Změna tlaku

Cítíš to taky? Jak ztěžknul vzduch... Jak se venku zatáhlo do té zvláštní, ocelové barvy. Tlak padá dolů a mně se z toho horka točí hlava. Nebo se mi točí z tebe?

Pojď blíž k oknu. Otevřela jsem ho dokořán, ale venku se nepohne ani lístek. Sedni si na zem, zády se opři o stěnu pod oknem. Chci, abys tam seděl a jen vnímal to šílené dusno. Podívej se na mě... Moje kůže je horká, na spáncích a mezi prsy se mi leskne jemný film potu. V tomhle pokoji je příliš mnoho žáru na dva lidi.


Sedám si na zem přímo naproti tobě. Naše kolena se dotýkají. Jen tenhle malý kousek kůže... a přitom z něj skáče elektřina rovnou do žil. Přejíždím ti rukama po stehnech nahoru. Moje dlaně jsou horké, ale na tvé kůži působí jako spása. Sleduju, jak těžce dýcháš. V tomhle tichu před bouří je slyšet každý tvůj polknutý povzdech.

‚Nehýbej se,‘ zašeptám a ten šepot zanikne v dálkovém, hlubokém zadunění hromu. Bouřka už je na dosah.

A v tu vteřinu to začalo. Ťuk... ťuk... Na parapet dopadly první těžké, ledové kapky deště. Závan chladného větru vletěl do pokoje a projel nám oběma po zádech. Vidím, jak ti okamžitě naskočila husí kůže. Jak ses otřásl pod tím náhlým přívalem chladu. Ten kontrast... to šílené vnitřní horko a ten ledový vzduch zvenčí.


Moje ruce teď kloužou na tvůj krk. Pevně tě chytím za čelist a přitáhnu si tě blíž. Moje rty jsou horké, spalující, ale když se jimi dotknu tvých, ucítíš na nich tu čerstvou, chladnou chuť deště. Líbám tě divoce, naléhavě, přesně v rytmu, jakým venku začíná bičovat déšť do oken. Slyšíš ten hukot? To je ta smršť. To je to, co se v nás celou neděli střádalo.

Koušu tě do spodního rtu, dokud nezasténáš přímo do mých úst. Tlačíš se na mě, tvoje ruce mě chtějí sevřít, ale já tě držím za krk tak pevně, že tě nepustím dál.

‚Ty nikam neutečeš,‘ šeptám ti mezi polibky, zatímco venku blesk prořízl tmu a na vteřinu osvítil tvou tvář plnou touhy. ‚Tenhle déšť nás oba spláchne. Ale nejdřív tě nechám shořet.‘

Přejíždím ti mokrými prsty – od deště, co stříká přes parapet – po hrudi dolů. Ta ledová voda ti stéká po horké kůži a ty se pode mnou prohýbáš jako strom ve větru. Jsi úplně bezbranný. Jsi lapený v mé bouři.

Dneska neusneš v klidu, miláčku. S každým dalším úderem hromu se ti vrátí tenhle můj horký stisk na krku.

Tak poslouchej ten déšť... a hoř pro mě.