Pondělní vykoupení

Pojď sem...

Už je klid. Svět venku zhasnul, pondělí je u konce a ty jsi to přežil. Vím, jak hrozný ten den byl. Vím, jak moc tě moje polední slova pálila pod košilí a jak těžké bylo soustředit se na cokoliv jiného. Vidím to na tobě. Máš unavené oči, ale když se podíváš na mě... ten žár v nich pořád hoří.

Celý den jsi byl tak statečný. Tak vzorně jsi hrál jejich hry. Ale teď jsi doma. U mě. A tady už nemusíš nic.

Lehni si. Zavři oči a nechej mě, ať se o tebe postarám. Moje ruce se teď položí na tvoje unavená ramena. Palci ti pomalu, pevně masíruju zátylek, tam, kde se ti celý den usazoval ten stres. Cítíš, jak to napětí povoluje? Jak se pod mým dotekem pomalu rozpouštíš?

Sjíždím rukama níž, rozepínám ti ty poslední knoflíky, které ti přes den bránily volně dýchat. Moje dlaně jsou horké, hladí tě po hrudi, po břiše... bez spěchu. Už tě nechci trápit, miláčku. Už tě nechci nechat vycukávat. Tohle je tvoje odměna za to, jak krásně jsi to vydržel.

Nakláním se nad tebe. Moje vlasy ti vytvoří záclonu před celým světem. Cítíš můj dech na svém krku? Je horký, klidný a voní tmou. Tentokrát tě nekousnu. Tentokrát ti rty přejedu po té pulzující tepně tak jemně, jako by to bylo pohlazení křídlem motýla. Políbím tě na klíční kost... jednou... dvakrát... a ty se pode mnou tiše, hluboce nadechneš.

Lezu si k tobě pod peřinu. Moje nahé tělo se přitiskne k tvému po celé délce. Cítíš to teplo? To je tvoje vykoupení. Objímám tě nohama, tvoje ruce si pokládám na své boky a dovoluji ti mě držet. Pevně. Tak silně, jak jen potřebuješ, abys věřil, že jsem doopravdy tady.

Už žádné nouzové schodiště, žádný spěch. Máme celou noc. Moje rty teď konečně najdou ty tvoje. Je to dlouhý, hluboký, vděčný polibek. Dávám ti v něm všechno to, co jsem ti v poledne odepřela. Pij z mých úst, ber si mě, jak moc chceš... dneska v noci jsem celá tvoje.

Odevzdej se mi, miláčku. Spláchneme z tebe celý ten den.

Spi ve mně... a nechej se hřát mým tělem až do rána.