Časové hry Madam Inéz

Přesýpací hodiny Madam Inéz a časová zkouška pro jejího osobního sluhy

Studio bylo v podzemí, kde panovala tma. Jen slabé světlo od svíček vrhalo stíny na stěny. Madam Inéz stála uprostřed místnosti a v ruce držela dvoje přesýpací hodiny – jedny na pět minut, druhé na jednu minutu.

Pět minut pro ni, jedna minuta pro něj. Hra měla trvat celkem pět kol.

Na stole před sebou měla své nástroje – rákosku, kožený karabáč, gumový karabáč a vedle stolu ve vysokém džbánku namočenou rákosku. Každý z těchto nástrojů měl svůj účel. Každý představoval jednu zkoušku, kterou bylo třeba projít.

Madam přistoupila blíže k sluhovi přivázanému k trestné koze. Když slyšel klapání podpatků a hlas své madam, tak se mu roztřásly ruce a zrychlil dech.

„Pět kol!“
Pronesla tiše, ale její tón byl přísný a ostrý. „Bude to bolet, sluho! Ale musíš vydržet. Děláš to pro mě, jasné!“

Sluha pokorně sklonil hlavu, s vědomím, že únik je nemožný. Zbývalo mu jen vydržet, zatnout zuby a zapamatovat si každou kapku bolesti.

„Tak, začínáme!“ Zavelela.

První kolo – Rákoska

Madam požila oboje hodiny na stůl a ty pětiminutové otočila. Písek se začal přesýpat.
Nasadila si kožené rukavičky a vzala do ruky dlouhou a pružnou rákosku, na konci ozdobenou perleťovou kuličkou a koženým řemínkem přes zápěstí, aby lépe ovládala svůj nástroj.

V místnosti zavládlo napjaté ticho, které přerušil jediný švih – naprázdno. Zvuk se odrazil od stěn, rozvířil ticho a v jeho ozvěně se zrodila opravdová hrůza.

Švihla ještě jednou, tentokrát s větší razancí, a slyšel, jak se mu v těle rozlévá bolest. Jeho oči strnuly na hodinách, které se začaly přesýpat.

Inéz stála pevně a klidně, sebejistá ve svém postoji, s mírně rozkročenými nohami.

Rákoska opět silně zasvištěla vzduchem a s ostrým zvukem dopadla na jeho holý zadek. Každý úder zanechával pálivou stopu na jeho nahém pozadí.
Tělo se mu zachvělo, dech se zrychlil. Snažil se neuhnout, jen zatnul zuby a soustředil se na ubíhající čas přesýpacích hodin.

Čas se vlekl. První tři minuty byly jako věčnost. Bolest se stupňovala, madam sázela jednu ránu za druhou.
Když se písek konečně dosypal, Madam odložila rákosku a povolila svému sluhovi ruce z pout.

„Minuta odpočinku.“

Otočila hodiny s jednou minutou a s úsměvem sledovala, jak se písek rychle sype.

„No tak! Čas odpočinku, sluho! Můžeš se uspokojit!“ zavelela hlasem, který zněl jako ledový šepot.

Sluha se snažil zhluboka dýchat, ovládnout se, ale bolest mu stále vířila v hlavě. Mysl mu byla zastřená, tělo napjaté a zpocené. Snažil se najít alespoň malou útěchu, ale žádná nepřišla.

„Hra pokračuje!“

Minuta utekla velmi rychle.

Druhé kolo – Kožený pletený bič

Madam otočila hodiny a dalších pět minut a začalo ubíhat.

Tentokrát si vzala do ruky kožený pletený bič.

Údery byly hlubší, s plným dozvukem, bolest pronikavější a intenzivnější. Sluha hlasitě vzlykal při každé ráně, která dopadla na jeho již citlivou kůži.

Madam Inéz zachovávala stejný rytmus, kontrolovaně a s potěšením sledovala, jak se jeho tělo chvěje a jak se jeho mysl snaží odolat. Každý pohyb, každý švih, si náležitě vychutnávala.

Když poslední záblesk jejího švihu skončil, odložila bič a povolila mu ruce.

„Odpočinek!“

Sluha se pokusil znovu soustředit na své uspokojování, ale tělo se mu třáslo vyčerpáním. Úsilí bylo marné.
Čas běžel, a on věděl, že i když se snaží, nebude to stačit.

Třetí kolo – Gumový karabáč

Gumový karabáč byl pružnější. Údery přicházely rychleji, svižněji. Nebyly tak hluboké, ale na již podrážděnou kůži to mělo velmi silný efekt. Objevily se první rudé kapky. Rychlý sled ran ho nutil bojovat s vlastním dechem.
Pot mu stékal po zádech, oči slzely a svaly napjaté na maximum.

Když čas vypršel, Domina jej nechala znovu vydechnout. Minuta klidu rychle plynula.
Pokusil se splnit její očekávání, ale bolest, vyčerpanost a ztracená mysl mu bránily v jakémkoli soustředění.

Čtvrté kolo – Mokrá rákoska

Mokrá rákoska vydávala jiný, tlumenější zvuk, ale její dopad byl o to ostřejší. Štípala a pálila, zatímco jeho tělo sebou škubalo.

Neexistoval žádný únik, jen bolest a vědomí, že je to zkouška jeho oddanosti, a on musí vytrvat do konce.

Pět minut uběhlo, tentokrát mu madam Inéz dovolila slézt z trestné kozy, až poté otočila minutové hodiny.
Sotva slezl, podlomila se mu kolena a padl k nohám své madam. Přesto se během odpočinku znovu pokusil vyhovět. Tentokrát sotva dokázal souvisle myslet. Pohled na její překrásné nohy ho sice povzbuzoval a mysl se snažila najít sílu, kterou už však neměl.

Páté kolo – Závěrečný test

Madam znovu sáhla po rákosce, kterou měla jako první. Její pohled byl klidný, rozhodný.

„Poslední kolo!“

Údery byly důraznější než na začátku. Ne rychlejší – jen nekompromisní. Sluha byl na hraně svých sil. Každý zásah vnímal celým tělem, každý nádech byl těžký.
Křičel, slzy mu stékaly po tváři, a ještě v posledních vteřinách cítil, jak se jeho mysl pokouší vzdorovat.

Když poslední zrnko písku konečně dopadlo, v místnosti se opět rozhostilo ticho.

„Hra končí,“ pronesla. „Splnil jsi, co jsi měl.“

Sluha zůstal ležet, tělo rozechvělé a vyčerpané. Nebyl schopen víc než zhluboka dýchat. Věděl, že podstatou nebylo vítězství nad bolestí, ale poslušnost a vytrvalost.

Domina k němu pomalu přistoupila. Poklekla, přejela mu prsty po vlasech a hlas změkl.

„Vydržel jsi to dobře. A pamatuj – každá zkouška má svůj smysl.“
Něžně ho políbila, zatímco v jeho hlavě doznívaly poslední dozvuky bolesti.

Napětí se pomalu rozplývalo. Zůstávala únava, doznívající bolest… a tiché vědomí, že to byl jen jeden z kroků na cestě oddanosti.