Princezna Martínka - 3. díl

Princezna se styděla za to, že podkoní musí cítit a vědět, že je vzrušená. Nemohla zakrýt, jak moc jí teče kundička. Cítila jeho prsty, jak neustále pátrají mezi jejíma nohama a teď už i mezi pysky. Zajíždějí dovnitř a zase ven, hladí a mačkají pysky, klitoris a občas zabloudí i na anál. Podvědomě se snažila kundičkou sledovat prsty jejího trapiče a dokonce i nabodávat, když zajely na vchod do její kundičky. Tekla víc a víc. Už i steny z její krásné pusinky byly hlasitější a hlubší. Podkoní si tuto chvíli užíval. Tušil, že s princeznou by mohla být zábava, ale netušil, že až taková. Přestal jezdit prsty po kundičce a hned princeznu přes kundu rukou plácl. A znovu a znovu. Princezna vytřeštila oči, nečekala to a snažila se dát nohy zase k sobě. „Ani to nezkoušej, nebo to bude horší!“ slyšela zároveň s dalším zatáhnutím za vlasy. Hlavu už měla skoro vyvrácenou. V této pozici se nemohla moc bránit a musela strpět údery přímo na nejcitlivější části jejího těla. Bolelo to, ale ne tak hodně, jak si představovala a zároveň to znovu vzrušovalo. Já jsem asi opravdu čubka, honilo se jí hlavou, zatímco už se nebránila, ale vycházela úderům dlaní vstříc. Podkoní si tento okamžik vychutnával co nejdéle, ale nechtěl čubičce ublížit, tak přestal s údery a zase začal čubičce kundičku hladit. Princezně opět narůstalo vzrušení. Chtěla a přála si, aby to dráždění od podkoního nikdy neskončilo. Už se blížila i vrcholu, když v tom okamžiku podkoní přestal. A dokonce princezně pustil i vlasy. Odstoupil od princezny a nesmírně pobaveně sledoval zpocenou princeznu, jejíž účes už dávno nebyl tak dokonalý, jako před vstupem do konírny. Kochal se pohledem, jak čubička vzdychá, jak má stále roztažené nohy, po kterých teče šťáva z její kundy a jak ještě stále mírně pohybuje klínem, jakoby ještě cítila prsty podkoního. „Jsi krásná čubka.“ slyšela jako ve snách. „Ano Pane“ nevěřícně odpověděla. „Budeme pokračovat, ještě jsem s tebou čubičko neskončil“ „Jak si přejete Pane“ odpověděla úplně samozřejmě, i když vůbec netušila, kdo to v ní říká. Chtěla už odejít, utéct z té místnosti, ale zároveň její kundička toužila zůstat. A toužila zůstat tak moc, že nakonec chtíč a vzrušení převládlo a ještě před chvílí naštvaná princezna, která chtěla nechat zmrskat podkoního, toužila, aby si jí podkoní vzal, udělal si s ní, co bude chtít, aby byla jeho hračkou. Netušila, jak se to stalo. Vždyť manžel se k ní chová opravdu jak k princezně. Dělá jí pomyšlení, laská a je na ní jemný. A najednou touží po tom, aby si jí ten sluha, ten póvl, kterými tak pohrdala, podmanil. Aby se k ní choval opravdu jak k čubce. Teď už nesmírně nadržené čubce. Podkoní si toho velmi dobře všiml. Pozoroval stále čubičku, občas si pohladil penis v kalhotách, který samozřejmě reagoval tím nejsprávnějším způsobem a přemýšlel v rychlosti, jak si bude hrát dál. Vsadil vše na jednu kartu. Buď vše, nebo nic. „Popros čubičko!“ řekl najednou. Princezna vytřeštila oči. „Co?“ „Popros!“ opět opakoval. Princezně začalo docházet, o co má podkoního, teď už spíše Pána poprosit. Ale to přeci nejde, to nemůže. Vždyť je princezna. Princezna? Podívala se na sebe. Nahá, s roztaženýma nohama, vzdychající, vzrušená. Už není princezna. Už je pro Pána čubičkou. Pochopila, že našla, co celou dobu hledala. Už ví, proč sex s manželem byl příjemný, ale ne uspokojující. „Prosím……..“ špitla. „Jaké prosím, co to je?“ ozval se podkoní. Princezna je rudá studem. „Prosím Pane…….“ A zase ticho. Plesk, rána jako hrom princezně přistála na zadku. Rukou podkoního. Okamžitě se objevila stopa po úderu. Princezně blesklo hlavou, že má podkoní páru a asi to bude horší, když se nepolepší. Nadechla se….. Další rána přišla nečekaně, ale tentokrát mezi nohy. Princezně se podlomily nohy. „Nebudu čekat! Okamžitě popros, nebo čubku teď hned takto vyhodím ven před konírnu“ Ta představa princeznu zlomila. „Prosím Pane, moc Vás Pane prosím, udělejte mi to. Vezměte si mne, jako čubku. Udělám cokoli a vydržím cokoli, jen když budete spokojený. Moc Vás prosím, budu Vaše oddaná a poslušná čubička. Vděčná za cokoli, co mi uděláte.“ Princezna nevěřila svým uším. To přeci nejsem já. Ale tekoucí kundička jí opět přesvědčila, že to ona říká a že prosím, teď už Pána, aby byla jeho čubkou. „Uvidím čubko, až si tě vyzkouším. Zatím jsem si nic neužil. Možná si tě nechám, možná ne.“ Ta slova tě zdrtila. Už to vypadalo, že se Pánovi líbíš. V očích se ti objevily slzy. „Neřvi, nemáš důvod!“ slyšela si dál jako z dálky. „Jestli chceš být mou čubičkou, kdykoli si řeknu, budeš to muset Pánovi slíbit!“. „Slibuji Pane.“ Vyhrkla princezna hned, bez rozmýšlení. „Hmmm, uvidím. Vidíš ten podstavec na sedlo? Předkloň se o něj. Hned!“ Slovo hned doplnil úder ruky zase přes zadek. Čubička neváhala a přeběhla místnost k uvedenému kusu nábytku a hned zaujala předepsaný postoj. V duchu ocenila představivost podkoního, protože vodorovný trámek měla přímo pod břichem a zadek jí trčel do prostoru. „Roztáhni nohy a ruce spusť dolů!“. Okamžitě čubička příkaz splnila. Bála se, co bude dál, ale ještě více se bála toho, co by nastalo, kdyby neposlechla. Cítila, jak Pán přišel zezadu k ní a jemně jí pohladil po zadku i kundičce.