Úplné uzavřený a zamčený v latexu

Před nějakou dobou jsem dostal pozvání od kamarádů, jestli bych nechtěl přijet za nimi na chatu. Jsou všichni na různé druhy fetiše a tak jsem souhlasil. Zabalil jsem si nějaký latex a jednoho večera za nimi vyjel.
Po příjezdu jsem si vybalil a po chvíli jsem se začal převlékat do latexu.
Vybral jsem si úplně uzavřený catsuit se 3 kondomy, který má jen dírky u nosu na dýchání. Po oblečení mi jeden kamarád zajistil jezdce zipu k sobě zámečkem abych se sám nemohl svléknout.
Seděl jsem v křesle a mohl jsem pouze poslouchat, jak se ostatní baví. Nechali mě tak asi 2 hodiny.
Když se rozhodli, že půjdou spát, tak mě poslední z nich odemknul, sundal mi masku s kondomem a nasadil mi obyčejnou s otvory u nosu, pusy i očí. Zámkem ale opět zajistil zipy proti svléknutí.
Odešel jsem do postele a uložil se ke spánku. Za chvíli přišel kamarád a na noční stolek položil klíček od zámku abych se mohl svléknout až budu chtít. Vydržel jsem to tak asi další 2 hodiny. Potom jsem se odemknul, svléknul a šel spát.
Ráno po probuzení a malé snídani jsem si opět oblékl catsuit se 2 kondomy do kterého mě zase zamkli a na to mi byl oblečen catsuit s rukavicema, ponožkama a připojenou plynovou maskou. Takhle uzavřeného mě položili na postel a nechali mě tak asi 3 hodiny.
Nic jsem neviděl, díky 2 vrstvám latexu na hlavě jsem špatně slyšel a neměl jsem žádnou představu o čase. Najednou jsem byl postavený, rozepnuli mi zip na catsuitu s plynovou maskou, odemkli zámek a rozepnuli zip na masce s kondomem. Tu už jsem si pomalu sundal sám a potom jsem se došel do koupelny svléknout a vysprchovat.
Následoval úklid oblečků, ještě krátké posezení a stažení fotek a odjezd domů.
Asi za týden mi přišla zpráva – budeme na chatě – nechtěl bys přijet?
Ani jsem nemusel dlouho přemýšlet. V domluvený den jsem si zabalil latex a odpoledne vyrazil na cestu.
Večer po příjezdu na chatu jsem si vše vybalil a připravil, popovídali jsme si a šlo se spát. Vše mělo – pro mě – začít až ráno.
Ráno … malá snídaně … a …
Beru si latex a začínám se oblékat. Jde to dobře, protože je vysypaný pudrem. A návlek na penis a varlata je namazaný gelem. Jedna noha, druhá, … návlek na penis, … anální kondom, … tělo a ruce. Beru do rukou špunty do uší a strkám si je tam a hned hůř slyším. Nasazuju si rukavice a nakonec masku s kondomem do pusy. Už nic nevidím.
Najednou cítím, jak mi kamarád zapíná zip catsuitu a potom zip na masce. Oba jezdci se setkávají na mém krku.
CVAK ! ! ! Kamarád mi jezdce zipu spojil zámečkem!!
Teď se z latexu nemám šanci sám dostat …
Špatně slyším, nic nevidím, nemůžu mluvit a jsem latexový úplně všude. Každý kousek mého těla je obalený přiléhavým černým pěkně pružným materiálem.
Stojím, čekám, … mě někdo bere za ruce a někam vede. Vše probíhá potichu, nikdo nemluví a já mluvit nemůžu.
Zastavujeme, ruce mě otáčejí a pomáhají mi položit se na postel.
Opět čekám, co bude dál.
Najednou mi někdo postupně nasazuje a zapíná pouta na zápěstí a kotníky. Následně mi nohy spoutá k sobě a připoutá k posteli. Ruce musím zvednout za hlavu a jsou taky připoutané. Mám sice malou možnost pohybu, ale osvobodit se nemůžu. Najednou mi někdo spoutá k sobě i kolena.
Ležím a čekám, co bude dál. Nic se neděje …
Jen ležím ve tmě a tichu.
Fantazie a představy začínají pracovat…
Penis se mi v latexu zvedá a já s tím nemůžu nic dělat.
Nevím, jestli jsem sám, nebo jestli mě někdo pozoruje …
Ticho … tma … vzrušení … jak dlouho? Nevím. Čas plyne neznámou rychlostí.
Najednou mě něčí ruce rozvazují. Je to trochu úleva. Dál se zase nic neděje. Ale mám volnost v tom, že si můžu lehnout jak chci.
Nevím, jak dlouho už jsem zavřený a zamčený. Občas slyším tlumené hlasy, ale nic jiného.
Ležím ve tmě, tichu a bez možnosti mluvit a bez možnosti kamkoliv odejít.
Kouká na mě někdo?
Je u mě někdo?
Nebo jsem sám?
Najednou cítím něčí ruce.
Pomáhají mi, abych se postavil a potom mě někam vedou. Po chvíli mě zastaví a já čekám, co bude dál.
Něco mi obepíná jedno zápěstí, potom druhé a vzápětí i krk … Dochází mi, že je to ta kovová kláda, co jsem přivezl. Další cvaknutí u krku, šroubování a hned na to mi zvednou ruce, další dvojí cvaknutí a šroubování. A jsem bezmocný s roztaženýma rukama a krkem uvězněnýma v kovu..
Zase čekám, ale teď ve stoje. Nevím, co se kolem mě děje. Nevím, jak dlouho. Cítí tíhu kovu na ramenou.
Najednou zase ruce a zase mě někam vedou. Teď je to díky kládě složitější, ale jdeme jen kousek. Potom jsem posazen do křesla a zase čekám… Ale teď je to těžší … kláda je cíti a když uvolním ruce, tak si kládu ještě víc přitlačím na krk a ramena.
Čas opět utíká neznámou rychlostí…
Slyším tlumený hovor, ale nerozumím o čem se baví.
Tma, téměř ticho … Začínají mě bolet ruce …
Jak dlouho?
Najednou … KONEČNĚ! ! Uvolňují se mi ruce i krk! Kláda mizí pryč.
Cvaknutí zámečku na zipu!
Zip se rozepíná, maska je mi sundaná a já po chvilce rozkoukávání opět vidím! Vyndavám špunty z uší a ptám se: „Jak dlouho?“
„Skoro šest a půl hodiny“ zní odpověď.
„Tolik? Ani mi to tak nepřipadalo. Bylo to SUPER!“
Jdu se svléknout a vykoupat.
A už v tom okamžiku jsem rozhodnutý, že to zkusím na ještě delší dobu.
Ale chtělo by to ještě něco přidat…
Bude pokračování?