Máš ráda lososa?

Oslovování žen přímo na ulici, v marketech či na poště mě nikdy zrovna moc nebralo. Zkusil jsem to poprvé asi v 18 letech, potom párkrát na VŠ a krátce po ní, nějakých 20 let zpátky. Nelíbilo se mi to ponejvíce proto, že ženské odmítnutí mě vždycky naprosto zničilo, bylo to pro moje sebehodnocení a sebevědomí jak termonukleární zbraň. Netřeba asi zmiňovat, že z toho samozřejmě nikdy žádný vztah nebyl. A další věc je ta, že jsem si vybíral takové ty klasicky atraktivní dámy. Ty alternativně atraktivní mě prostě vůbec nevzrušovaly. To se zdá logické, ale vydržte, za pár řádek objasním, co tím vlastně myslím a že to v mé psychice hrálo i na určité další úrovni.

Takže jsem tak nějak proplouval životem bez oslovování cizích žen. Pár přítelkyň se na mě postupně nabalilo, nějaký ten sex jsem pořídil i mimo klasické vztahy... ale ženské jsem v podstatě ignoroval jako příliš psychologicky náročnou a vyčerpávající záležitost.

Tedy až do teď.

Nějak se mi podezřele intenzivně vrátila zuřivá sexualita. Mám na to chuť prostě POŘÁD. Nevím, jak je to možné, podezřívám nějakou potravinu, nejspíš lososa.... Ale jako fakt pořád. Nelze to nijak utišit. Masturbace nepomáhá - když vidím ženskou s pořádným zadkem, hledím jí do rozkroku, jak se jí to tam zaobluje, a mám ukrutou chuť jí tu její svatyňku pořádně vylízat... i s anusem.

Ovšem ve srovnání s dobou před 20 lety se ve mně cosi změnilo - vyloženě mě rajcují normálně vypadající ženské, které mají různé vady na kráse, mají pár kilo navíc nad ideální váhu... a mají pořádný zadek a prsa. Klasicky atraktivní ženské mě nějak přestaly přitahovat - vnímám je prostě jako takové hezké plastové panenky, které jsou příjemné na pohled, ale touhu po sexu ve mně nijak zvlášť neprobouzejí.

Zkoušel jsem si to v sobě analyzovat - není to náhodou proto, že podvědomě cítím, že s těma atraktivníma holkama by stejně nic nebylo? Že bych je stejně nesbalil? Takže jsem sám sebe přesvědčil, že mi stačí průměrně vypadající dámy? Možná to tak je, ale když sleduji, co to dělá s mými instinkty a kolegou v přízemí, tak prostě namouduši na psí uši čestně pionýrsky prohlašuji, že ženská s pořádným zadkem a nedokonalou tváří mě fakt rajcuje. Takže jestli jsem si něco sám sobě napovídal, tak se to povedlo dokonale. A není to vlastně takhle mnohem lepší? Teď už se z nějakých krasotinek nemusím vůbec nervovat.

A má to i druhý překvapující rozměr: z ochromujícího strachu z oslovení žen se stalo jen velmi příjemné vzrušení, mravenčení. Zjistil jsem, že snahou o sbalení klasicky atraktivních dam jsem si možná jen snažil dokázat a potvrdit svoji hodnotu. Mít pohlednou kočinu po boku, to by mi lidi záviděli! To by byl nějaký ten status!

Jenže tohle mě teď úplně opustilo - vybudoval jsem si krásný život, cestuji si po světě, potkávám zajímavé lidi na krásných místech, zažívám různá dobrodružství.... a dokazovat si svoji hodnotu už tak nějak nepotřebuji. Jsem spokojen s tím, jaký vedu život. A názor ostatních mi začal být zcela upřímně u zadku. K čemu by mi mělo být dobré, co si o mě myslí nějaký tydýt v Budějovicích, který se snaží „dělat dojem“, a tak si pořídí obrovské SUV na splátky, überbarák na hypotéku a manželku, které ho doma jen sekýruje, a tak to všechno musí řádně udržovat tak, že celé dlouhé dny tráví jako otrok v nějaké zapráskané práci? Zatímco já sbalím saky paky, zaparkuju ve Vídni a na pár měsíců se ztratím v horách nebo na pláži v nějaké asijské tramtárii, kde můžu randit s dobrodružnýma ženskýma z celého světa.... No, k ničemu, je mi to úplně jedno.

A to se začlo projevovat i na těch ženských - nepotřebuju atraktivní kočinu, abych si potvrdil svoji hodnotu. Takže když vidím, že se na mě usměje nějaká pořádná prsatice, tak mě to řádně nažhaví. A upřímně řečeno: když má i něco v hlavě, něco zajímavého mi řekne nebo mě inspiruje, tak je to mnohem, f*cking freaking mnohem zajímavější než vystajlovaná pipina někde ve fitku, co má akorát ten hezký ksichtít a vytrénovanou prdelku.

A tím se dostávám k naší pošťačce. Už minule jsem si všimnul, že se na mě sympaticky směje.... ale klasicky, časopisově krásná rozhodně nejni - nějaké ty vady v obličeji, nepříliš atraktivní rysy.... ale ten úsměv mě dostával. A tak jsem si řekl, že jí to prostě půjdu říct. Vrátil se mi ten starý pocit z oslovování ženských - hele... a chce se mi vlastně? A tak to nechám na zítra, dnes se mi nechce.... ale pak jsem se k tomu dokopal. Ne, nic se na zítra nechávat nebude, nebo tam za ní nepůjdu nikdy.

A tak jsem do kapsy popadl vizitku, vstoupil jsem na poštu a sedl si na přepážce naproti ní. A ona se zase usmála a povídá: "Dobrý den, tak co to bude?". A já se tak zakřenil a povídám: "Dobrý den, já jsem vám přišel říct, že se mi líbíte!". Očividně jí to dost překvapilo, začala se smát, spráskla rukama a začala mi děkovat. Tak jsem se na ni taky usmál a jen si říkal: kdybys tak věděla, jak rád bych tam teď k tobě přeskočil, rozepnul ti ty tvoje džíny.... a vylízal ti tam dole úplně všechno. A vůbec by mi nevadilo, kdybys tam byla trochu přečůraná......
A tak jsem jí podal svou vizitku s tím, že když bude chtít, tak ať mi napíše.

A můj pocit, při tom, když jsem celou tuhle akci prováděl? Velmi, velmi příjemné vzrušení. Žádný ochromující strach, který by mi nedovolil ani pořádně mluvit. Jen velmi příjemné vzrušení.

Nevím, jestli se ozve.... ale každopádně ten pocit byl moc fajn. A je to návykové. Líbí se mi to. Tak asi zase začnu oslovovat.... ovšem tentokrát to správné publikum.

P.S. Chodím velmi pravidelně do toho velkého fitness v centru (kousek od E.ONu), tak kolem 20.00 hod večer mě tam často najdeš. Jestli tě to rajcuje na veřejnosti a chceš, abych ti v té sauně vylízal tu tvoji svatyňku, tak přijď a zeptej se mě, jestli jsem náhodou neměl ke snídani lososa.