Šikovné ruce

Listopadové dny jsou nesmířené únavné a vede to až k nic nedělání a lenosti. Byla středa a klasický den v práci. Byl klídek tak jsme kecali v kanceláři o všem možném až došlo na téma ,,šikovnost partnerů”. Jedna kolegyně se až rozhořčila jak má neschopného manžela s tím,že už má doma od léta nové komody a police ještě nesestavené a jediné na čem utírá prach ,tak jsou krabice kde je nábytek zabalený. V tichosti poslouchám a vnitřně se směju nad tím jak někdo může být až tak líný.

Nechám jí mluvit a najednou je čas oběda. Zvedáme se a odcházíme na oběd, jak vycházíme z kanceláře hromadně,tak jsem hned vedle sebe a navrhl jsem jí že kdyby chtěla ,tak bych mohl nábytek postavit a police navrtat. Načež mi s úsměvem řekla,že ne. Musí se přeci postarat manžel, říkám OK, tak jo. Druhý den ráno u kávy za mnou přijde a ptá se mě jestli má nabídka stále platí, že se pohádala s manželem. Bavili se o tom nábytku a došlo to až k tomu ,že má nabídku sestaveni od kolegy z práce a na to ji odvětil prý,že je mu to jedno a klidně mi i zaplatí. Říkám tedy ,,hele peníze nechci, udělám to pro ni zadarmo”. Přišly takové ty řeči jako že ,ne a tak.

Uběhly dva dny a nastala domluva kdy a v kolik. Jelikož byl víkend a já měl už své plány ,tak říkám po víkendu kdykoliv. Tak co třeba pondělí po práci? Joo dobře nemám s tim problém. Super domluveno.

Pondělí a v praci to docela uteklo, ještě otázka jestli to platí a já potvrzuji. Jenom se stavím doma pro nářadí a přijedu. Letím domu, připravuji nářadí ,dávám do auta a vyrazím. Přijedu ke kolegyni a volám,že jsem dole. Přišla pro mě dolů v domácím oblečení , říkám ,,no i v tom domácím oblečení jí to sluší”. Beru část nářadí a jdu s ní nahoru, půjčí mi klíče a jdu pro zbytek. Mezi tím padne otázka na kávu, říkám,že ano dam si. Přijdu se zbytek nahoru a už voní v předsíni káva. Jde mi ukázat nábytek. Police si nechám naposledy, tam mi musi ukázat kam je chce atd… Beru tedy první krabici s jdu na to. Vždy se přijde podívat jak mi to jde a jestli chci pomoct. Jde to rychle takže úplně super práce. Nábytek mám na zemi a spojovací materiál mám vyskládaný na parapetu okna. V jednu chvíli přišla ,že mi otevře okno, otevřela ho a opřela se o parapet,dívala se z okna a zadek vyšpulený tak,že jen plácnout. Ja zabrán do práce se slovy ,, prosím tě můžeš jít stranou,potřebuji nějaké věci” . Ten pohled vidím do dnes, takový ten uražený jako by říkal co si to dovoluji. Nějak jsem to přešel s makal dal. Přišla ještě párkrát s tím,že jak mi to jde a že by chtěla někoho takového kdo má šikovné ruce a prsty. Zase jsem to nevnímal a dělal dal, jen jsem se vždy usmál.

Super nábytek hotový a rozestavený jak chtěla. Teď tedy police. Naštěstí se nemusí nějak skládat ,jenom navrtat držák a nasadit. Probíráme rozložení a jde se na to. Hotovo, uklízím po sobě a dávám si dokupy nářadí. Ptá se mě jestli nemám hlad ,jen se usměji a říkám,že ne ,děkuji.

Ještě rychlá kontrola jak vše sedí a začínám nosit nářadí do auta. Jdu nahoru a vracím klíče s tím,že má hotovo. Moc děkuje a strká mi peníze, rázně odmítnu, s tím že opravdu nic nechci. Tak mi dá pusu na tvář a pohladí mě po zádech. Zvláštní pocit mnou projel. Zavírá dveře a zvláštně se usmívá. Opět nějak nevnímám a jdu k autu. Otvírám auto a ještě kontroluji jestli mám opravdu vše. Koukám,koukám a nevidím vodováhu. Že já blbec ji tam nechal,ale vše jsem si připravil do předsíně. Tak tam asi bude v rohu opřená.

Nic zvoním na zvonek a jdu nahoru…….