohlcovala do jejího svírajícího horka jeden prst za druhým, zatímco mi vzdychala do ucha tak tiše, že to randál odstřeďující pračky spolehlivě přerušil, takže jsem po chvíli a horečné práci jejích prstů, stejně zbrklé jako příjemné, na jejich místo mohl nasměrovat svůj vzrušením prohnutý klacek a žaludem překonal velmi symbolický odpor poševního vchodu její úzké a báječně mokré pičky... Nebylo to tohle léto poprvé, co jsem se, tentokrát v brzkém odpoledni v ospalé obci Strachotín, rozpomněl na svou první známost, která vlastně navzdory posledním několika rušným studentským rokům nebyla až tak dávná. Čím to, že dneska jezdím domů tak málo a se Soňou se, možná trochu chtěně, míjíme s důsledností o to nedospělejší, o to "dospěleji" jsme se cítili, když jsme si po našich tajných dostaveníčkách v suterénu jejich rodinného domku dávali udýchané sbohem a Soňka mi se zvláštní směsí stydlivosti náctileté slečny a pýchy mladé ženy, co už "to dělá", na rozloučenou pod vykasanými šaty ukázala na pár vteřin, jak ji má ode mně projetou a po stehnech jí stékají pramínky mého narychlo odkloněného výstřiku...

Z dalších podobně neplodných vzpomínek mě naštěstí vyvedla ruka, co mi zamávala z terasy šumperáku, a stručné oznámení, že "dole je odemčeno!". Znělo mi výrazně pozitivněji než druhé domluvené heslo "Máte text své role, pane Jánský?", které by značilo, že desky v mé ruce nejsou jen rekvizita a díky nenadálé shodě nepřejících okolností mé dostaveníčko s učitelkou a režisérkou našeho ochotnického souboru Ivanou budeme muset kamuflovat jako čtenou zkoušku nováčka v roli mlynáře. Povzbuzený tím dobrým znamením, vplul jsem předzahrádkou do domu. Ivana stála v kuchyni, opírala se o široký stůl a usmívala se. "Koukám, text máš, to je dobře.", mrkla na mě, zatímco si prsty hrála s knoflíčkem na svých modrých letních šatech. "To taky musíme probrat ... pak.", přidala v úsměvu i perličky bílých zoubků, až jí to na chvilku propůjčilo výraz rozverné školačky a já zase musel v duchu na chviličku myslet na Soňu... Ivana takové myšlenky ale spolehlivě utnula tím, že si knoflíček na výstřihu rozepla a po něm i další tři. U čtvrtého už zpod látky šatů svou vahou vyjela její objemná, plná prsa s trčícími masitými bradavkami uprostřed vrásnících se hrbolatých prsních dvorců, která jsem sice už měl to potěšení mít v rukou, ale takhle na denním světle jsem je vlastně viděl poprvé. Díky tomu vzrušujícímu pohledu jsem pochopil, že pod šaty nemá podprsenku, a když si ten zajímavý, produkci národních textilních závodů nepřipomínající model, šitý zřejmě "podle Burdy", rozepla až k pupíky a nechala ho elegantně sjet z jejích žensky zaoblených boků ke kotníkům, tmavý trojúhelník chloupků mezi jejími cudně neopálenými stehny, který nedokázal zcela skrýt smyslné obliny pahorku pod ním, mi doplnil i skandální fakt, že ani kalhotky... Usoudil jsem, že tohle by mohl být okamžik, kdy jsou každá slova zbytečná, rychle přiklekl a zabořil do té chlupaté zahrádečky rty a celý obličej. Udivilo mě, jak vzrušená a rozcapená frnda mě přivítala, a na vteřinu mě napadlo, že si ji možná paní učitelka během čekání v příjemné přípravě na můj příchod maličko honila... "Jo, ježiši,... panebože...lízej, jo, joooo....tam, taaaam...já si ji...ježiši, kurva!... už trochu honila, neeež... juj, juuuuj...jsi přišeeeel....", potvrdila vzápětí se sténáním mou domněnku, když jsem se do její mušle lačně zakousl a rty útočil na masité pysky i vzrušením naběhlý a, podle vzdechů, jakými se Ivana otřásala pokaždé, když jsem ho přešel jazykem nebo vsál mezi rty, velmi citlivý klitoris. "Kurva,... ježiši... ty mě... uděláááš...lízej...líííízej...jooo, uáááá,....!!!", skoro křičela, zaskočená razancí, s jakou jsem zaútočil rty, jazykem a sem tam i zuby na její prcinu. Tiskla si mou hlavu do rozkroku, opírala se trochu vratce o stůl, jehož okraje tiskla prsty, až je najednou křečovitě sevřela, zajela mi prsty do vlasů a s táhlým sténáním zkropila můj obličej přívalem příjemně teplých kundích šťáv, jak se právě udělala.

Nějak se mi povedlo rukama sevřít její nahatou zadnici a přitáhnout si ji kundou ještě těsněji na pusu, kterou jsem dychtivě lízal její vrcholící chlupatici a snad i prodlužoval prožívanou slast orgasmu. Kunda jí tekla tak, že jsem se přívalem těch šťáv skoro zalykal. Pak konečně vlny slasti zvolna odezněly a Ivana se, trochu vratce a s jednou rukou pevně svírající desku stolu, sesula na kolena, aby rozechvělými prsty té druhé zaútočila na zapínání mých kalhot. "Ježiši... to je nádhernej čurák....", zapředla, když uvolnila zip a vylovila ven moje erekcí až bolestně prohnuté péro. Chvíli se s ním mazlila, tiskla si ho a třela o tváře, rty a víčka přivřených očí a já si zase musel vybavit Soňu, která, když jsme překonali stud mladičkých a nezkušených milenců, podobně něžně a zvědavě zkoumala můj klacek ve chvílím mého maximálního vzrušení. "Ty vole...šampón z mrdky!", komentovala rozpustile jedno mé nečekané vyvrcholení do svých krásných vlasů, když si právě takhle "nevinně" s mým ztopořeným klackem hrála a já to v kombinaci s pohledem na její malá, špičatá prsa neustál. Ivana teď ovšem rychle objala jeho vrcholek rty, stiskla je a jemným pohybem níž přiměla mou předkožku sklouznout pod žalud. Zabrnkala špičkou jazyka na mou citlivou uzdičku, ale vzápětí sjela rty po mém klacku skoro až na kořen, než se maličko zakuckala a pustila ho z pusy. Když se následně s hbitostí dvacetileté gymnastky vyhoupla na stůl, roztáhla stehna od sebe a rukou si rychle navedla můj trčící ocas na dírku s neodolatelným pokynem "Vraž mi ho tam... ojeď mi ji!!!", určitě tím můj respekt neztratila, naopak. Jakmile jsem žaludem zajel do její mokré prciny a začal ji mrdat, až se Ivaně nahaté kozy na hrudníku vleže roztančily, vzpomněl jsem si na některá nečekaná zjištění našeho prvního nočního milování na břehu hradního jezírka, a zkusmo ty převalující se dudy pleskl několikrát ze strany dlaní, až se zavlnily. "Jo...jooo...nafackuj mi...ceciny...!!!", sténala mrdaná Ivana, až jsem po chvíli dobrovolně opustil jinak vysoce uspokojivé sevření její šoustané píči, vyjel ocasem z ní a několikrát ji důrazně pleskl přes rozcapenou pipinu. Vyla slastí a přerývaně žadonila o "výprask tý mý kundy nadržený", takže jsem ji ještě několikrát přetáhl žaludem přes poštěvák, než jsem znovu vrazil klacek do ní a začal divoce přirážet, protože jsme cítil, že už to dlouho nevydržím. Ačkoliv jsem moc chtěl, cítil jsem, že svůj výstřik nedokážu už o moc déle oddalovat, a když jsem z Ivčiny kundy svým klackem vyjel, bylo to opravdu za vteřinu dvanáct: vzápětí už jsem jí prudkými záškuby ocasu zkrápěl břicho, do stran rozlité kozy, ramena a tváře cákanci svého semene. Ivana se v té chvíli projevila jako přece jen výrazně zkušenější milenka, když dokázala skvěle vybalancovat chuť dát mi najevo radost z toho, jak jsem ji právě opíchal, se zatím neuspokojenou touhou dosáhnout druhého orgasmu: i když zkropená mou mrdkou, která jí v pramíncích stékala po ramenou a kozách, zvedla se ze svého pololehu, objala rty mé sem tam se ještě zaškubajicí péro, ochotně polykala pozdní dávky mrdky a láskyplně mi ochabující klacek sála. Přitom si nenápadně vmáčkla ruku mezi stehna a začala si energicky honit frndu ve zběsile se stupňujícím tempu, až se jí vahou visící kozy natřásaly a pleskaly o sebe. Zřejmě právě to mě znovu, prožité rozkoši navzdory, silně vzrušilo, takže jsem jí začal přírazy boků šukat pusinu, v čemž mě povzbuzovala důraznou masáží mých koulí, které hnětla svými prsty opravdu důrazně. Poznenáhlu mi tak dovedla jen před chvíli vycákaný čurák do stavu opětovné erekce. "Ježiši, ty jsi... no pojď, pojď ještě... táááák, božeee... ten je nád her něěěě tvrdej... mrdej mě ...mrdeeeej....!!!", povzbuzovala mě, když se mi nastavila tentokrát zezadu, se zadnici vysazenou a rukama pevně svírajícíma desku stolu, nad kterou se jí s hlasitým pleskáním houpaly její visící dudy, když jsem stiskl pevně její boky a začal ji šoustat na stojáka.

Když se ženské povede postavit mi ho po výstřiku podruhé, mívám pak docela výdrž, takže jsem slastí skučící Ivanu mrdal nemilosrdně strojovým tempem, až chrčela rozkoší. Nedokázala se už díky razanci mých přírazů držet dost pevně vzpřímená, a tak se sesula hrudníkem na stůl, zatímco jsem rukama aspoň ze stran hnětl její o desku smáčknuté kozy a prsty ohýbal tuhé špunty naběhlých bradavek. Po chvíli jsem je stiskl pevněji a začal Ivaně za ně potřásat celými prsy a protahovat je. Hlasitě křičela, narážela mi zadkem proti trčícímu klacku, pak se prohnula jako luk, přitiskla si na pusu dlaň ruky v marném pokusu aspoň ztlumit své slastné ryčení, a podruhé se udělala. Její vrcholící kunda se jakoby sevřela kolem mého ptáka a slabiny mi zaplavila příjemně teplá vlna. Jemně jsem mnul a potahoval Ivaniny cecíky, sem tam po kořen zasunutým ptákem ještě dorazil, až tiše vzdychla, a teprve když celá vláčněla, opatrně jsem z její pičky vyjel a opřel své stále ztopořené péro mezi půlkami její zadnice. Mimoděk jsem přitom zavadil žaludem o staženou rozetku její zadní dírky a Ivana zavrněla. Když jsem to po chvíli udělal znovu, zachvěla se a vzdychla. "Chtěl by mi ... ho strčit ... tam?", broukla udýchaně, aniž by se otočila. Něco jsem zamumlal; pravda byla, že jsem samozřejmě o tom, že "jsou dvě cesty", tak nějak věděl, jakož i to, že slušná holka tohle nedělá, i když leckterá na to neslušně aspoň myslí. Nikdy jsem se ale o tohle nepokusil. Ovšem zkušená učitelka na prahu čtyřicítky by možná byla tou pravou, co mě zaučí i v téhle zakázané kapitole z knížky o tom, co spolu muži a ženy dělají... Když jsem do třetice, tentokrát palcem, přejel po "zapovězeném vchodu", Ivana sebou znovu cukla. Pak se ve své pozici maličko nadzvedla, vklouzla si pod bříškem rukou do rozkroku a já fascinovaně sledoval, jak si prsty důrazně hněte svou projetou mušli a pak si vlhkost z ní roztírá na druhé dírce, jemně na ni klepe prsty, a najednou zajede dovnitř palcem, který v ní zvolna zmizí... Když jím chvilku zlehka, a pak o něco svižněji pohybovala sem a tam, zase vyjela ven a roztáhla si oběma rukama půlky od sebe v gestu, kterým mi jasně dávala najevo, že teď už musím já. Ponořil jsem čurák do rýhy mezi jejími macatými pysky, několikrát ji projel, až se pokryl jejími kundími šťávami, a pak jsem opatrně zatlačil žaludem tam, kde bych se normálně ostýchal. Nejdřív se zdálo, že tam nikdy nemůžu proniknout. Ivana si ale dál držela půlky roztažené, jemně jimi pohybovala nahoru a dolů, najednou jsem ucítil, jak odpor nečekaně rychle překonávám a můj klacek milimetr po milimetru získává další území... "Jo...tak, taaaak, pomalu, po ma luuu... hezky... mi tu ... prdel projeď... miluju tooo... ježiši, pane bože, to nádherně ... bolííí.... pomaloučkuuuu... jo, jooooo .... už jsi ... taaaam....!", drmolila Ivana tiše a povzbudivě, když jsem odpor překonal docela a zvolna do ní zajel až po koule. Sám překvapený nezvyklým pocitem, na chvíli jsem zastavil, držel tiše Ivanu za půlky, mezi kterými zmizel celý můj čurák, a ona se pode mnou chvěla a oddychovala. Dal jsem jí tím spíš mimoděk čas, aby se přizpůsobila a roztáhla mé velikosti, a teprve když mě polohlasně povzbudila, abych jí "teď tu prdel krásně ošukal", začal jsem se v ní pohybovat. "To je ... ono... krá sně mi... mr dáš prdel... milu ju tooo.... bože, nááá dhe raaaa... mrdej, roztr hni mě... ja ko kur vuuuu!!!", vyrážela ze sebe po slabikách a držela, čelo přené o desku stolu, ke které si palci přimáčkla naběhlé vrcholky svých cecků a mačkala si je, že to samo muselo taky dost bolet.

Někde vzadu v hlavě mi na chviličku vytanula myšlenka, že Ivana je zřejmě nejzralejší a nejzkušenější milenka, s jakou jsem kdy píchal, ačkoliv žen jejího věku, které mě přitahují, je tohohle léta kolem mě víc... Pak ji ale přehlušilo stupňující se sténání Ivany, která si znovu protáhla pod břichem ruku mezi stehna, a zatímco jsem jí přirážel do zadní dírky, tu přední, osiřelou, si začala důrazně mrskat a šukat prsty, až to vlhce mlaskalo. "Pane bože... jo, joooo. to je náá dhe raaa....cí tím... ten tvůj ... úžas neeej ču rák... až v bři šeee.... bože, jo, já už zase... budu...!!!", sténala, zatímco si prstila micinu, až její šťávy cákaly na mé koule, které naráželi do půlek té úžasné zadnice. Cítil jsem, že i já už brzo prožiju další orgasmus, a protože jsem netušil, jak by to pro Ivanu bylo příjemné, docela jsem uvítal, že se zanedlouho se stupňujícím se hekáním sama dovedla k vyvrcholení, takže jsem mohl s nádherného sevření její zadní dírky opatrně vyjet a několika pohyby se dovést k mohutnému výstřiku číslo dvě. Klacek se mi stáhl skoro v křeči, než začal bezmála bolestivými záškuby chrlit dávky semene, které jsem s pocitem, že v příjemném chládku šumperáku je toho odpoledne všechno povolené, směroval mezi Ivčiny lopatky, takže jsem jí postupně zcákal celá záda. Když mi odezněly poslední vlny prudké rozkoše, milováním vyčerpané péro mi ochablo a konečně opadla skoro bolestivá erekce, zrovna když jsem si v duchu říkal, že vůbec nevím, co po takhle divokém a živočišném milování, nebo přesněji mrdání, do nastalého ticha říct, Ivana se zvedla, usmála se ještě trochu udýchaně a s odzbrojující nenuceností prohodila: "Pojďme se osprchovat." Pod proudem vlažné vody jsme pak ze sebe navzájem smyli stopy našeho milostného zápasu a má necudná učitelka se nijak nerozpakovala věnovat příjemnou ruční péči i mému čuráku. Když jsem se osmělil a nasměroval jí sprchovou hlavici mezi stehna, trochu víc se rozkročila a s rozkošnickým výrazem zamumlala: "Jen mi pořádně osprchuj obě díry... však jsi mi obě parádně ojel!" Když jsem její přání vyplnil a kroužil sprchou sem a tam mezi jejíma roztaženýma nohama, dodala rozverně: "A já se asi počůrám. Snad to nevadí..." Aniž by čekala na mou reakci, vzápětí jí z prcinky vytryskl zlatý pramínek a stejně jako před pár dny při našem prvním milování v lese, nechala mě Ivana nastavit mu můj čurák a koule, na kterých mě krásně hřál. Když dočůrala, jako by to bylo to nejběžnější, co nahatá ženská ve sprše dělá po mrdání s milencem, znovu mě omyla, nabídla mi osušku a po ní i župan. Neptal jsem se radši, komu normálně patří.

"Nejpříjemnější by to bylo na terase, ale i když jsem už holka dost velká a navíc šťastně rozvedená, za ty řeči sousedů mi to nestojí.", pokrčila skoro omluvně rameny, když jsme se usadili do křesel v obýváku. "No, jsem ráda, že si sednu, dal jsi mi co proto.", zahihňala se jako školačka a já se snažil nekoukat na její prsa, deroucí se, nádherně zrůžovělá mými neurvalými dotyky a následným sprchováním, zpod cípů jejího županu. Navzdory tomu, že šlo o pohled nadmíru lákavý, protože zralé křivky fešné učitelky byly skutečně výstavní kozy, i já se cítil naším milováním úplně vyšťavený. V duchu jsem děkoval tomu, že na minulé zkoušce ochotníků Ivana na odchodu před sálem, kde jsme se nějak ocitli sami dva, s významnou lhostejností prohodila, že děti odjely na tábor a ona bude chudák zítra v Strachotíně, dům č.p. 23, od dvou hodin odpoledne dočista sama samička. Měl jsem dojel, že tím částečně paroduje jednu z povídek Šimka a Grossmanna, ale o to snaživěji jsem si druhý den proházel časy svých prohlídek na Zeleném Újezdě, té perle rokoka, s Žandou a Pavlem, abych byl na druhou ve vísce za lesem. Původně jsem si přitom velké naděje na repete našeho nočního milování u hradního jezírka ani nedával, protože Ivana se další dny tvářila neutrálně a před ostatními mi samozřejmě dál důsledně vykala. O to větší radost jsem měl z toho, jak se dnes věci vyvinuly, a řekl jsem to i nahlas. "Já jsem taky ráda.", usmála se Ivana. "Během školního roku není na podobné kratochvíle čas, tak proč by aspoň v létě nemohla být pilná úča na chvíli zkažená, mrdavá coura. A nemysli se, že nevidím, jak mi koukáš na kundu." dodala uštěpačně a velmi přiléhavě; jak se v křesílku pohodlně rozvalila jako kurtizána v negližé, župan se jí rozevřel i dole a mezi stehny odhalil sprchováním ještě zplihlé chloupky, obepínající hezky vyrýsovaný pahorek její prciny, rozdělený rýhou na dva bochánky. "Přitom jsi tam dole měl čest víc než dost.", zahihňala se "pilná úča", mými nemravnými pohledy na její nahaté vnady spíš polichocená, takže se nijak neobtěžovala se dole nebo nahoře nějak zahalovat. "No nic, máme i vážnější témata. Kateřina nám tou televizí docela zavařila.", připomněla tu novinu, která se ochotnickým souborem prohnala jako stepní požár. Že přijede televizní štáb natočit naše večerní zámecké prohlídky, když je příslušní činovníci Památkového ústavu obratně namísto činnosti div ne podvratné začali vykazovat jako progresivní a pokrokovou inovaci, to trápilo spíš nás na zámku. Že ale jakýsi dramaturg projeví zájem i o amatérské nastudování Lucerny, kterou jsme měli zanedlouho jako rozloučení s prázdninami inscenovat v zámeckém parku, byl problém podstatně širšího okruhu lidí. Na prvním místě samozřejmě režisérky Ivany, jakkoliv momentálně se zpola vyvalenými kozami a odhalenou pipinou svou funkci v souboru moc nepřipomínala. Nebylo jasné, jak dlouhý záznam z představení televizáci vlastně plánují pořizovat, mohlo se docela dobře stát, že to odbydou půlminutovým záběrem, co by mohli natočit klidně v sále během zkoušení. Tyhle věci se ještě na dálku zjišťovaly. Jiné se ale už stihly vyjevit, pro mě na prvním místě přeobsazení role mlynáře.

"Oskar to bohužel v televizi prostě hrát nemůže.", sdělily mi před pár dny s ustaranými výrazy Ivana s naší krásnou kastelánkou Kateřinou Krásnou s takovou vážností, až jsem v duchu přestal přemítat, která z nich má hezčí prsa. "Ne, nemůže. Příkaz shora. Už volali. Ježisi, kdo asi? Pane Jánský, já Vás od začátku považuju za sice milého, ale mírně tupého mládence, ale dneska jste opravdu mimořádně natvrdlý.", zamračila se krásná Kateřina a utnula mé naivní úvahy tím, že pohyby rtů němě vyhláskovala tu obávanou zkratku. Ani Ivana, jindy vždycky klidná a sebejistá, se netvářila, že by se tomu dalo nějak oponovat. To samé mi ostatně potvrdila i teď. "Už jsme mu to s Katkou řekly. Oskar je hodný kluk, však ho znám... dobře.", usmála se tím shovívavě něžným způsobem, jaký v souvislosti s veselým blonďákem z JZD používala i kastelánka Kateřina a já na něj, kdo ví proč, bezděčně žárlil. Nebyl jsem pochopitelně ani zdaleka tak tupý, realitu Československa jsem ve svém věku a coby syn z rodiny, která se po osmašedesátém, kdy otec dychtivě podporoval obrodné proudy, než je utnuly sovětské tanky, musela držet dost zpátky, ale připadalo mi prostě uhozené, aby se v pravděpodobně kratičkém televizním štěku o tom, jak parta pro divadlo nadšených, i když ne nutně nadaných lidí na malém městě inscenuje Jiráska, nemohl mihnout kádrově trochu nespolehlivý družstevník. Ivana souhlasila, že uhozené to je, ale i tak mi důkladně podtrhala dlouhé pasáže v partu mlynáře a poslala mě s výrazem dokonale uspokojené milenky učit se je. Což o to, celkem mi ten text lezl do hlavy, ale na nervy mi zase lezl důvod, proč se ho učím já a ne Oskar. Takže když se dotyčný druhý den objevil v hospodě pod zámkem, považoval jsem za povinnost říct mu, jak moc s tou změnou obsazení nesouhlasím. "Je to taková prekérní situace.", podrbal se na bujné kštici, když s nehranou samozřejmostí použil výraz, jaký většina opravářů zemědělských strojů ve slovníku nemá, a sedl si na nabídnutou židli. "Snažím se to pochopit, myslet tak nějak moderně, ale... fakt nevím. Dědek tu sedlačil, celá naše rodina. Co vím, o politiku se nestaral, ale možná jen malýmu capartovi nechtěl plést hlavu. Každopádně to byl, pokud teda vím, normální sedlák, co asi sem tam na mezi nebo v maštali ohnul děvečku...ale to já taky šukám Evinu z kravína, Janinu od telat, Kristýnku z kanclu od předsedy a v zásadě každou buchtu, co mi roztáhne nohy a nabídne buchtu, haha! Pokud dědka káral farář, že píchat děvečky je hřích, já zase tím, že ojedu každou soudružku slečnu i soudružku paní, co má frndu natěšenou a je svolná nastavit ji, porušuju tuhletu ... socialistickou morálku. Tak jestli myslíte, že je to problém pro naše divadlo...", pokrčil rameny s úsměvem tak bezelstným, že nemohl být hraný. Připadal jsem si jako prvotřídní debil. "Sakra, Oskare, jsme skoro stejně starý, ... můžeme si tykat?" "Však já tím plurálem myslím vás všechny: študovaný přespolní, paní kastelánku Kateřinu, soušku učitelku Ivanu...", usmál se a znovu použil výraz, co by u něj člověk nečekal. Po zbytek večera jsem pak nedokázal určit, jestli mi Oskar už tyká nebo pořád ne - volil slova tak chytře, že se to nedalo poznat. Zároveň běh času nenápadně zrychlil tím, že kde já objednal pivo, on přidal po dvou panácích. Natálka nám je nosila, až se jí kozičky natřásaly, což Oskar sledoval s úsměvem někoho, kdo až moc dobře ví, že nahaté jí poskakují ještě víc. I s vyhlídkou na krušné ráno jsem jeho pohostinnost s přetrvávajícím pocitem křivdy neodmítal. Jen jednou během večera ještě letmo zabrousil na původní téma, i když okrajově. "Ona je ta socialistická morálka taky otázka. Ta mozaika ve fabrice v Brodu třeba... Za války se tam dělaly součástky do německých kanónů. Dědek říkal, jak to chlapi sabotovali, dělali zmetky, ale zase nemohli moc často... No a dneska jim tam nějaký Hrádecký vyvedl v hale tři nahatý buchty, všechny 'krev a mlíko': parádní dudy a zadnice a tak... A aby taky ne, když mu modelem stály Julča, Zdenička a Vendy. Samý fajn macandy. Má kliku, umělec z Prahy. Každá se vidí kdo ví kde, to pak jsou i kalhotky dolů. A já takovou Zdenu oblboval přes rok, než mi dala... Ale ta fabrika, to je jak zakletej zámek. Člověk přijede ráno, po obědě, ve tři, furt žádnej frmol. A Vendy v oddělení propagace se přede mnou klidně svlíkne, podprdu a všechno, že prej už neví, jak ty výrobky propagovat... Ta má dole takový háro, neskutečná zahrádka! Hodila normálně záda na stůl, kozy si sama tahala z podprdy a kalhotky rvala ke straně, prej 'Mrdej mě, máme na to nekonečně času!'. Já stál s traktorem nahozeným, tak jsem to vzal stručnějc, ale řvala i tak, ceciny se jí házely sem tak, na konci vzdychá 'Ne do mě...na prsa se mi udělej!', tak já rád vyhovím, a ona po chvíli div ne naštvaná, že jsem jí zcákal dekolt. Ale co chci říct... že se tam skoro nedělá. Copak tahle republika pojede donekonečna takhle na volnoběh? V Rakousích už by vyhlásili bankrot. Jak dlouho se tohle může ještě udržet?", zeptal se do prázdna, aniž by čekal odpověď. Já ji toho léta rozhodně neměl, i když, jak se později ukázalo, už pomalu visela ve vzduchu.