Jiná doba

Než začnu tenhle příběh, chtěl bych tohle zažít znova – žádný telefon a vyjít ven a potkat stejný lidi a jen tak prostě žít. Je to ještě vůbec možné? Pokud je tady někdo, kdo to pamatuje, pamatuje dobu bez telefonů a kdy internet teprve začínal, poslouchali jsme písničky, které dávaly smysl a měly váhu, pouštěli si je na grilovačkách z rádií zapojených na prodlužovacích šňůrách, kde pak každý soused věděl, kdo griluje a třeba se stavil na buřta, nebo jsme měli MP3 přehrávače a dělili se o sluchátka.

Tu dobu, kde lidé byli ještě opravdoví, kdy nestačilo někoho zablokovat a když se něco řešilo, musel jsi to řešit osobně. V tu dobu bylo všechno tak silný. Byla tam ta pravá tvář člověka. A největší úlet byl, když jsi se opil a dal někomu pusu na zábavě. Psali jsme dopisy a házeli kamení do oken ve dvě ráno, abychom probudili někoho, koho vytáhneme ven pod třešeň pod rozpálenou letní oblohou.

V tý době jsem byl po rozchodu a trávil čas venku s přáteli , docela dost sem v tý době blbnul a hodně pil a podobně. Nejlepší kamarádka té holky, se kterou jsem se rozešel, začala chodit s námi a nenáviděla bývalou za to, jak se ke mně zachovala. Vlastně se na nějakou dobu rozeštvali právě kvůli mně, ale já to v tu dobu nechápal. Bral jsem ji jen jako kamarádku mojí bývalé, sám jsem s ní neměl nějaký bližší vztah, to až po tom rozchodu.


Začali jsme se víc bavit. Studovala v Přerově na učitelku, takže to byla šílená kombinace – byla krásná, chytrá a ještě z vesnice. To je nebezpečná kombinace, a byla živel jako já. Párkrát jsem s ní a jejími přáteli někde byl, jsem pro každou srandu.

Byly tam mírné náznaky, když bylo třeba léto a ona seděla mezi námi s výstřihem a říkala, jak ji je strašné horko. Zašel jsem do večerky pro vodu a nenápadně vylil do výstřihu. Samozřejmě jen proto, že to byla nehoda a bylo jí horko, ale ono nic nenamítala a líbilo se jí to. Ale nedával jsem tomu žádnou váhu, jen jsem se pousmál stejně jako ona.

Takhle jsme se scházeli častěji. Pak to na mě jednou zkusila bývalá a já s ní skončil. Podlehl jsem, ale byla to jen jednorázová akce, která nikam nevedla, protože chtěla, abych tu její kamarádku poslal do háje, že se ke mně vrátí, že všechno se stalo kvůli ní. A já, jako naivní blbeček, to udělal holce, která mi nikdy nic neudělala. Ale hned, když jsem přišel na to, proč to udělala, jsem to hned s ní skončil.

Volali mi z mé vesnice, že tam je ta její kamarádka a že úplně pije moc, že to nikdo nechápe proč a že jsem jí ublížil. Hned jsem si zavolal kamaráda, ať mě tam odveze. Myslím, že zrovna v ten den jsem byl jediný střízlivý. Přišel jsem tam a kluci do mě kvůli ní začali startovat – klasický ochranářský komplex – ale taky věděli, že nic nemají, tak jsem jen řekl, ať mi jdou z cesty, že jim nechci ublížit žádným způsobem.

Došel jsem za ní dozadu. Neutíkala, jen se na mě podívala těma zraněnýma očima, byly plné bolesti, a já věděl, že jsem to posral. Všechny jsem poslal pryč a zůstal tam s ní. Přišel jsem k ní a pořádně ji obemnul, přitiskl k sobě silně a hladil ji vlasy a omlouval se, protože jsem to posral. Ale nebylo mi to jedno a nevěděl jsem, jak to napravit. Zůstala se mnou, dokud nevystřízlivěla, a poté pro ni přijela matka. Myslím, že nějakou chvíli měla odstup, ale pak se ozvala.

Byl jsem sám, nikoho jsem neměl ani nehledal. Nesl jsem si ještě jizvu vlastních rozhodnutí a myšlenek, které ublížily. Řekla: „Nechceš jít spát s námi pod širák s jejím bráchou a nějakým jejím kamarádem?“ Říkám: „Jasně, proč ne.“ Tak jsme se potkali ve Stařiči u kostela, vylezli jsme na kopec, pili, jedli a zalehli do spacáku. Když začalo pršet, říkám: „Tak to je v háji.“ Byla neděle, žádný spoj domů do druhé vesnice. Řekla jen: „Pod ke mně, můžeš spát u nás.“

Říkám: „Vážně? Já nechci otravovat, ale pokud na tom trváš, půjdu rád.“ Tak jsme šli a když jsme byli skoro u jejího domu, řekla, že jen já. Její kamarád se podíval, chtěl očividně něco víc, ale nevyšlo to. Sklamání velké, vyryté do tváře.

Poté jsem šel k ní a její brácha šel spát ke kamarádovi, a já tam s ní byl sám. Nakonec jsem byl u ní tři dny, seznámil se s jejími rodiči a babičkou a dědou. Byla to velká rodina, ale my jsme byli úplně mimo svět. Leželi jsme na rozkládacím gauči a koukali na vypálený DVD a užívali klidu a jen tak jsme si povídali nad životní příběhy a čas plynul.

Přišel poslední den, začala mě škrábat na zádech. Ježíši, jak to bylo příjemné. Cítil jsem, že je mezi námi určitá aura, jistá chemie, kterou nelze přehlédnout, už ani mým slepým očím. Začala mě masírovat a její dotek ve mně vyvolával spousty věcí, které bych neměl. Navrhl jsem ji, že ji taky klidně namasíruju, jestli chce. Řekla jasně, ale že se skočí jen sprchnout.

Když se vrátila, měla na sobě župan, svlékla se a lehla si na břicho – podotýkám, jen v černých krajkových kalhotkách vypadajících jako tanga, která dokonale obkreslovala její kulatý zadeček. Řekla: „Teď klidně můžeš.“ Myslím, že jsem se kousl do rtu, když jsem ji viděl.

Začal jsem ji mazat záda a masírovat i nohy, byl jsem plný vzrušení, stejně jako ona. Když jsem ji začal masírovat po vnitřní straně stehen, rukama mackala peřinu, jako kdyby se chtěla o ni zachytit. Pomalu jsem ji začal líbat zadeček, vůbec se nebránila. Sundal jsem jí kalhotky – byla mokrá jak moře vášně. Pěkně něžně jsem ji vylízal zezadu. Netrvalo to ani dlouho, protože byla tak nadržená, že tomu ani nešlo zabránit.

Poté se otočila a začali jsme se líbat. Poděkovala mi a řekla: „Co to pro nás znamená?“ Řekl jsem, že nechci zničit to, co teď máme, že jsme přátelé a že už by se to nemělo opakovat. Zase jsem to posral, tvářila se, že je všechno v pohodě, ale my oba jsme věděli, že není.

Začali jsme spolu chodit víc ven, vždy jsme se domluvili na čas, a vždycky jsem ji šel doprovodit na autobus, když jela domů. Pořád jsme se k sobě měli, ale drželi jsme to zkrátka – minimálně já. Jednou na zastávce začalo pršet a ujel autobus. Zůstal jsem tam s ní a čekal, až přijede její matka. Stáli jsme vedle sebe, objímali se a loučili. V tu chvíli jsem si uvědomil, že už to nikdy nebude stejné – a ani nechci, aby to tak bylo.

Prstem jsem jí pozvedl tvář, aby směřovala ke mně, podíval se jí do kaštanových očí a řekl, že už nemůžu, že už to nedokážu hrát, že jsem se nejspíš zamiloval, ale nechtěl si to přiznat. Řekla jen: „Já miluju tebe.“ A dali jsme si ten nejupřímnější a nejkrásnější polibek za dlouhou dobu.

Rozzářila se štěstím, stejně jako já. Od tý doby jsme nemohli být bez sebe, ale dělil nás čas, protože vždy byla týden na intru.

Ale blížil se jeden víkend, kdy jsme měli odjet společně na Bečvu na chatu, samozřejmě s jejím bráchou a tím kamarádem, který chtěl víc, ale už nevěděl, že jsme spolu. Když jsme tam přijeli, furt dělal blbosti a nechtěl to pochopit, tak jsem si ji přitáhl před nim k sobě a začal ji líbat jak ve filmu mezi kapkami deště. Nezbývalo mu nic jiného než to přijmout. Nakonec jsem si na něj zvykl.

V ten večer jsme šli spát, a tak tam byly dvě chatky, takže jasné, chápete – já šel spát s ní do jedné chaty a oni do druhé. Ještě ten večer, hned jak se zhaslo, jsme šli na to. Hned jsme se svlékli a jen naše nahá těla, stojící bradavky a husí kůže všude, kvůli nervozitě a vzrušení, které nás k sobě táhlo, jsme se začali milovat. Pomalu jsem do ní vnikl, ale museli jsme přestat, protože její brácha a kamarád byli najednou za oknem a poslouchali, tak jsme si vyměnili chatky. U naší původní šlo hned slyšet, když někdo chtěl vyjít ven, a šli jsme spát, protože byla po náladě. Měl to být náš první úžasný sex, ale byla z toho nešťastná, a šli jsme spát.

Brzy ráno, asi ve čtyři, sotva se rozednívalo, se probudila a podívala se na mě těma jejíma kukadlama. Stál jsem jak toreador, který se rozhodl, že žádnému býku neuhne. Vzal jsem její ruku pod peřinou a položil ji na moje péro a pomalu ji svoji začal hladit na kundičce. Byla vlhká jak ranní rosa. Do pár sekund ani jsme nemluvili, jen se dívali sobě do očí. Hned jsem šel na ni a vešel dovnitř, tentokrát něžně a pomalu ji začal mrdat. Pomalu jsem zajížděl až po koule a u toho se vlnil, jak kdybych dělal zkoušky na taneční. Líbal jsem ji a jen pak koukal do očí.

Bylo to naše poprvé, když jsme se udělali společně najednou. Bylo to tak čisté a zároveň tak surové. Hormony se vylily místností jako cyklón. Od tý doby to tak bylo pořád, ať jsme to dělali kdekoliv – v bazénu, na zahradě, v jezeře, za chatou, na zábavě, za stánkem s pivem. Nakonec se z víkendu stal týden a dělali jsme úplně normální věci – hráli karty, opékali buřty a povídali si strašidelné příběhy, chodili na zábavy, plavat, starali se o zahradu, chodili na procházky, jen tak se váleli na lehátkách, jedli jídlo ze zahrady a každou noc po setmění šukali do selhání.

Tak co, taky vám někomu chybí ten pravý čistý svět, bez nutnosti sítí a pochybných zbytečných věcí? To spojení bylo tak čisté a upřímné, jen díky tomu, v jaký době to bylo, a vždy to budu mít v sobě čisté a surové jako nikdy. A možná právě proto si to pamatuju dodnes – ne kvůli tomu, co jsme dělali, ale kvůli tomu, jací jsme tehdy byli.

Ten svět už možná neexistuje, ale ten pocit ve mně zůstal.