Afrodita

Afrodita zuřila. ,,Lidé na zemi poklonkují kdejakému bohu a bůžku, ale na mě si nikdy nevzpomenou. Proč taky? Dřou se od ráno do rána a na rozkoš jim nezbývá čas. Snad ji ani neznají. Ale to se musí změnit!“ ,,Uklidni se má paní. Určitě něco vymyslíš, ale teď mi dovol potěšit tě.“ řekla její věrná služebná Piacere a začala stojící Afroditu lehce hladit po těle. Nejprve se laskala s jejím obličejem, obkreslila obočí, slastí přivřené oči a pak rukou sklouzla o kousek níž na krásné, plné a šťavnaté rty své paní. Tam se chvíli zdržela. Letmo se jich dotýkala, občas vklouzla prstem dovnitř a zpět, jindy se uvnitř zdržela a přejela i po zubech nebo si pohrála s nezbedným jazykem své paní. Když se obličeje nasytila pokračovala pomalu po krku, klíčních kostech až k ramenům a potom dolů po pažích až k prstům, které po jednom brala do úst, cumlala je, občas i kousala nebo je laskala jazykem. Po delší době se vrátila zpátky po pažích k ramenům a odtud zamířila k bělostným kopečkům své milenky… Každému pahorku se důkladně věnovala. Brala je do dlaní, laskala je, občas i důrazněji než bylo třeba, ale Afroditě to nevadilo, právě naopak. Její jeskyňka už přetékala a chvěla se touhou, stejně tak i celé tělo bohyně… Piacere si toho byla dobře vědoma. Chtěla, aby její paní alespoň na malou chvilku zapomněla na své starosti a proto pokračovala. Naslinila si prst a obkroužila jedno růžové poupátko a hned i druhé. Každé pofoukala, snad aby jim ulehčila od bolestné touhy, ale asi to moc nepomohlo, protože Afrodita natáhla slonovinové paže, zapletla dlouhé prsty do vlasů služebné a přitiskla si její ústa na svá touhou zduřelá poupátka, která teď dosahovala velikosti snad dvou centimetrů možná i více. Piacere se nebránila, sama už svou touhu téměř neovládala. Prahla po své milence stejně jako člověk umírající žízní po vodě. Chtěla už konečně okusit ty slaďouďké špičky, olízat je, skousnout, pohrát si s nimi jazykem. A tak neváhala ani na okamžik a oddala se tlaku rukou, přisála se na ňadra své paní a lačně je sála. Afrodita už byla touhou celá bez sebe, nevnímala nic jen ta božská ústa, která si hrála s jejími prsy. Nevěnovala pozornost ani milenčině putující ruce, která neomylně směřovala k jádru rozkoše. Až když se chladné prsty dotkly vlhkého středu jejího božství,. Teprve tehdy si uvědomila ty zkušené ruce ve svém klíně. Ty ruce, které pomalu vnikaly do jícnu její sopky, které nabíraly její lávu a potom ji roztírali po těle jak svém tak i své paní.. Afrodita se horečnatě tiskla na tyto ruce, ale pořád jí to nestačilo. Chtěla víc. Toužila a ani nevěděla po čem. Ale její služebná věděla, co má její paní ráda. Odtrhla rty od sladkých poupat a pomalu, laskajíc po cestě jazykem tělo milenky, sklouzla ústy až k srdci touhy své paní. Lačně se nadechla té krásné vůně ženství a vsála Afroditin hrášek mezi rty. Žmoulala ho, sála ho a i jinak laskala. Až její paní hlasitě vykřikla. V té chvíli jí prudce vrazila čtyři prsty do jejího žhnoucího středu a palcem a ústy dál zpracovávala klitoris. Afrodita vyvrcholila a omdlela slastí. Její milenka ji vzala do náruče a jemně ji odnesla do měkké postele. Uložila ji a její rudé vlasy rozprostřela po bílém saténu. Potom nad Afroditou bděla, dokud se se slastným úsměvem neprobudila. Jakmile Afrodita otevřela své uhrančivé oči, vstala Piacere a šla své paní přichystat horkou lázeň. Afrodita se do ní se slastným vzdechem ponořila a s úsměvem řekla: ,,Díky tobě má milá, budou lidé na zemi mnohem šťastnější. Vnukla jsi mi totiž geniální nápad. Po koupeli ti ho povím. A teď mi pojď prosím umýt záda.“ řekla Afrodita a toužebně se dívala na svou služebnou, která se právě zbavovala posledních kousků oděvu.