Polední rozptýlení

Pusť to pero. Zavři ten notebook. A zapomeň na to, co máš na talíři.

Vím přesně, kde tě můj hlas zastihl. Sedíš tam, tváříš se důležitě, plníš úkoly pro svět... ale ruku na srdce, miláčku, na co doopravdy myslíš? Stačí, aby se ti v uších rozezněl můj hlas, a ta tvoje pondělní fasáda úspěšného muže se sype jako domeček z karet. Vidím, jak se ti okamžitě narovnala záda. Jak se ti zrychlil tep pod tou upjatou košilí.

Venku je po dešti, vzduch je ostrý a čistý... a ty jsi právě dostal ránu elektrickým proudem. Ode mě.

Představ si, že jsem tě vytáhla z té tvojí kanceláře. Stojíme v tom úzkém, šerém prostoru mezi patry, na nouzovém schodišti, kde nikdo nechodí. Venku svítí polední slunce, ale tady... tady je tma. Tlačím tě zády na tu chladnou zeď. Tvůj oblek, tvoje kravata – všechno je mi jedno. Moje ruce ti okamžitě zajedou pod sako, pevně ti stisknu boky a přitáhnu si tě k sobě tak blízko, že cítíš ten žár, co ze mě stříká.

Podívej se na mě. Moje oči nejsou líné jako včera v neděli. Je v nich hlad. Divoký, pondělní hlad.

‚Chyběla jsem ti přes dopoledne?‘ zašeptám ti drze rovnou do rtů. Nečekám na odpověď. Chytím tě jednou rukou zezadu za krk, prsty ti zaryju do kůže a divoce, tvrdě tě políbím. Žádná něžná předehra. Chci ti do těch tvých unavených žil napumpovat novou krev. Chci slyšet, jak se ti uprostřed toho polibku zadrhl dech, jak ti v hlavě zkratovaly všechny ty tvoje zbytečné pondělní myšlenky.

Moje ruka ti sjíždí po hrudi dolů, palcem ti přejíždím přes knoflíky košile a cítím, jak pod nimi tvoje srdce letí jako splašené. Chceš mě chytit za pas, chceš mě otočit a vzít si mě na těch schodech za bílého dne, vidím ti to na očích... ale na to nemáš čas, miláčku. Pauza končí.

Odtáhnu se. Rychle. Nechám tě tam stát, opřeného o tu zeď, s rozcuchanými vlasy, oteklými rty a s touhle šílenou, pulzující touhou v těle.

A teď se vrať ke svému stolu. Sedni si na tu poradu, dívej se na šéfa nebo na klienty a zkus se tvářit normálně. Zkus myslet na cokoliv jiného než na moje prsty pod tvým sakem. Slibuju ti, že zbytek tohohle dne pro tebe bude naprosté peklo.

Ale to je ta daň, kterou mi platíš za to, že tě nenechám umřít nudou.

Užij si zbytek pondělí... a pamatuj, že tě mám na drátě.