Trojka na Rýně

Jeli jsme do Kolína nad Rýnem v srpnu, uprostřed vlny veder, která dělá z dálnic pomalý tekutý kov.
Měl jsem úplně nové auto.
Ještě vonělo salonem. Kůže na sedačkách byla hladká, světlá, napnutá, taková, co se v létě lepí na tělo a připomíná, že komfort má svoje podmínky.

Tomáš seděl vedle mě.
Sportovec. Hokejista, mistr Evropy za dorostence, pak s tím praštil, štvali ho trenéři. Atletické tělo bez okázalosti, ramena zvyklá na výkon, ne na pózu.
Nebyl gay. Věděl jsem to. On věděl, že já ano.
Bylo to jasné, neřešilo se to.

Jenže bylo vedro.

Klimatizace nestíhala. Po hodině jízdy měl propocenou košili na zádech.
Pohyboval se uvolněně, občas se protáhl, změnil polohu, opřel si loket o dveře.

A mně to vonělo.
Ne parfém nebo nějakej deodorant.

On. Prostě chlap, můj zaměstnanec, heterosexuál, po fyzické námaze v horku.
Směs tepla, kůže a něčeho těžko popsatelného, co mozek vyhodnocuje dřív, než se do toho vloží rozum.

Mluvili jsme o práci, o schůzce, o číslech.
Všechno normální, funkční.
Jen pod tím běželo něco jiného.
Teda jednosměrně.

Do hotelu jsme dorazili pozdě odpoledne.
Sklo, beton, ticho, klimatizace.
Ten typ hotelu, co nemám rád, kde se všechno tváří neutrálně, aby nikdo nemusel nic řešit.

Ještě ani nezavřel dveře pokoje, sundal si košili. Automaticky. Bez ostychu.
Já se z chodby díval o vteřinu déle, než by bylo úplně nutné.

„Jdu se sprchnout,“ řekl.
„Pak sauna, ne? Mají ji dole.“

Přikývl jsem a pokračoval do svého pokoje vedle.

Zůstal jsem chvíli sám, a udělal jsem přesně to, co člověk dělá, když je rozjetý, přehřátý a ví, že nic z toho, co by chtěl, se nestane.

Zapnul jsem si gay aplikaci, měl jsem postupně snad úplně všechny.

Ne proto, že bych někoho konkrétního hledal, spíš jako ventil.
Jako důkaz, že to, co cítím, má někde jinde adresu.

No a pak jsme šli do hotelový sauny.

Dřevo, ticho, tlumené světlo.
Seděli jsme vedle sebe, ručníky kolem pasu, pot se z nás lil.
Tomáš mlčel, dýchal zhluboka, lokty opřené o kolena.
Byl ve svým světě, ve výkonu, v regeneraci.
Já byl ve stejném prostoru, ale úplně jinde.

Sauna má zvláštní vlastnost, všechno zpomalí a zesílí zároveň.
Každý pohyb. Každý nádech. Každou myšlenku, kterou bys normálně zahnal.

Nic se nestalo.
Ani se stát nemělo.

Po sprše jsme se rozešli každý do svého pokoje.
Popřáli si dobrou noc, jako kolegové.
Jako chlapi, co zítra ráno řeší práci.

I když chodím brzo spát, tak se mi ještě nechtělo, ani nebyla tma.

Ležel jsem na posteli, telefon v ruce, grindr a už jsem swajpoval.
Byl jsem přehřátý, navnaděný a prázdný zároveň.

No, a tak jsem si začal psát s nějakým docela hezkým týpkem, kterej svítil na radaru blízko hotelu.
Byl tak o 20 let starší, možná o víc, vousy a vlasy pepř a sůl.
Shoda v preferencích, pak poslal pár fotek s ještě podobnym svalovcem a vylezlo z něj, že jsou dva a že jsou na jachtě.

Za pár vteřin jsme si vyměnili čísla a poslali mi adresu mariny a pozvali mě na drink.

Jako motivaci poslali spoustu fotek.

Ty jsem si prohlídnul až když jsem dojel na místo.
Zabouchl jsem dveře, zamkl a pohledem obkroužil svoje nový auto.
Černý, lesklý, nádherný.

Představil jsem si toho druhýho týpka, jak leží ohnutej a roztaženej na přední kapotě, jak se ho křečovitě drží a zatíná prsty do úzkých mezer mezi plechy, jak kňourá a já do něj vrážím ocas, až se auto houpá. Okamžitě mi stál.

Mimochodem tohle je hrozná vlastnost. Kdysi jsem to viděl v jednom českém filmu, hrdina trpěl utkvělými představami, kdykoliv se podíval na nějakou ženu a pak to musel realizovat.

Smskou mi přišel kód, kterým jsem otevřel nízkou branku do mariny a instrukce, kde najdu jachtu.

Ten německý smysl pro pořádek je sexy.
Branka do mariny za mnou tiše klapla a hned za ní se změnil vzduch.
Méně města a víc vody.
Teplo se drželo nízko nad hladinou Rýna, světla se lámala v lehkých vlnkách a celé to působilo trochu neskutečně, jako kulisa, do které ses ocitl o pár hodin později, než jsi měl.

Šel jsem pomalu podél mola.
Čísla lodí seděla.
Jména taky.

A pak jsem ji uviděl.

Stála tam klidně, přivázaná, elegantní, ohromná s osvětlenými schůdky z mola.
Moc se v jachtách nevyznám, ale tohle byl typ jachty, který neokázale naznačuje, že majitelé už dávno nemusí nic dokazovat.
Ale kdyby chtěli, hravě to zvládnou.
Uvnitř se svítilo. Tlumené, teplé světlo.

Ještě jsem se na chvíli zastavil.
Ten moment těsně před tím, než něco uděláš, kdy si nejsi jistý, jestli je to spontánnost, nebo čistá nerozvážnost.
Podíval jsem se na telefon.
Číslo sedělo.
Jméno sedělo.

Tak jsem vešel.

Uvnitř byli dva chlapi.

Jeden kolem padesátky, možná lehce přes.
Druhý v mém věku, možná i mladší.
Opálení, udržovaní, klidní.
Jako na fotkách z Gaydaru, žádný překvápko.

Ten první se jmenoval Klaus.
Vyšší, široká ramena, šedivé vlasy pepř a sůl, bradka, lehké lněné kalhoty a košile rozepnutá tak akorát, aby bylo jasné, že ví, co dělá. Pohyboval se pomalu, s jistotou.

Druhý byl Matthias.
O něco menší, ale pevnější, sportovní postava, krátce střižené tmavé vlasy, brýle s tenkými obroučkami. Na ruce hodinky, které nebyly vidět na první pohled, ale když sis jich všiml, bylo jasné, že nejsou levné. A byl takovej živější.

Usmáli se, jako by mě čekali přesně v tenhle čas.

„Ty musíš být Milan,“ řekl Klaus anglicky s lehkým německým přízvukem.
Podal mi ruku. Pevně, ale ne demonstrativně.

„Pojď dál. Naleju ti pití, to musíš ochutnat,“ dodal Matthias a kývl směrem k malému salonku.

I když mluvím německy, rozhodl jsem se pro pokračování konverzace v angličtině, třeba se mi to bude hodit, že nepřiznám němčinu.

Uvnitř vonělo dřevem, alkoholem a vodou.
Nalili mi nějakou single malt, vůbec jsem ji neznal.
Něco, co se nepije ve spěchu.

Seděli jsme.
Chvíli jsme mluvili o cestování. O lodích, o tom, jak je Rýn v létě jiný než v zimě.
Jak cestují s jachtou a kde nejdál byli, kam plánují ještě letos.
Bylo to zvláštně klidné.
Žádný tlak. Žádná hra na dobytí.

V jednu chvíli Klaus vstal, otevřel boční dveře a vyšel na palubu.
Opřel se o zábradlí a díval se na vodu.

Šel jsem za ním.

Rýn pod námi byl tmavý, těžký.
Světla města se v něm rozpadala na dlouhé čáry.

„Víš,“ řekl klidně, „někdy mám chuť prostě skočit.“
Usmál se koutkem úst.
„Jen tak. Ne proto, že bych chtěl někam plavat. Spíš proto, že bych chtěl na chvíli zmizet.“

Podíval jsem se dolů.
V tu chvíli mě to napadlo taky.
Jak málo by stačilo.

„No, snad nebudu muset“. Zasmál jsem se.

Stál jsem tam, bosý na dřevě, s drinkem v ruce, horko mi stoupalo od těla a chlad z vody šel proti němu.
Byla to jedna z těch situací, kdy víš, že jsi na hraně něčeho, co nemusíš překročit, aby to bylo skutečné.

Matthias se objevil vedle nás.
Položil mi ruku na rameno. Jen na vteřinu.

„Neboj,“ řekl tiše.
„Neskočíš. Dneska ne.“

Přinesl tácek se sklenicí vody a na ubrousku byly tři modré tablety.
Postupně jsme si vzali a zapili z jedné sklenice.
Pojď do sprchy.

Vlezl jsem tam první. Prýštící voda stékala po mém vysportovaném těle, obtékala přirozeně vytvarované svaly hrudníku, sklouzávala mi po břiše a zpomalila se až ve zkráceném ochlupení.

To už byla druhá sprcha ten den..
Vypnul jsem sprchu a přehodil ručník přes hlavu, abych si vysušil vlasy a sroloval jsem si ručník kolem pasu a nechal zbylou vodu pomalu se odpařovat.

Ještě, než jsem sprchu opustil, podíval jsem se na Mathiase a Klause a musím si přiznat, že mi dovedl spravit náladu fakt, že jsem měl nejlepší tělo z nás tří.

Bylo to egocentrický, ale v mé profesi si člověk musí věřit vždy o krapet víc, než na kolik má. Jinak prohraje a já jsem neprohrával.

Mými klienty byli většinou investoři, jako přesně tady Klaus. Opálení i v zimě, protože trávili čas golfu, protože jejich první manželky, většinou alkoholičky, byly rády, když vypadli z domu.

Netrvalo to moc dlouho a moje péro se vlivem modrý tabletky začalo stavět.

I přes opocené sklo sprchy jsem viděl jejich pěkná, i když rozdílná těla.

Klaus byl štíhlý a na svůj věk měl hladkou pleť a spíše jemné tvary.

Ocas měl taky štíhlej, dlouhej.

Mathias byl naopak tmavovlasý, snědý od přírody, a na rozdíl od Klause mu prsa zdobil hustý porost.

Svaly mu na těle jen hrály. Péro měl o něco kratší než Klaus, ale zato silný, s vystouplými žílami a velkým tmavým žaludem.

Umývali se pod proudem horké vody navzájem tak, že to spíše hraničilo s masturbací.

V jednu chvíli Klaus krátce uchopil Mathiasův ocas do tlamy a nenápadně pozoroval, jak budu reagovat.

Protože jsem tušil, nebo si spíše přál, co bude následovat, nesnažil jsem se ani zastřít svoji nahotu, naopak jsem zůstal tak, že moje péro, který se mi při pozorování jejich hrátek ve sprše opět pořádně ztopořilo, trčelo a pod ručníkem to moc nešlo maskovat.

Týpci si toho samozřejmě všimli, a když se v kajutě na sedačce pode mnou uvelebili tak, abych mohl sledovat každý jejich pohyb, začali německy komentovat nastalou situaci.

„Sleduješ? Asi jsme ho tou naší předehrou pěkně zvedli, vsadím se, že nás celou dobu sledoval,“ začal Klaus.

„Začneme?“ zeptal se Klaus Mathiase.

Ten ani nečekal na odpověď, uchopil svou kládu a prostě si ho začal honit.

Klaus se na mě zkoumavě podíval a s pohledem upřeným do mých očí si ho začal honit taky.

To rozhodlo.

Téměř prosebný výraz v jeho očích mě definitivně přesvědčil a rozhodl o tom, že jsem odhodil i já poslední zábrany.

Oplatil jsem mu jeho pohled, chytil jsem svýho čuráka a začal stejně jako oni honit.

„Ty vole doufám, že jsem nezaplatil 20 éček za parkování u mariny za to, že se vyhonim“, napadlo mě.

Jakmile Mathias viděl, jak jsme do sebe se Klause nějak zakoukanýi, sedl si na křeslo mezi nás, uchopil do každý ruky jeden z našich ocasů a pokračoval v honění místo nás.

Když po chvíli pro změnu začal Mathias Klause hulit, Klaus se rozvalil na sedačce a já jsem na nic nečekal, klekl si vedle Mathiase a přidal se k němu.

Střídavě jsme mu lízali žalud, jazykem přejížděli po uzdičce, pravou rukou jsem mu stále ohrnoval předkožku, jak jen to šlo nejdále, a odhalený penis mě i Mathiasovi střídavě mizel v puse.

Levou rukou jsem si honil svý péro a sledoval Klause, jestli nás taky pozoruje, nebo si jen tak nechá hulit čuráka od dvou chlapů a je mu to úplně jedno.

Po chvíli sklouzl ze sedačky na podlahu a z křišťálový mísy na stolku vzal kondom, a Mathiase si přitáhl před sebe. Natočil si ho zadkem k sobě, pravou rukou mu za stehno nadzvedl pravou nohu, což mu umožnilo pohodlný přístup k análu a zezadu do něj bez problému vklouzl.

Vtipný bylo, že mi mezi tím anglicky sdělil, že tu křišťálovou mísu má z Prahy. Chlubílek.

Předváděli mi tak vzrušující divadlo, že jsem nejdřív od nich nemohl odtrhnout oči, ale pak jsem se opřel o prázdné křeslo a začal se honit, protože viagra způsobila silnou erekci.

Mé vzrušení skoro dostupovalo k vrcholu.

Zavřel jsem oči, soustředil se na vlastní prožívání blížícího se orgasmu a ničeho jiného si nevšímal.

V tom mě zezadu uchopily silné Mathiasovy ruce a ucítil jsem, jak mi rýhou mezi půlkami zadku projíždí jeho jazyk, aby mě tam pouštěl sliny a mezi tím flusáním a lízání jsem slyšel trhání obalu kondomu a pak se nějak dostal svým tlustým pérem až na okraj vlhkého otvoru.

Tam se na chvilku zastavil, jako by nabíral síly, a pak tvrdě přirazil.

Počáteční bolest při tak razantním proniknutí brzy vystřídala euforie.

Přesto všechno jsem však nepřestával ani na chvilku hulit Klause, který pevně svíral moji hlavu mezi nohama a rukama mi ji přitahoval k sobě, že se mi jeho dlouhej čurák tlačil ještě hlouběji do pusy.

Už jsem cítil jeho žalud až v krku a nos se mi zabořil do jemných chlupů.

Slyšel jsem, že se s Mathisem nade mnou líbají.

„Už je ten správnej čas?“ řekl Klaus Mathiasovi německy.

Během chvilky se oba přestěhovali před sedačku, o kterou se opřeli a na mě zůstaly vystrčený jejich prdele.

Štíhlá, hebká Klausova a chlupatá svalnatá Mathiasova.

Nabídnul jsem si kondom z mísy a doufal, že se mi nespustí krev z nosu, což se s mou alergií na latex občas stane a tenhle zážitek by byl dobrej tak pro Draculu, ne tady pro hochy od Rýna.

Okamžitě jsem ho zabořil do Mathiasovy díry, jednak jsem mu to chtěl oplatit a pak, víc se mi líbil.

Držel jsem ho za tu nádhernou chlupatou prdel a mrdal ho jako by nebylo zítřka, měnil jsem tempo a intenzitu podle toho, jak moc mě zespoda pravačkou chytal za koule.

Šlo nám to spolu, ale Klaus se asi cejtil stranou, a tak jeho šmátravá ruka mě za stehno tlačila k němu.

A tak jsem ho vytáhnul z Mathiase a už jsem ho skoro zarazil do Klausovy díry, když mě zastavil jeho německý povel, přičemž Mathias pohotově vyměnil kondom a já jsem pochopil, proč je ta křišťálová mísa od Mosera na stole tak velká.

Klausova díra byla užší, ale já se se svým emkem vejdu všude.

Klaus si to užíval, přirážel a vzdychal a já jsem cejtil, jak se kolem mýho čuráka svírá, po nějaké chvilce už mě zase chtěl Mathias, jeho prsty na mejch koulích.

Takže abych to zkrátil, takhle jsem strávil bratru více než dvě hodiny, mrdal jsem dvě prdele vedle sebe jako stroj, poslouchal neustále anglicky „fuck“ s německým dialektem doprovázené „ja“ a občas „mein Gott“ a pak zase „fuck“.

Kolem těch dvou prdelí byly poházený kondomy a obaly a péro mě už začalo z toho tření a latexu pálit.

Byl už nejvyšší čas a Mathias se s Klausem přesunuli ke mně na zem a já se rozvalil na křeslo tak, aby oba mohli k mýmu ocasu.

Klaus si lehnul tak, abych si mu poté, co jsem se trochu sesunul z křesla mohl sednout na obličej a začal mě lízat díru, přitom si honil ten svůj klacek.

Já ležel zády na křesle a seděl prdelí na Klausově tlamě.

Snažil se jazykem dostat dovnitř a vlastně si nevzpomínám, kdyby ve mně takhle hluboko a dlouho kdy nějakej mlsnej jazyk rejdil.

Byl jsem zkroucenej v křesle a Mathias mě začal kouřit a chytil se levou rukou schodů na horní palubu tak, že jsem měl přesně před tlamou jeho zpocený podpaží. Takovejch vjemů, kdo by mohl chtít víc?

Když jsem se do něj zabořil a nasával jeho vůni a do toho cítil, jak mi jazykem přejíždí kolem žaludu a Klausův jazyk mezi tím byl hluboko v mý díře, nějak se to všechno akcelerovalo, a několikrát jsem přirazil, můj dech se zrychlil a já začal stříkat do jeho tlamy.

Oba začali cákat a vzdychat zároveň se mnou, takže v kajutě bylo docela hlučno.

Klaus se Mathiasem začali líbat a já jsem se pomalu vzpamatovával. Klaus pak řekl, že nepamatuje, kdy naposledy se jim takhle rozhoupala jachta.

Byla by to úplná idylka, kdybych jim v okamžiku, když chtěli ve sprše ode mě pochcat, nenachcal na složené ručníky a župánky Frette, protože kdo mohl tušit, co udělá takovej záběr ve spojení s viagrou s mým tryskem.

Snažili že se tvářit, jako se nic nestalo, ale bylo vidět, že tohle se jim teda vůbec nelíbilo.

V každém případě, do hotelu jsem přijel téměř za svítání.
Chodby byly prázdné a tiché a jen recepční s kruhy pod očima působil, že má za sebou noc podobně dlouhou jako já.

Tomáš už na mě čekal u snídaně.

Dali jsme si kafe, vajíčka, obyčejnou minerálku, a to bylo možná největší osvobození celého výletu.

Absolvovali jsme dlouhé jednání s dodavatelem, řešili tabulky, plány, byznys.

Chtělo se mi spát a čekala mě ale 700 km cesta domů.

Řízení mě nevyčerpává, ale naopak uklidňuje.

Všechno se vrátilo do normálu.

Ovšem cestou do Prahy jsem byl šťastnej, že jedu s heterákem.
Kožené potahy mého auta zase voněly přesně tak, jak mají čistě, neutrálně, asexuálně.

A slovo „fuck“ jsem nechtěl slyšet aspoň týden.
Některé výjimečné služební cesty mě totiž naučí mít rád to obyčejné.