Démonka - 3. díl

V temných, ozvěnami naplněných síních Zapomenuté katedrály, kde se střetávaly stíny pekel a světlo nebes, stála Lilithar, která byla princezna démonů. Její rudá kůže žhnula jako roztavená láva. Rohy se jí kroutily nad černými vlasy, oči hořely zlatým plamenem vzteku a touhy. Její tělo bylo spoutané těžké stříbrné řetězy jí obepínaly hruď, boky i stehna, kovová podprsenka svírala její prsa a pouta na zápěstích a kotnících ji držela v podřízené pozici. Každý pohyb doprovázel tichý cinkot kovu připomínka, že dnes není lovkyně, ale kořist.
Vedle ní stála Ayla, anděl milosrdenství a zároveň anděl pomsty. Její dlouhé zlaté vlasy se leskly jako sluneční paprsky v šeru, bílá průsvitná tunika lehce obepínala její dokonalé tělo a obrovská sněhově bílá křídla se mírně třepotala. Zlatá svatozář nad její hlavou vrhala měkké světlo na rudou kůži démonky.
Ayla pomalu přejela prsty po Lilithařině rameni, až se zastavila na jejím hrdle, kde spočíval těžký obojek.
„Podívej se na sebe,“ zašeptala Ayla hlasem jako hedvábí a med, „nejmocnější succuba Sedmého kruhu, teď jsi moje malá, roztoužená zajatkyně.“
Lilithar zavrčela, ale v jejím hlase nebylo jen zuření. Byla tam i hluboká, zakázaná touha. „Jednou ty řetězy roztrhnu, anděli… a pak uvidíme, kdo bude před kým klečet.“
Ayla se tiše zasmála a přitáhla si démonku blíž. Jejich těla se dotýkala chlad nebeského světla proti žáru pekla. Ruka anděla sklouzla níž, přes řetězy na břiše, až se zastavila na kovovém pásu cudnosti, který Lilithar svíral klín.
„Ty řetězy neroztrhneš,“ zašeptala Ayla a lehce kousla démonku do ucha. „Protože hluboko uvnitř víš, že tohle je přesně to, po čem toužíš. Být spoutána, být ovládnuta. Být… moje.“
Lilithara se zachvěla. Její ocas se instinktivně ovinul kolem Aylinina stehna, přitáhla jí ještě blíž. Mezi nimi pulzovala energie, světlo a tma, čistota a hřích, láska a nenávist tak silně, že se z ní rodila nová, zakázaná forma rozkoše.
Ayla ji políbila. Zároveň něžně i hladově. Jako by chtěla ochutnat celé peklo z jejích rtů.
Když se odtrhly, na rtech anděla zůstala stopa démoní krve a na kůži Lilithar žhnul otisk světelného polibku.
„Dnes v noci,“ řekla Ayla a zatáhla za řetěz vedoucí k Lilitharinu obojku, „tě naučím, co znamená pokání.“
A démonka, spoutaná a roztoužená, se poprvé za celou věčnost usmála.
Ayla zatáhla za řetěz připojený k Lilithařinu obojku a přitáhla si démonku blíž. Jejich obličeje byly jen pár centimetrů od sebe. Zlatá svatozář anděla vrhala teplé světlo na rudou tvář Lilithar, která se usmívala s dravým výrazem.
„Myslíš, že mě můžeš jen tak ovládnout, Aylo?“ zasyčela Lilithar. Její hlas byl hluboký, plný temnoty. Přestože měla ruce spoutané za zády a řetězy na nohou omezovaly její pohyb, dokázala se přitisknout bokem k Ayle. Její horká kůže procházela skrz tenkou bílou látku andělské tuniky.
Ayla se zasmála, ale v jejím smíchu bylo slyšet lehké zachvění. „Ano. Protože ty to chceš.“ Její prsty sklouzly dolů po Lilithařině břiše, přes chladné kovové řetězy, až se zastavily na kovovém pásu mezi jejími stehny. Lehce zatlačila na mechanismus zámku, což vyvolalo u démonky hluboké, roztoužené zavrčení.
Lilithara se náhle pohnula dopředu, i přes pouta, a přitiskla své rty na Aylininy v divokém, bojovném polibku. Její jazyk delší a lehce rozeklaný pronikl do úst anděla, ochutnávaje nebeskou sladkost. Ayla zasténala překvapením, ale neodtáhla se. Naopak, chytila Lilithar za rohy a přitáhla si ji ještě blíž, zatímco druhou rukou zatáhla za řetěz na jejím krku.
Boj o nadvládu začal.
Démonka využila své síly a tlačila Aylu dozadu, až anděl narazil zády do starobylého kamenného sloupu. Řetězy cinkaly, Lilithařina prsa v kovové podprsence se tlačily proti Ayliným měkkým ňadrům. „Cítíš to, anděli?“ zašeptala Lilithar mezi polibky, zatímco její ocas se rychle ovinul kolem Aylinina stehna a pomalu stoupal výš, pod tuniku. „Tvoje světlo už teď voní hříchem.“
Ayla zalapala po dechu, když cítila, jak se ocas démonky dotýká jejího intimního místa. Proti své vůli se její boky samy pohnuly vstříc. „Ty… zkažená… mrcho,“ vydechla a najednou prudce zatáhla za řetězy na Lilithařiných zápěstích, což démonku přinutilo klesnout na kolena před ní.
Teď byla Lilithar na kolenou. Nahá, spoutaná, s roztaženýma nohama kvůli řetězům na kotnících. Její rudá kůže se leskla potem. Ayla stála nad ní, křídla roztažená, svatozář jasnější než kdy dřív. Zvedla lem své tuniky a přitáhla Lilitharinu hlavu mezi svá stehna.
„Lízej,“ přikázala Ayla hlasem, který byl najednou plný autority.
Lilithar se vzpírala jen chvíli a pak se její dlouhý jazyk s lačností pustil do práce. Olizovala Aylu pomalu, hluboce, s ďábelskou přesností, která anděla nutila chvět se a sténat. Ayla jednou rukou držela démonku za rohy jako otěže a druhou se opírala o sloup, aby neupadla. Její boky se pohybovaly v rytmu Lilithařina jazyka.
Ale Lilithar nebyla typ, který by se jen tak vzdal. Zatímco ji Ayla ovládala, démonka použila svůj ocas který se protáhl mezi Aylinýma nohama a začal se pomalu tlačit dovnitř do anděla. Ayla vykřikla překvapením a rozkoší, když cítila, jak do ní démonka pronikla z obou stran.
„Kdo teď ovládá koho, má nebeská kurvo?“ zavrčela Lilithar polohlasně mezi lízáním. Její zavrčení bylo vzrušené a démonicky svádivé.
Ayla se zachvěla. Světlo její svatozáře začalo pulzovat v rytmu rozkoše. Prudce zatáhla za řetěz a přinutila Lilithar zvednout hlavu. Pak se sklonila, dlouze a vášnivě jí políbila, při tom ochutnávala sama sebe z démončiných rtů, zašeptala:
„Ještě jsme neskončily.“
Najednou Ayla použila svou nebeskou sílu. Světlo se zhmotnilo do energetických pout, která přitiskly Lilithar na záda na studenou kamennou podlahu. Anděl se na ni posadila obkročmo, sundala si tuniku a odhalila své dokonalé, světlé tělo. Pak se pomalu spustila na Lilitharinu tvář, zatímco rukou sahala mezi démončiny nohy a začala dráždit citlivé místo kolem kovového pásu.
Obě ženy teď bojovaly, tělo na tělo, světlo proti temnotě, dominance proti vzdoru. Každý sten, každé zatažení za řetěz, každý pohyb ocasu a křídel zvyšoval napětí. Lilithar sebou zmítala, snažila se zvrátit pozice, zatímco Ayla ji držela dole a užívala si její jazyk a ocas zároveň.
Vzduch byl těžký od směsice nebeské vůně a pekelného kouře. Jejich těla se proplétala v divokém, zakázaném tanci, kde žádná z nich nechtěla úplně prohrát… ale obě toužily po tom, aby ta druhá vyhrála aspoň na chvíli.
Ayla seděla obkročmo na Lilithařině hrudi, její hladká stehna svírala rudou hlavu démonky. Světelné energetické pásy držely Lilithařiny paže přitisknuté k podlaze nad hlavou, zatímco její nohy zůstávaly spoutané těžkými stříbrnými řetězy. Andělka se pomalu posunula výš, až se její rozpálené, vlhké pohlaví ocitlo přímo nad Lilithařinou tváří.
„Lízej pořádně, ďábelská couro,“ zasyčela Ayla a zatáhla za řetěz obojku, přitahujíc démončinu hlavu nahoru. „Ukaž mi, jak moc toužíš po mé chuti.“
Lilithar zavrčela vzdorně, ale její dlouhý, rozeklaný jazyk se okamžitě pustil do práce. Olizoval, pronikal hluboko a rychle, jako by chtěl anděla roztrhat rozkoší. Ayla zasténala nahlas, její křídla se roztáhla a zatřepotala, svatozář pulzovala v rytmu jejího vzrušení. Její klín se třel o démončinu tvář.
Ale Lilithar nebyla poražená.
Její ocas, silný a pohyblivý jako had, se protáhl mezi Aylinýma nohama. Hrot ocasu se nejdřív pomalu otíral o její análek, pak se začal pomalu, ale neúprosně tlačit dovnitř. Ayla vykřikla, napůl šokem, napůl extází a instinktivně se předklonila. Tím se však otevřela ještě víc pro Lilithařin jazyk.
„Ty… ďábelská… kurvo!“ vydechla Ayla, ale její hlas už nebyl tak pevný. Boky se jí třásly, světlo kolem ní začínalo slabě pohasínat.
Lilithar využila momentu. Prudkým pohybem boků a zbytku síly se jí podařilo převrátit. Světelné pásy praskly pod náporem její pekelné energie a najednou to byla Ayla, která ležela na zádech na studené kamenné podlaze. Lilithar se na ni vrhla jako divoká šelma. Řetězy cinkaly, kovová podprsenka se tlačila do Ayliných měkkých ňader.
Teď byla démonka nahoře.
„Teď jsi ty dole, anděli,“ zavrčela Lilithar a chytila Aylu za krk jednou rukou, zatímco druhou rukou (stále spoutanou řetězem) drsně mačkala její prsa. Její ocas se znovu vetřel mezi její nohy, tentokrát zepředu a pronikl hluboko do ní jediným silným přírazem.
Ayla zaúpěla, její záda se prohnula do oblouku. „Ne… ty…“ snažila se protestovat, ale její tělo ji zradilo. Boky se samy zvedaly vstříc každému přírazu ocasu.
Lilithar se naklonila a kousla Aylu do krku, pak do ramene, zatímco její ocas se pohyboval rychleji, hlouběji, dráždivě se uvnitř kroutil. „Cítím, jak se stahuješ kolem mě,“ šeptala jí do ucha démonka. „Tvoje nebeská kundička je úplně promočená mou temnotou.“
Ayla se zoufale snažila získat zpět kontrolu. Najednou explodovala světlem, oslepující záblesk donutil Lilithar na okamžik zavřít oči. V tom momentu Ayla použila svou sílu, převrátila je a přitiskla démonku tváří k podlaze. Teď byla andělka za Lilithar, koleny jí roztahovala nohy a jednou rukou tahala za řetěz mezi jejími stehny, zatímco prsty druhé ruky pronikly kolem kovového pásu do jejího horkého, pulzujícího análu.
„Kdo je teď nahoře?“ zafuněla Ayla a začala Lilithar prstit tvrdě a rychle dráždila její análek. Druhou rukou zatáhla za řetězy na kotnících, aby démonka nemohla dát nohy k sobě.
Lilithar řvala rozkoší a vzteky, její ocas šlehal vzduchem a snažil se znovu dosáhnout na Aylu. Obě ženy se svíjely v divokém zápase střídavě nahoře, střídavě dole. Pot, světlo a temný kouř se mísily. Řetězy cinkaly, křídla máchala, rohy se otíraly o světlou kůži.
Každá z nich chtěla tu druhou donutit, aby jako první prosila.
Ayla nakonec přitlačila Lilithar na záda, posadila se na její obličej a zároveň se naklonila dopředu do 69. Její ústa se přes pás snažila dostat do démončina citlivého místa, zatímco Lilithar zuřivě lízala a pronikala ocasem do anděla. Obě sténaly, kousaly, tahaly se za vlasy.
Boj o nadvládu se stal čistou, surovou, nádhernou válkou rozkoše.
„Poddej se,“ vydechla Ayla mezi lízáním. „Nikdy,“ zavrčela Lilithar a pronikla ještě hlouběji.
Žádná z nich nechtěla prohrát… a přesto obě pomalu, nevyhnutelně prohrávaly – ve prospěch té druhé.
Obě ženy byly ztracené v divokém, zuřivém boji o nadvládu. Lilithar ležela na zádech, řetězy jí chřestily o kamennou podlahu, zatímco Ayla na ní seděla v pozici 69. Andělčina ústa byla hluboko mezi démončinýma stehny jazykem kolem kovového pásu dráždily citlivou kůži, zatímco Lilithar zuřivě pronikala svým hadovitým jazykem do Aylinina mokrého, pulzujícího klína a ocasem ji tvrdě šoustala zezadu.
Sténání a zavrčení se mísilo v jednu chaotickou symfonii rozkoše. Aylinina svatozář pulzovala stále rychleji, její křídla se třásla, boky se prudce pohybovaly na Lilitharině tváři.
Právě když se obě blížily k vyvrcholení obě měly těla napnutá jako struny, svaly se jim třásly tak se katedrálou rozezněl ohlušující hlas.
„AYLO!“
Hlas byl všudypřítomný. Hluboký, dunivý, jako by sám vesmír promluvil. Všechny vitráže v katedrále se roztřásly, světla pochodní zhasla v jediném okamžiku. Vzduch ztěžkl Boží přítomností.
Ayla sebou trhla, její oči se rozšířily hrůzou. Pokusila se odtáhnout, ale Lilithar ji instinktivně držela pevně za stehna, ocas stále hluboko uvnitř.
„TY, KTERÁ JSI BYLA STVOŘENA ZE SVĚTLA, JSI SE ODVAŽILA SPOJIT S TEMNOTOU!“ pokračoval Boží hlas, tentokrát plný hněvu, který otřásal celou stavbou. Kamenné zdi popraskaly, z podlahy se zvedl prach. „POKOŘILA JSI SE PŘED DÉMONEM. POSKVRNILA JSI SVÉ POSVÁTNÉ TĚLO. TVÁ NEČISTÁ TOUHA ZRADILA NEBE!“
Zlatá svatozář nad Aylinou hlavou najednou začala praskat jako sklo. Z ní vyšlehly oslepující blesky božského hněvu. Jeden z nich zasáhl Aylu přímo do zad. Andělka vykřikla ne rozkoší, ale bolestí. Její křídla se prudce zatřásla, z bílých per se začalo kouřit.
„Ne! Otče, prosím…“ zaúpěla Ayla, ale její hlas se zlomil.
Lilithar zvedla hlavu, oči hořící vítězoslavně i šokem. „Tak tohle je tvůj Bůh?“ zasmála se drsně. „Ten, který ti zakazuje pocítit vášeň?“ Její ocas ještě jednou hluboko přirazil, jako by chtěla anděla ještě naposledy označkovat.
Další blesk. Tentokrát mnohem silnější.
Ayla celá ztuhla. Její tělo se začalo zvedat ze země, jako by ji neviditelné ruce zvedaly vzhůru. Světlo kolem ní se stalo oslepujícím, bílým plamenem. „Lilitharo…!“ vykřikla naposledy, její hlas plný zoufalství a touhy.
„TY SE VRÁTÍŠ DO NEBE, KDE BUDEŠ OČIŠTĚNA. A TY, DÉMONKO,“ zahřměl Boží hlas přímo na Lilithar, „ZŮSTANEŠ VE SVÉM PEKLE A VZPOMÍNEJ NA TO, CO JSI NA CHVÍLI MĚLA… A ZTRATILA.“
S ohlušujícím třeskem a zábleskem, který na okamžik oslepil celou katedrálu, Ayla zmizela.
Nebyla tam žádná krev, žádné peří. Jen prázdnota. Jen slabá vůně nebeského světla, která se rychle rozplynula v pekelném kouři. Pás cudnosti, kovová podprsenka i řetězy, které ještě před chvílí svíraly její tělo, teď bezvládně spadly na podlahu.
Lilithar zůstala klečet na kolenou uprostřed rozpraskané kamenné podlahy. Nahá s ocasem stále sebou škubajícím touhou. Mezi stehny jí stékala směs jejich šťáv — andělských i démoních.
Dlouho jen těžce dýchala.
Pak naklonila hlavu dozadu, rohy se zaleskly ve světle jediné zbylé pochodně a z jejího hrdla se vydral divoký, zuřivý, bolestivý řev, který otřásl celou katedrálou.
„AYLO!!!“
Ozvěna jejího hlasu se rozléhala prázdnou síní.
A někde hluboko v nebesích, v záři očistného světla slyšela Ayla ten řev… a plakala.