Kopretiny pro zámeckou paní (22.)

Novina, s níž se naše krásná kastelánka Kateřina Krásná vrátila z dovolené v Bulharsku (o níž samotné se zmiňovala až nápadně stručně), zapůsobila jako senzace. Přítomnost státní televize na Zeleném Újezdě (skutečné perle rokoka) byla sama o sobě nevídaná - ani s pomocí zámeckého archivu nešlo dohledat žádný další případ zájmu médií o zámek s výjimkou vzpomínek bývalého učitele pana Konopáska, že někdy po válce točil Československý radiojournal reportáž o krátké návštěvě prezidenta Beneše s chotí, což z povahy věci nebyl zrovna materiál na osvětové nástěnky. A že by rozhlas či televize zavadily o zdejší ochotníky...? Neslýchané! Amatérský soubor tím ovšem krátce před plánovanou produkcí Lucerny dostal pod ještě větší tlak, a nejen díky nepopulárním změnám v obsazení. Jak mě okolnosti vynesly z davu malých rolí do jedné z hlavních, měl jsem tisíc důvodů cítit trému, ale tu spolehlivě upozadil týden do premiéry úžasný sex s Ivanou. Dobu pobytu jejích dětí na letním táboře bych dokázal spočítat na den: přesně tak dlouho totiž trvaly mé výpravy přes les do ospalé vísky Strachotín, krátká přešlapování před šumperákem č.p. 23 a následné "čtené zkoušky" v příjemném chládku uvnitř, plné vášnivého mrdání krásné, prsaté a patřičně náruživé režisérky našeho souboru. Každý večer jsem si na provozní poradě průvodců s nevinným výrazem co nejnenápadnější manipulací navolil časy svých prohlídek na druhý den tak, abych stihl proběhnout polními a lesními pěšinami, měl dost času Ivanu pořádně ošukat a vrátit se včas na Zelený Újezd. Mohl jsem jen litovat, že si cestu nešlo zkrátit autobusem ani vlakem, protože žádná linka žádaným směrem mezi stehna dychtivé místní učitelky nevedla. Ten týden jsem si tak běh na pět kilometrů natrénoval jako nikdy předtím, ale pokaždé mě poháněla kromě vidiny Ivčiných statných půvabů a naprosté absence studu i věta, kterou se den před tím se mnou loučila (a dávala si přitom dobrý pozor, aby nevyšla z předsíně jejich domku): "Tak plav a zase zítra!" Nikdy jsme už nepíchali s tak velkorysou neuspěchaností jako poprvé, ale žádná z mých návštěv nebyla stejná. Nejvíc mi utkvěla v paměti ta, která byla paradoxně nejhektičtější: toho odpoledne mě na kvapném odchodu ze zámku zdržela naše krásná kastelánka Kateřina Krásná, která nečekaně zatoužila cosi řešit, takže jsem do Strachotína dorazil s vidinou toho, že na vášnivé splynutí s prsatou účou mám slabou půlhodinku. "Už jsem myslela, že nepřijdeš.", přivítala mě s jemnou výčitkou a já si okamžitě uvědomil skandální (a zároveň ohromně vzrušující) fakt, že je od pasu dolů nahá! Seděla na gauči, stehna od sebe, prcinu rozcapenou, takže její macaté pysky se pod kudrnami ochlupení zřetelně rýsovaly, ale tvářila se přitom jako by nic a s poznámkou, že mám určitě žízeň , protože dneska je děsné horko, se rychle zvedla a šla mi natočit sklenici vody. Zíral jsem na její krásně klenuté boky, pevná stehna s trojúhelníkem chloupků mezi nimi a kulatou zadnici, jak kolem mě prošla s přirozenou živočišností ženy, co považuje producírování se s nahatou pipinou za tu nejpřirozenější věc na světě, a navzdory právě prodělanému přespolnímu běhu se mi čurák rychle zvedal. To, že byla nahá od pasu dolů, zatímco nad ním se jí pohupovala prsa pod tričkem, ji činilo zvláštně sprostým způsobem neodolatelnou. Jak se nahnula nad dřez a vysadila svou fešnou prdel, pod kterou se jí kudrnatila chlupatá kunda, mezi stehny vyrýsovaná jako kávové zrno, nedokázal jsem odolat nutkavé touze ji popadnout za boky a vrazit jí čurák do nejrychleji mezi macaté pysky. Slabě vykřikla, až jsem se lekl, ale vzápětí si oběma rukama roztáhla půlky zadnice od sebe, jako tenkrát, když jsem jí poprvé ojel zadní dírku, a mluvou zcela neučitelskou mě začala přerývaně povzbuzovat, abych jí "tu píču sprostou ojel...bože, jo, joooo....tvrděě ěěě ... to nááádherně...bolí...tak to mi lu juuuuu....ježiši, roztrhni mi...tu mou kundu ... nadrba nouuu oouu oouuuu....!"

Ten zásun nás zpočátku bolel asi oba, ale snad právě odpor nedostatečně připravené pičky a těsnost průniku do jindy vláčně mrdané štěrbiny prsaté učitelky mě vzrušovala ještě víc. Zatínal jsem prsty do Ivčiných boků a útočil čurákem na její semknuté pysky, dokud se nerozevřely a žalud nepřekonal poševní vchod. Teprve když jsem za Ivanina hekání, vzdechů a snaživého protipohybu jejích boků vnikl svým ptákem až po kořen do mírným a dotyčnou schváleným násilím dobytého lůna, trochu jsem se uklidnil, pustil její až bolestivě tisknuté boky, na kterých mé prsty zanechaly růžové otisky, a hmátl rukama výš, na Ivaniny kozy. Sotva se mi povedlo vylovit její nadskakující dudy zpod trička, už jsem cítil, že mě mrdání její pořád ještě stažené pipiny vede k výstřiku. Ivana naštěstí byla ve věcech lásky víc než znalá, takže si přes své ohnutí o kuchyňskou linku dokázala zjednat rukou přístup na svou zpola mrdanou, zpola div ne znásilněnou pičku a mrskat si poštěvák tak svižně, že se zvládla udělat ještě předtím, než jsem s hekáním začal zkrápět její nádherné půlky svými výstřiky, které na mě přišly tentokrát nápadně dřív. Do mého omezeného časového režimu se to vlastně hodilo - i tak jsem na nádvoří Zeleného Újezdu dobíhal splavený pár minut před začátkem své podvečerní prohlídky a jen mávání textem Lucerny mě ušetřilo uštěpačných poznámek kastelánky Kateřiny, která měla dar vyskytnout se za balustrádou postranního schodiště pokaždé, když jsme si to nejmíň přáli. Toho dne jsem měl smůlu na to, co jsem normálně považoval za štěstí: ve všech skupinách, které jsem až do večera provázel, se vyskytovaly fešné a oku lahodícím způsobem vyletněné slečny a paní. Kde bych se jindy s chutí kochal jejich v úsporně střižených letních modelech poodhalenými nebo zřetelně obtaženými půvaby, tam jsem dnes radši cudně otáčel zrak, protože pokaždé, když můj pohled dopadl na nějaké zřetelně trčící špičaté kozičky nebo lákavě se pohupující, objemné melouny s dvěma třešinkami na vrcholcích, v horečným mrdáním s Ivanou málem zhmožděném čuráku mi bolestivě zacukalo, jak se vlivem té ženské krásy a přirozených fyziologických pochodů začal zvedat. "Promiňte, ale já těm popiskám nějak nerozumím. Co je tedy míšenský porcelán, a co ten ... další?", dohnala mě zvídavou otázkou nad skleněným kabinetem, kolem kterého devětadevadesát návštěvníků ze sta projde bez zájmu, útlá černovláska odhadem sotva dvacetiletá. Padla mi do oka hned na začátku prohlídky, protože jí letní košili napínal vepředu pár lákavě trčících antének, když se teď ale pod tlakem zájmu o jemné nuance historického nádobí skláněla nad vitrinou, rozevřené cípy oné košile, rozepnuté o nejmíň dva knoflíčky víc, než by podobné situaci zabránilo, mi potvrdily odhad, že pod ní nemá podprsenku, když odhalily její pružná kůzlata až k tmavě růžovým zobáčkům vystouplých prsních bradavek. Musel jsem se kousnout do rtu, jak mě rychle se stavící péro zabolelo. Dotyčné krasavici, dychtivé dovědět se o porcelánu víc, jsem ale pochopitelně za soustavného kochání se pohledem na její pohupující se kozičky všechno potřebné vysvětlil. N Zeleném Újezdě bereme my průvodci své poslání patřičně vážně!

Pak jednoho odpoledne Ivana krátce poté, co jsem tentokrát v čase trochu přejícnějším k naší oboustranné vášni opíchal postupně obě její dírky, udýchaně vyhrkla, že "zítra se děcka vrací z tábora", a všemu živočišnému mrdání s krásnou, prsatou učitelkou byl rázem konec. Ještě jsme se společně osprchovali a beze studu ze sebe navzájem doslova všude smyli stopy našeho milování, ale druhý den se po zkoušce na můj návrh, že ji doprovodím, jen smutně usmála a zavrtěla hlavou. Musel jsem vypadat hrozně zklamaně, protože po chvíli se do lokálu hostince, kde jsme zkoušeli, ještě jednou vrátila a nenápadně mi zašeptala do ucha: "Promiň, už to fakt nejde. Ale byly to ty nejlepší mrdací prázdniny od mýho rozvodu. Toho mlynáře dáš!" Přiléhavost termínu "mrdací prázdniny" jsem dokázal docenit až dlouho potom, v tu chvíli jsem se přistihl spíš při obavě, jestli Ivanin tichý kompliment nezachytila krásná kastelánka Kateřina, která seděla u skleničky vína kousek od nás a s nevinným výrazem si dělala poznámky k textu hry. Přitom zatímco s Ivanou jsem dělal ... ehm... kde co, byť i kradmé pohledy na ztepilé půvaby představitelky kněžny, která mi stále s otravnou důsledností vykala, jsem si dovolil jen potají... Truchlit nad ztrátou zkušené milenky jsem ale neměl kdy, protože věci kolem přítomnosti Československé televize začaly nabírat na konkrétních obrysech. Vedení Památkového ústavu se k věci postavilo s tradičním alibismem: zatímco reportáž o našich večerních prohlídkách plně podpořilo (samozřejmě až zpětně), od ochotnického nastudování Lucerny dalo ruce pryč, snad že si jeho kvalitami nebylo příliš jisté. Natáčení se tak rozdělilo na dvě různé akce a už dva dny před představením začali oprsklí televizáci na nádvoří instalovat kamery a navzájem si překážet se zedníky políra Prouzy, co stále opravovali jedno z křídel zámku. Pokud jsme se bláhově domnívali, že ČST nasnímá jednu z běžných večerních prohlídek, cedule "Z technických důvodů zavřeno" nás rychle vyvedla z omylu. Okolo šesté večer reportér nejdřív natočil krátký rozhovor s "autorem nápadu", krajským ředitelem Památkového ústavu, kterého jsme tu viděli poprvé, a aby byla naše naivita usvědčena dokonale, role průvodkyně se ujala náměstkyně téhož ředitele soudružka Krátká, nám všem dobře známá z nedávné přepadové kontroly. Když ladně vyplula ze služební Tatry a ve skupince nás, skutečných průvodců, okounějících bez užitku v rohu nádvoří, našla očima mně, pokusil jsem se o pohled tak vzdorný, jak jsem jen dovedl. Jen se krátce usmála a sotva znatelně zavrtěla hlavou, než si rukou upravila opět poněkud krátké šaty, ale kdo ví, možná i proto se následně chvíli tiše přela s režisérem. Výsledkem bylo, že jsme se s Žandou, Pavlem a dalšími ocitli aspoň v pečlivě naaranžované skupině "návštěvníků" a kastelánka Kateřina byla v komnatě, kde se točila druhá část reportáže, po nesmyslném monologu "průvodkyně" Krátké pozvána taky před kameru. K našemu úžasu bez ohledu na položenou otázku konsternovanému reportérovi odpověděla, že by ráda poděkovala za přípravu večerních prohlídek svým mladším kolegům, slečnám Čacké, Vejpravové a Klánské, a pánům Jánskému, Rychlíkovi a Hejnému, kteří s neutuchajícím elánem a daleko nad rámec svých povinností... Poslouchal jsem příjmení Žandy, Pavla, Tomáše, ale i Amálky a Gábiny, co už byly řadu týdnů pryč, a samozřejmě i svoje, a měl chuť naši upjatou, přísnou a beznadějně krásnou kastelánku obejmout. K dovršení mého nadšení se ze zadní řady "návštěvníků" na mě zazubil známý obličej, orámovaný blonďatou kšticí; jak se do komparzu "výletníků" dostal Oskar, politicky nespolehlivý technik zdejšího JZD, který se pro rodinný škraloup musel vzdát hlavní role v Lucerně, jsme se nikdy nedověděli.

"No jo, co jste čekali, děcka? Veřejnost je riziko, vždycky se to točí takhle.", poučila nás o něco později v hospodě pod zámkem asistentka režie Běla a kníratý kameraman Olda mlčky přikývl. "Kastelánka je fakt formát.", pochválila naši krásnou Kateřinu, když jsme jí vylíčili jeden přes druhého, jak nás jmenovitou pochvalou potěšila, ale vzápětí nám s přehnaným cynismem možná ne až tak zkušené televizní pracovnice znovu zpražila: "Tohle rejža sto pro vystřihne. Pardon, ale žádný jména, kromě předem schválených osvědčených funkcionářů.", ušklíbla se a nemluvný Olda opět pokrčil rameny na souhlas, než očima zavolal Natálku, která vzápětí přicupitala s dalšími pivy. Běla s Oldou zůstávali jako jediní dva z televizního štábu na zámku do pozítří, aby připravovali reportáž o představení Lucerny, a dokonce měli za úkol na malou přenosnou kameru dokumentovat stavbu scény a poslední zkoušky. "To se asi taky nepoužije, ale kdo ví...", usmála se Běla, když Olda kameru namířil na Natálku, až naše hospodská kráska pod dojmem jejího omamného vrčení málem klopýtla. "Natálko, kdyby ti tady pan kameraman chtěl tvrdit, že tě dostane k filmu, vezmi prosím rozum do hrsti. A nemysli si, že z tebe herečku udělá, když se takhle vyprsíš.", zjevila se odkudsi kastelánka Kateřina, o které jsme si mysleli, že z improvizované oslavy už dávno odešla. Zatímco Natálka si ukřivděně popotahovala černou halenku přes svá roztančená kůzlata, tradičně nespoutaná košíčky podprsenky, a kameraman Olda pohledem hypnotizoval svůj půllitr, obrátila svůj ostrý jazýček i na další členku televizního štábu: "Vy si zase Bělo nenechte tady od pánů průvodců namluvit nic o utopené panně z hradního jezírka. Ono se tam děje teď v létě leccos, ale žádné nadpřirozené jevy to nejsou, spíš dobře hmatatelné." Zatímco Pavel se tvářil upřímně nechápavě a já se v duchu snažil přijít na to, jak Kateřina může vědět cokoliv o tom, kdo a s kým se v jezírku nebo u něj poslední týdny tentononc, Běla se nečekaně vzbouřila: "A to já se zase o té panně ráda poučím, když dovolíte. Naše diváky to určitě bude zajímat." "To určitě, ale radši si vezměte s sebou plavky. Nebo nechoďte blízko k vodě.", ušklíbla se Kateřina a jak jsme měl prve na zámku chuť ji obejmout, teď jsem cítil docela opačné nutkání. Nicméně protože asistentka režie byla očividně děvče tvrdohlavé, co si nenechá jen tak něco zakazovat, druhý den jsme skutečně mířili polními cestami (a částečně po trase, kterou jsem se předchozí dny hnal za zralými půvaby učitelky Ivany) na zříceninu Nový hrádek. Kameraman Olda s námi nešel, Běla namísto vysvětlení jen zvedla oči v sloup a já začínal tušit, že i když toho moc nenamluví, kouzlo jeho kamery asi s některými děvčaty dělá divy. S nelibostí jsem pociťoval jak to, že teď patrně někde plete hlavu Natálce, tak váhu jeho náčiní, které jsem pochopitelně táhl za Bělou já, zatímco krátkovlasá blondýna nahlas mudrovala o tom, jak teď dopoledne budeme mít zříceninu celou pro sebe a můžeme točit dlouhé záběry. Zatímco ona se naopak cestou co chvíli trochu infantilně točila dokola a trhala luční kvítí, mohl jsem si aspoň televizačku, která se sice tvářila jako ostřílená veteránka, ale byla od pohledu maximálně o rok nebo dva starší než já, trochu prohlédnout. Běla patřila k těm děvčatům, o nichž se člověk kulantně zmiňuje jako o "plnoštíhlých". Napasovaná do riflí, přes které jí vylézaly široké boky i oblina bříška, přestože si co chvíli popotahovala tričko, co jí neposedně lezlo nad pupík, zezadu mi trochu připomínala korpulentní pracovnici Památkového ústavu Julii. Markantní rozdíl mezi těmi dvěma jsem si ale uvědomil pokaždé, když se na mě Běla s nějakým nápadem nebo otázkou otočila. Zatímco Julče se na hrudi dmulo poprsí objemu zámecké kojné nebo prsatice od Maxe Švabinského, Běla přes svou celkovou statnost měla prsa spíš po tatínkovi a tričko, jakkoliv dost na tělo, jí na hrudníku zvedaly jen dvě skromné obliny. I proto se mohla co chvíli točit dokola jako nějaká víla nebo polní žínka, zatímco Julču už by při podobném pohybu a ještě bez podprsenky její vlastní poletující prsiska omráčila.

Když nás namísto sluníčkem prozářených luk pohltil chládek lesa, Běla své skotačení zarazila, ale malebná dispozice hrádku ji znovu rozjařila. Když mi připomněla detaily obsluhy kamery, kterou mi ráno Olda s myšlenkami už zjevně jinde osvětlil dost zběžně, splnila se jí touha po dlouhých záběrech, které jsem s ní natočil jako otevírák. Samotný komentář jsme pak točili několikrát; ne že by byla Běla nějaká trémistka nebo kokta, ale záměrně jsem na ni zpoza ruční kamery dělal opičky a obličeje, takže se co chvíli rozesmála. Když jsme na závěr chtěli natočit i hradní jezírko a Běla se ochotně uvolila na jeho břehu divákům předat prastarou (mnou před pár týdny vymyšlenou) legendu o utopené panně, ukázalo se ale, že zříceninu tak docela pro sebe už nemáme. Když jsme k jezírku scházeli, nezaměnitelné zvuky mě přiměly otočit se na Bělu a dát si prst na pusu. Jakmile se nám zpoza keřů otevřel výhled na jeho hladinu a břeh, nebylo pochyb o tom, co naznačovaly už zvuky: na mně víc než dobře známém plácku si dala dostaveníčko mladá dvojice, která se teď oddávala náruživé činnosti, při které si bohatě vystačili bez oblečení, které se na dvou hromádkách válelo opodál, jak ho milenci ze sebe zřejmě dost chvatně servali. Mládenci jsem viděl jen záda, zato výhled na blondýnu, která seděla na něm a udýchaně na něm rajtovala, až se jí kulatá prsa házela sem a tam, jsem viděl dobře. Připadala mi povědomá, i když v podobně intimní situaci jsem ji viděl určitě poprvé. Pak mi svitlo a mimoděk jsem si díky tomu uvědomil i identitu mladíka, který jí těšil klín tak uspokojivě, až hlasitě sténala, zakláněla se a rukama si co chvíli tiskla vrcholky velkých prsou, pokud je zrovna náruživě nehnětl její milenec. Tím totiž nebyl nikdo jiný než Oskar, který sem, do ticha lesní samoty, zřejmě vyvedl jednu ze svých místních fešand, které opečovává tělo. Kozatou blondýnu jsem tak zřejmě viděl někde v hospodě nebo JZD. "Ježiši... doprdele .... jo, joooo, pabebože, já už ... buduuuuu!", vyrážela mezi hlasitými vzdechy, jak se na jeho jistě uspokojivě tvrdou chloubu narážela čím dál prudčeji svižně kmitajícími boky a v nastupujícím vyvrcholení roztomile kombinovala "zbožné" výrazy s těmi jadrnými, jak to dělá na kraji orgasmu spousta žen. Pak se na chvíli zarazila v pohybu, vzápětí se prohnula, až se jí prsa prudce zhoupla, a podle táhlého, souvislého sténání, které vzápětí spustila, bylo zřetelné, že její nálož slasti právě explodovala. Sesula se na Oskara, který si ale v takové situaci věděl dobře rady, takže malátně sténající prsatici zachytil, podepřel rukama a tentokrát shora začal čím dál důrazněji šukat on ji. Prsa se jí natřásala, převalovala a tančila po hrudníku, jak vrážel své péro do její pipiny, rozcapené v řídké houštince světlých chloupků. "Oska re...bože ... můůůj... prosimtě... ne na prcej mě...ne do mě...prosíííííím....!!!", drmolila nesouvisle, jak jeho přírazy prodlužovaly její rozkoš, zatímco on se blížil k vrcholu té své. Ani v téhle situaci jistě nebyl poprvé, takže svůj erekcí prohnutý a jejími šťávami lesklý ocas vytáhl z kundičky sténající blondýny právě včas, aby jeho prudkými výstřiky vzápětí začal skrápět její břicho a kozy. Chvíli ten příval jeho slasti pasivně přijímala, pak se ale hbitě zvedla, popadla jeho cukající se klacek do prstů a začala mu ho láskyplně a něžně olizovat, přestože jí díky tomu další dávky Oskarova semene přistávaly na tvářích a ve vlasech. Nepřestala, dokud nedostříkal, a ještě o potom mu vadnoucí chloubu jakoby vděčně olízala a ocucala svými plnými rty.

Uvědomil jsem si, že jak mě podívaná na milující se dvojici pohltila, celou dobu jsem se nepodíval, co to dělá s Bělou, a s malým ostnem žárlivosti jsem zaznamenal, jak s očima skoro vykulenýma hltá pohledem Oskarovo nádobíčko, pro každou ženskou jistě nadmíru lákavé. Na skromných oblinách jejích malých prsou dva nově vystouplé hrbolky dávaly tušit, co s ní ten pohled asi dělá. Když se Oskar jako jakýsi lesní Adonis nenuceně protáhl, tiše polkla. Bohužel pro ni, a vlastně i pro mě, protože já se pohledem na nahé půvaby prsaté bloncky kochal taky, dvojice ze sebe navzájem smetla trochu toho jehličí a smítek, co se na ně během jejich milování nalepily, blondýna vyprskla smíchy, když ji Oskar během toho obírání lačně lapl po pravém prsu a celý jeho vrcholek na chvíli ulovil do pusy, a pak ještě hlasitě vyjekla, když ji s gustem plácl přes pěknou zadnici těsně předtím, než se stihla nasoukat do kalhotek. Zbytek oblečení pak na sobě měli raz dva, Oskar své milence ještě galantně pomohl se zapínáním podprsenky (a připomněl mi tím mimoděk, jak jsem tu zapínal a o něco později i rozepínal podprsenku Ivaně...) a za chvíli nám zmizeli mezi stromy pěšinou k poli. "No páni...", vydechla Běla. "To jsem doufám točit neměl.", usmál jsem se. "No tak taková reportáž je sice ryzí realizmus, ale přes komisi by mi neprošla. I když by pak každý chtěl kopii.", zahihňala se Běla. "Tak se trochu vydýcháme a jdeme točit? Nebo se chceš ochladit v jezírku? Nebyla bys první." "Já vím, vaše kastelánka naznačovala. Taky mi radila vzít si plavky. Což jsem neudělala, mám jedny fakt nemožný, dole mi z nich všechno leze, nahoře tam nemám co dát... Takže plavky ne.", zavrtěla hlavou, když sebekriticky zhodnotila svoje proporce. Na podobných holkách je mi taková sebeironie vždycky sympatická. "Já plavky taky nemám.", připustil jsem. "Ale koupel by bodla, co?" "Tak dobře, ale ty první. A nesmíš se koukat!" Nad tou naivitou, jistě nemíněnou vážně, jsem se v duchu musel smát, když jsem se otočený zády k Běle svlékal a mířil k vodě. Tak jsem si pochopitelně nenechal ujít pohled na to, jak se rychle vysoukává z těsných riflí i bílých kalhotek, až vykoukne mezi jejími silnými stehny tmavý drn hustého ochlupení, a pak si rychle přetáhne přes hlavu i tričko, až vykouknou její maličká, špičatá prsa s výraznými bradavkami, než si je rychle přikryje dlaněmi. Paradoxně k vodě klusala se zakrytými prsy, ale dole úplně odhalená. "Nekoukáš, že ne?", halekala na mě, než rychle a s výskáním vběhla do vody. Drze jsem zalhal, že samozřejmě ne, několikrát na ni cákl, což mi ochotně vrátila, a pak jsme udělali pár temp na hlubší část.

"Ty jo, je to tady fakt hezký. Bydlet tu, každej den po práci sem skočím.", kochala se Běla pohledem na okolní les a skálu, od krku dolů schovaná nahá pod hladinou. Prohodil jsem, že pokud vím, pár místních to tak dělá (a zase si na chvilku vzpomněl na Ivanu, kterou jsem tu při koupačce "na Evu" nedávno nachytal). Pak jsem přihodil pár historických údajů o něco hodnověrnějších než ten nesmysl s utopením z nešťastné lásky. "Ty jo, zajímavý. Ale teď mě napadá z trochu praktičtějšího soudku: jak uschneme? Já si krom plavek nebrala ani ručník." Ujistil jsem ji, že já taky ne, zamlčel to, že v naší průvodcovské maringotce by se určitě nějaký našel, a lakonicky jí sdělil, že prostě musíme uschnout. "Na břehu je krásně vyhřátá skalní plotna, úplná pláž." "No to si děláš legraci, ne? Jako že se tam budu vedle tebe válet nahatá? To ses mohl rovnou dívat, když jsem se svlíkala." "Hele, nahatá tu nebudeš první, a buď klidná. Já si nezačnu jen tak s nějakou ječivkou od televize.", ušklíbl jsem se a začal plavat ke břehu. "Já ti dám ječivku, ty ... ty...!", zuřila za mnou naoko Běla a cákala vodu, ale byl jsem už u břehu, bez okolků jsem vylezl a položil se na příjemně rozehřáté kameny. Za chvíli byla vedle mě a s nepřesvědčivým "Ale nekoukej se!" si rychle lehla cudně na břicho. "Taky ses nemusel vyvalit na záda!", vyčetla mi. "Ale jdi, Oskara jsi viděla, s tím fakt soupeřit nebudu." "No, já taky nemusím hrát netykavku, ta blondýna měla parádní dudy, v tom směru fakt nemám co nabídnout.", broukla. "Ale kuš!, Víš jaký je to dvojitý zklamání? Bejt holka s kilama, ale zároveň nemít pořádný prsa? Když už musím mít prdel jak kobyla a na břichu neshodím, aspoň trojky by se šikly. Klidně visačky, ale aby mě chlap měl za co popadnout.", utnula mé chlácholení a začala rozvíjet úvahy tak otevřené, že jsem nasucho polkl. "Taková Anča ze střižny. Holka jako proutek, ale má je jak dva grepy. Na tý koze hubený ty její kozy navíc i hezky vyniknou, takže když já si rok myslím na jednoho kameramana, jasně, že ho nakonec najdu, jak v zasedačce pígluje na stojáka tuhle hubenou prsalínu! Hele, co to děláš?" "Zkouším ti demonstrovat, že je tě za co chytnout.", vysvětlil jsem nevinně, ale svou ruku jsem z Bělina zadku nestáhl, naopak. Když po otázce nenásledovala facka a prudký odchod, začal jsem jí zkoumat pružnost obou půlek, a protože reakcí bylo jen tiché vzdychnutí a povzbuzující rozevření stehen dál od sebe, pokračoval jsem v průzkumu mezi ně a níž. Běla se zachvěla, když jsem přejel nejdřív staženou rozetku zadní dírky, a pak znovu vzdychla, jak jsem prsty doputoval na pružné obliny její mušličky. Cítil jsem její kudrnaté chloupky, husté, ale hebké, i pysky, které se pod nespěchajícím, ale nenápadně stupňovaným tlakem mých prstů začaly rozestupovat. Když jsem vklouzl do rýhy mezi nimi, Běla vzdychla trochu hlasitěji a já ucítil na prstech vlhko. Nespěchal jsem, ale vytrvale pokračoval, Běla vysadila pánev naproti mé ruce a já se najednou jedním prstem za druhým začal propadat do svírajícího horka její kundičky. "Pane ... bože ....", vydechla tiše, toho dopoledne už druhá v podobné situaci, její pička vcucla i čtvrtý prst, já jimi začal rytmicky pohybovat a volný palec po chvíli opřel o zadní dírku. Běla sebou znovu cukla, ale nebránila mi v tom, a jak jsem jí čím dál důrazněji prstil vlhce čvachtající, mokrou prcinu, palcem jsem jemně tlačil na zadeček a ten se mu pomalu poddával. "Juj, juuuuj... ježiši...tam ne.... to ne smíííš....nesmíš....!", šeptala Běla horečně, ale dál jediný její pohyb byl ten pánví naproti mým prstům, kterými jsem nezahálel, takže najednou byl odpor překonán a byl jsem v Běle prsty všemi. "Ježiši... no to ... pane božeee....", sténala tiše, já pohyboval prsty, Běla si v mírném nadzvednutí zamířila pod břicho jednou rukou a přidala jejími prsty mrskání poštěváčku... Namísto tichých vzdechů teď hekala hlasitěji než prve prsatá blondýna, mou ruku zaplavily její šťávy a jak zajíkavě sténala, bylo jasné, že právě prožívá prudký orgasmus. Několik pohyby své volné ruky jsem přivedl svůj zpola zvednutý klacek k plné erekci, ještě několikrát slastí skoro křičící Běle sevřel pičku, pak jsem se přesunul nad ni a namísto prstů jsem jí do rozcapené frndy shora zajel čurákem.

Běla se pode mnou zavlnila, a když jsem na ni naplno nalehl, podvolila se a uvolnila mým rukám cestu ke svým mini kozičkám, do té doby přitisknutým ke kameni. Rychle jsem ji divokým drážděním vzrušených a tvrdých bradavek přesvědčil o tom, že mi jejich (ne)velikost naprosto nevadí, a když jsem k tomu přidal v rámci toho, co mi poloha na zádech Běly umožňovala, co nejhlubší přírazy do její horké kundy, rychle se pode mnou zvedla do kleku, takže jsem ji mohl popadnout za skutečně výstavní zadnici, začít jí vrážet do píči čurák až po kořen a naplno jí tu dychtící, lačnou díru mrdat. "Ježiši... jo... mrdej mě... vkleče ... jako svou ouou... mrdnu tlustou.... bože...ještě....přitlač...jo...joooo....", sténala hlasitě a přesvědčovala mě o tom, že ani při "tom" si velmi otevřené vyjadřování neodpustí. Když jsem cítil, že musím trochu zvolnit, abych se neudělal moc brzy, protože jsem chtěl Běle dopřát orgasmus nejen prstěním, ale i pořádným vymrdáním, využila toho, aby se mi z čuráku sesmekla, až jí kunda hlasitě mlaskla, přiměla mě sednout si a roztáhla nad mým trčícím pérem stehna v mírném podřepu. Zíral jsem jako uhranutý na její rozcapenou macatou frndu v houštině černých chloupků, jejími šťávami už dost zmáčených. Běla vzala můj čurák do prstů, přitiskla si odhalený žalud na svůj naběhlý klitoris a začala si ho jím dráždit. "Bože... to je... nááá dher nýýý....už, už budu...uuuuuuuuuž!!!!", vyrážela udýchaně, jak můj žalud čím dál rychleji kmital na jejím poštěváku, až najednou její kunda několikrát prudce vystříkla. Něco podobného jsem u ženy ještě neviděl. Běla přes pevně semknuté rty chrčela slastí, pak se nahnula víc nade mě a zavedla si rychlým pohybem můj klacek do své kundy. Když dosedla, byl jsem v ní zase až po koule. Zavřela oči, zvedla ruce a začala rytmicky kroužit boky, pak víc přirážet a šukat se na mém péru. Svá maličká prsa stiskla mezi prsty a důrazně si jimi tahala za bradavky, až se celá propínala, a když jsem přerývaně ohlásil, že už budu, jen se nadzvedla víc, aby můj čurák vyjel z její kundy, ale pak si ho přitiskla mezi pysky a dráždila ho jimi ve stejném rytmu, v jakém jí před tím píchal kundu, dokud jsem s hlasitým výkřikem poprvé nevystříkl. Běla hmátla pod své břicho rukou, sevřela moje cukající se péro prsty a jemně ho masírovala, zatímco jsem jí cákal další a další dávky semene na břicho a plochý hrudník. Teprve když jsem byl hotový, jemně mi promnula koule, sklonila se a v očividné inspiraci milující se dvojicí, kterou jsme před nějakou půlhodinkou tajně sledovali, mi ochabující čurák něžně lízala a sála, než zcela změkl. Pak se udýchaně položila tentokrát už beze studu na záda a shrnula naše počínání srdečným "No ty vole...!!!" "Nemysli si, že jsem nějaká plochá zoufalka, co roztáhne a podrží každýmu.", zamumlala po chvíli rozpačitě. "No, já se hlavně přesvědčil, že fakt umíš být ječivka.", rýpl jsem si. "Debile! Ale dal jsi mi ... co proto. To s těma prstama ... jako všema, to ...", radši větu nedokončila. S hraně pohoršeným výrazem si chvíli roztírala cákance mého semene po kulatém břichu, několik pramínků jí při tom stékalo i po maličkých kozičkách, pak pokrčila rameny a vydala se podruhé k vodě. Hradní jezírko jsme do její reportáže ten den už nenatočili.