Stěhovák

David mi zavolal ve středu večer.
„Hele,“ začal, bez úvodu, „potřebuju pomoct.
Byt po babičce manželky. Karviná.
Jako teda vyklidit to potřebuju.“
„Abys mi pomohl.“
„V pátek, vyjedeme ve 4 ráno, přespíme tam a vrátíme se v sobotu.“

Chvíli jsem mlčel, protože jsem si v hlavě přehrál všechny důvody, proč bych měl říct ne.

Nesnáším špinavou práci.
Neumím vzít do ruky nářadí bez toho, aby to skončilo zraněním, ostudou nebo obojím.
Jsem levý jak šavle a moje představa „pomoci“ obvykle spočívá v tom, že někomu překážím.

„Jasně,“ řekl jsem nakonec.
A bylo rozhodnuto.

I manželka byla nadšená.

„To je hezký,“ řekla, když jsem jí to oznámil.
„Že jim takhle pomůžeš. To se cení. Vědí, že to není samozřejmost. David tě má rád, Jitka to říkala. Věří ti.“

Usmál jsem se, protože netušila, k čemu se vlastně stavím vstřícně a co potvrdila.

Já nejel pomáhat vyklízet byt.
Já totiž jel pokračovat v průzkumu.

Panelák, který pamatuje všechno.
Karviná byla šedivá, jak si jen člověk dokáže představit.
Tady zrovna padla vláda a v regionu byla už tak vysoká nezaměstnanost.

Panelák stál uprostřed sídliště jako krabice, která už dávno měla bejt vyhozená, ale pořád se používá.

Třetí nebo čtvrtý patro. Bez výtahu.
Atmosféra truchlivá, naděje žádná, začátek prosince.

Jediný, co tu stálo za to, byl David, opřený o zábradlí, v montérkách a staré mikině.

Ten kontrast mě vždycky dostával.
Policajt. Ragbista. Chlap, co zvládne při rvačce sám tři chlapy v hospodě.

Byt byl přesně takovej, jakej jsem čekal.
Zatuchlej vzduch, nábytek, kterej nikdo nechtěl, ale nikdo se ho neodvážil vyhodit.

Zarámovaný fotky lidí, které už nikdo neuměl pojmenovat.
Člověk by měl žít tak, aby až umře po něm zůstaly v krabici akcie, pár originál obrazů a peníze.
A ne takovej bordel.

David si sundal mikinu vyhrnul rukávy a bez řečí začal rozebírat.
Skřín. Postel.
Koberec.

Já stál uprostřed místnosti a snažil se nepřekážet.

„Hele,“ řekl po chvíli, „můžeš nosit věci na chodbu.“
Pak to sneseme do kontejneru.

Makal jsem jako nikdy.
A dělal jsem to tak svědomitě, že jsem se potil víc než on.

David se hýbal s lehkostí.
Žádné zbytečné pohyby.
Žádné stížnosti.
Žádný fňukání.

Občas se na mě podíval.
Ale jinak žádný slibný kontakt.
Vynosili jsme všechno za celý den do kontejneru a byt byl najednou prázdný.

Uprostřed obýváku stála jen rozkládací sedačka, rozložená napůl, jako by si nebyla jistá, jestli je ještě potřeba.
Vedle ní karton dobré vody, dvě deky hozené přes opěradlo a varná konvice na zemi, zapojená do jediné zásuvky, která ještě dávala smysl.

Žádné fotky.
Žádné skříně.
Vyvětráno a docela chladno.
Jen prostor a my dva.

„Ještě poslední krámy,“ řekl David a vzal pytel s bordelem.
Kontejner měli odvážet v šest.
Bylo za pět šest.

Šli jsme dolů rychle, skoro bez řečí.

Pytel dopadl do útrob kontejneru a rozběhli jsme se nahoru.
Zase ty zasraný schody.
A pak se to stalo.
Světlo na chodbě zhaslo.

Prostě tma.

Což je blbý v paneláku se schodištěm uprostřed.
Žádná okna.
Žádný orientační bod.
Jen beton, kovové zábradlí a pach starého domu.

„Kurva,“ řekl David klidně.
Bez nervů.

Já se zasmál. Spíš reflex.
„Zvládnem. Už to známe pičo vole.“

A opravdu.
Schody jsme ten den vyběhli snad stopadesátkrát.
Tělo si je pamatovalo líp než hlava.

Šel jsem první.
Jedna ruka po zábradlí, druhý krok, třetí.

Za mnou jeho dech.
Blízko.
Jistý.

U předposledního patra se zastavil.

Neřekl nic.
Jen mě chytil za zadek a jeho ruka projela mezi nohama směrem na čuráka.
Ne prudce.

Ale pevně.
Tak, jak tě chytí někdo, kdo ví, že má čas jenom teď.
Zastavil jsem se a David se postavil na stejný schod.
Otočil si mě k sobě ve tmě, kde nebylo vidět na obličej, ale všechno ostatní bylo najednou až příliš blízko.
Jeho ruka na mých zádech.
Druhá ve vlasech.
A pak mě políbil.

Mezitím mi rozepnul knoflík na mých džínách a vjel mi rukou do boxerek, kde bylo moje za celej den zpocený péro.

„Tvuj vocas voní samcem pičo vole a je takhle v přírodním stavu, to mam rád“ řekl David a narazil mě na zeď, držel mě dlaní za bradu a prsty, ze kterých jsem cejtil svého čuráka, mi narval do pusy a začal mě ho dole hulit.

Tma, jeho funění, mlaskání, jeho prsty v mý tlamě a strach,
že se někde otevřou dveře.

Do toho moje gradující touha se mu vystříkat do pusy
a zároveň stud za moje hygienický nedostatky,
to všechno způsobilo pocit,
na kterej často vzpomenu ve chvíli největšího vzrušení.

Jako třeba když si ho honim, nebo tak něco podobnýho.

Někde se ozvaly hlasy, nevím jestli pod náma v patře nebo níž
a tak jsme v té tmě doběhli ke dveřím bytu
a v mžiku byli uvnitř.

Tam bylo světlo už jen z venku, protože v bytě nešel proud.

Napadlo mě, proč tady David nechal tu rychlovarnou konvici,
ale než jsem se stačil zeptat, už jsem měl plnou tlamu.

Davidův napůl ztvrdlej ocas po celý dni stěhování

Vjížděl jsem mu jazykem do dírky, objížděl uzdičku a blaženě jsem nasával jeho úžasně rajcovní vůni nadrženýho chlapa.
Vůně Davidova ocasu a koulí byla koncentrovaná.
Nadechl jsem se a nechal bych se od něj roztrhat na kousky.
Uvědomil jsem si tu živočišnost.
Tehdy jsem neměl sebezáchovný instinkt.

Ten, který by mě dnes něco takového nedovolil.

Jak jsem si uvědomil potom snad stokrát, ten chlap voněl naprosto skvostně i ve stavu, ve kterém bych já skončil ve sprše.

A tak jsme v poloze, která umožňovala si vzájemně hulit péra, funěli do tmy panelákovýho bytu a dali průchod vše nízkým pudům.


Cítil jsem, jak si mě užívá.
Jeho jazyk mi objel ráfek, zřetelně slyším, jak s rozkoší fetuje mou vůni chlapa, jazykem drhne uzdičku, vjíždí i do štěrbiny a moje emko se tam hezky rozbaluje.

Nevím, co dřív.
Nechat se jazykem obsluhovat, nebo mu zajet žaludem až za mandle.

Nasávám vůni z jeho chlupů a lížu mu kapku na špičce tvrdýho čuráka, držím ho za jeho naběhlý koule a přeju si, abych zase cítil chuť jeho mrdky.

David nahmatal mý koule a věnuje se jim zkušenou rukou.
Přirazím do něj, to se nedá vydržet.
Nevadí mu, že se dusí, jeho sliny smíchané s mou předmrdkou mi tečou na stehno a dolu na gauč..

Mám na něj chuť.

Mám obrovskou chuť na všechny jeho díry, tekutiny, doteky a polohy.
Myslím na to, jestli mi podrží a bude mi v něm vzadu stejně dobře jako v jeho tlamě.

Přirážím střídavou rychlostí.
David mi přiráží do tlamy a já už se nemůžu dočkat, až mi vystříká mandle.

Zatím si vychutnávám jeho předmrdku, nemůžu se vůbec dočkat zbytku.

On ze sebe mezitím sundal montérky i nátělník, a tak můžu obdivovat jeho velký chlapský tělo

Taky ze sebe rychle strhnu nepohodlný rifle a už úplně zbytečnou košili a znovu se vrhám na tu mohutnou kládu chlapáka, kterej je teď pěkně rozvalenej na zemi.

„Lízej mi koule, dělej, pičo vole, jo“ slyším někde z druhý strany a pod koulema vidím krásnou chlupatou prdel.

Z ocasu mi teče při představě, že bych se mu tam mohl navrtat.

Čůrák mu maže stejně jako mně.

Asi ho ještě moc chlapů nekouřilo, heká slastí, když mu lížu uzdičku a pevně svírám čuráka až u kořene.

Žaluda má úplně nalitýho.

Znovu mu hrábnu po koulích, muchlám je.

Vyplivnu ho, znovu stáhnu mu předkožku a nehtem na palci mu dráždím citlivýho žaluda,
To s jím dělá divy, David heká a vypadá to, že bude stříkat.

Tak hodím zpátečku.

Zatímco mu lížu třísla a koule mu tlačím mu koleno nahoru, jestli povolí.

Flusnu mu na díru a cpu tam palec ruky, kterou mu držím koule.

Lížu mu díru, pak setřu z jeho čuráka předmrdku a palcem mu ji roztírám po análu.

Poprvé ho slyším pořádně hekat slastí.
Okamžitě přidám na intenzitě.
Palcema mu otvírám anál.
Poznám na něm, co dělá poprvé.
Tohle je poprvé.
Je to krásná chlapská, nedotčená prdel.

Vjedu do ní jazykem a přirážím jak vzteklej do jeho díry.
David fňuká a evidentně jsem na dobrý stopě.

Chytám ho za ptáka a vedu ho tak, aby prdelí šel tam, kam potřebuju.
Olíznu mu koule a pak se natvrdo zeptám

„Chceš ho tam?“

„Vraž mi ho tam, pičo vole“ vyhekne rychle.

Nastavil se mi, jak fena.
Krásně mi čuráka připravil, je klouzavej od slin a předmrdky.
Jezdím mu žaludem po díře, ale ještě nezasunu.

Cejtím jeho husí kůži na prdeli a na stehnech a je mi jasný, jak moc to tam chce.

Projedu mu ocasem mezi půlkama až nahoru, pak zpátky ke koulím, přimáčknu čuráka dlaní mezi půlky a mrdám ho jen tak po díře.

Nádherně u toho skučí.

Otočí se na mě a já ho začnu líbat, cítím všechny naše vůně a zvedám mu namakanou pazouru a bořím se do jeho podpaží.

Uvědomuju si, že mám v hlavě stovky záběrů jeho nádhernejch bicepsů a ramen u kterých jsem vyždycky myslel na to, jak tenhle týpek, kterej je manžel kamarádky mé ženy asi voní.

A že to asi nikdy nepoznám.
Nikdy neříkám nikdy.

Koule už mě bolej touhou, nedá se to odkládat dlouho, když to předržím, moje emko začne stávkovat, a to bych teda fakt nerad.

Vracím se žaludem na díru.

„Do piči, kurva pičo vole!“ řve David, ale jde mi prdelí naproti a já do něj zasouvám čuráka milimetr po milimetru.

Díra se mu trochu sevřela, ale vím, že to je jen nadržeností, že tenhle chlap se nebojí ničeho.

Popadnu svého čuráka u kořene a tlačím ho dál.
Už cejtím, jak povoluje, stačí pár pohybů a má ho tam.

Zajedu asi tak na půl a čekám, až si jeho díra zvykne.
Teprve potom zarazím až po koule.
Hladím mu boky, plácám ho přes prdel podle toho, jak vzdychá poznávám, co mu dělá dobře a uvědomuji si, že tahle část vztahu bývá asi ta nejzajímavější.
Což se mnohokrát poté s různými chlapy potvrdí.

Při mrdání se snažím honit mu ten jeho kurevsky tvrdej ocas.

Přiráží a řve tak, že si říkám, že je dobře, že ten byt jeho žena prodává, protože sem by se nastěhovat už nemohli.

Jeho řev, vzdychání mě přiměje k ještě pronikavějšímu a intenzivnějšímu zásunu.

„Mrdej mě, nepřestávej, pičo vole.
Vystříkej se do mě!“ řve, a tohle, když já slyším, tak nejen proto, že jsem auditivní a poslušnej, musím splnit.
To se halt nedá nic dělat.

Mám pocit, že z něj vymrdám duši.
K síle jeho pohybu se teď začíná přidávat moje rychlejší frekvence.
Krásně spolupracujeme.
Teď už z něj můžu párkrát vyjet a zase zarazit.
Už se to fakt asi blíží.
Držím ho za ramena a strkám mu prsty pravačky do chlupatého podpaží abych si je pak přiblížil k nosu a nasál jeho nádhernou vůni, jako bych ji neměl dost.
Oba u toho řveme slastí.
Stříkám do něj několik dávek a David pořád přiráží a honí svou kládu a řve a stříká někam do gauče pod sebe a já mu hrábnu na čuráka, abych nabral trochu mrdky.

Padám na záda na opěradlo sedačky a David se postaví a narve mi svý vystříkaný péro před obličej a já ho lížu.

Tohle je nevětší rozdíl mezi chlapy na chlapy a chlapy na chlapy, kteří měli nebo mají manželky, sex nekončí výstřikem.

Když se trochu vzpamatuju, sleduju, jak mi olizuje zbytky jeho mrdky zmých rtů.

Pořádně ho olížu, abych si ho vychutnal rozvalím se gauč, a užívám si jeho výrazu, který přímo říká, že se mu to líbilo.

Zpozorní a řekne:
„Víš co?“
„Já bych pičo vole s tebou takhle stěhoval furt“
A já si na to vzpomenu, kdykoliv slyším slovo Karviná.