Zmatky začínající literátky (5.)

Erotické kalhotky se podle očekávání staly úvodem k dalšímu parádnímu erotickému zážitku ve skladu nakladatelství, ale když se naše dechy a srdeční tep trochu uklidnily, nálada se začala postupně kazit. Přestože jsme byli sami, já si v kalhotkách, co vepředu ani vzadu nezakrývají, ale odhalují, připadala jako bohyně sexu a nevylučovala jsem, že až si trochu odpočineme a popovídáme si, ještě je použiju ke svedení Roberta ke druhému číslu (pro mě vlastně už třetímu - udělala jsem se poprvé, už když mě lízal), ten se najednou nějak netvářil. Několikrát mě vybídl, ať si sukni stáhnu na stehna (což jsem už z principu neudělala), začal mluvit na přeskáčku o Světě knihy a autorském čtení v Továrně, které slíbil naší ředitelce Valérii, ale teď se vybranému spisovateli z naší stáje nějak nechce... "To by Val mrzelo, udělal jsi na ni ohromný dojem.", rýpla jsem si. "No jo, ona je to pěkná baba. A v jednání dost pružná.", připustil Robert a tou formulací mi vrátil popíchnutí. Naše ředitelka je i po čtyřicítce baba jistě pěkná, a o její pružnosti se ve dnech, kdy se přes objem svého dekoltu rozhodne neobléct si podprsenku, taky pochybovat nedá. Radši jsem řeč svedla na svůj rukopis. Ani pak se ale nálada neoteplila, Robert mluvil neurčitě a dokonce mínil, že některé texty potřebují "uzrát". "Ervín říká, že se to vyvíjí slibně.", odsekla jsem vzdorovitě. "Ami, Ami...", povzdychl si teatrálně, a najednou jsem místo roztomilého věčného klučiny viděla namyšleného chlápka, co má velkou chuť mě poučovat. "Ervín je druhořadej literární redaktor, co si usilovně hraje na velkýho agenta, aby mohl mladý, naivní nanynk... mladý holky oblbovat a ideálně se jim dostat do kalhotek.", opravil se rychle, ale přesto pozdě. "Hmmmm... zato ty jsi Roberte velkej nakladatel a ani trošičku se nesnažíš dostat se do kalhotek mladým, naivním nanynkám, že ne?", ochotně jsem se zmocnila slova, které se pokusil spolknout, když mu došlo, že mi jím asi radost neudělá. Vzhledem k tomu, že jsem měla minisukni pořád někde v pase a na sobě takové, do kterých by trefil i slepý, začal se Robert s pohledem upřeným na mou ošukanou a odhalenou micinu smát. Tím mě pochopitelně ještě víc naštval. Nesnáším dělat scény, natož žárlivé, natož ženatému milenci, ale kvůli tomu, jak se mi tu chechtá, jak spokojeně jako paša kouká z metru na mou nahatou pipinu, ze které, srab jeden, stejně tu svou stříkačku radši rychle vytáhl (což možná dobře udělal, nejsem zase taková počtářka...), jsem si jednu malou přece jen dopřála. "Ty se Roberte možná radši dostaneš mezi pořádný stehna, třeba tý kozatý Erice. Šukal jsi ji? Šukáš krom mladých nanynek i svou účetní?" Kdo se moc ptá, moc se doví. Význam toho pohádkového moudra jsem jako malá a hyper zvědavá holka nechápala. Teď jsem dostala jeden z cenných výkladů. "Erika je fajn ženská, schopná účetní a pěkná baba. Je sama s dětma, chlapa neshání. Ano, Amálie, představ si, že s ní k oboustranný spokojenosti občas šukám. Má to ráda, potřebuje to jako každá zdravá ženská, nedělá z toho vědu a je v posteli dobrá. Párkrát do měsíce mi s chutí podrží a nechá se obtáhnout, klidně třeba na stojáka u mě v kanclu. Žádný večeře, žádná romantika na tajňačku, prostě chce cítit sem tam v kundě chlapův ocas a nabodávat se na něj, dokud se neudělá. Rád posloužím. Má mimochodem po děckách až neskutečně pěkný kozy, žádný mini jahůdky, čímž pochopitelně nemyslím, že ty bys..."

Pokus zachránit to, že se ke konci nechal unést, už Robert křičel na můj nahý zadek. Schválně jsem odkráčela se sukní pořád až v pase a stáhla si ji dolů až vepředu v kanceláři, aby měl během mého uraženého odchodu na očích, o co přichází. Trochu mi ten triumf pokazilo to, že jsem okamžitě cítila, jak se do její látky vsakuje Robertovo heroicky nastříkané semeno, které mi ještě na zadečku nestihlo zaschnout. Krucinál, jestli tam zůstanou fleky... Cestou jsem pak v tramvaji vstřebávala vztek i některé pasáže naší líbezné výměny, které malinko odhalovaly, jak si jako pár stojíme. Fajn, věděla jsem tak zhruba, že když na mě tenhle ženatý chlap na jednom večírku, kde byl pochopitelně bez ženy, ale klidně s prstýnkem na ruce, tak neodolatelně zamrkal a usmál se, že to nebude až tak o splynutí duší, ale spíš jiném typu splynutí... Ostatně, ošukal mě ještě toho večera, a i když to byla udýchaná a uspěchaná soulož na stojáka v jakémsi kumbále toho domu, při které mi akorát stáhl kalhotky na stehna a já jemu vytáhla z kalhot péro, lepší rychlovku jsem do té doby nezažila a chemie byla mezi námi taková, že navzdory podmínkám jsem se udělala jako už dlouho ne. Na druhou stranu, vyzdvihovat u Eriky "žádný večeře, žádná romantika na tajňačku" není od Roberta fér. V tomhle ohledu od něj nechci nic, naše prosté a nearanžované píchání ve skladu je toho nejlepším důkazem. Na dovolenou dál jezdí se ženou, o rozvodu nemluvím, na veřejnosti se spolu objevujeme ve vší nevinnosti jako pracovní kolegové (fajn, udělalo by mi radost, kdyby mě sem tam představil jako "slibnou mladou autorku"...). Vlastně nemám důvod žárlit ani na Eriku, jejíž příležitostné ojíždění prezentoval div ne jako charitu. Možná jsem se s Andreou neminula až tak těsně a před mým příchodem ji opíchal i dneska. Tak proto už se na další špás se mnou necítil... A já kráva jí ještě chválím triko, ve kterým ty její "po děckách až neskutečně pěkný kozy" na mě vlastně křičely, že je před chvílí Robert muchloval. Zatímco moje "mini jahůdky"... Ach jo.

Jakékoliv zdrobnělinky směrem k mým tělesným křivkám od chlapa jsou pro mě vždycky jasná red flag, jak by řekla Kiki, obvykle totiž signalizují nějakou podivnost, dopředu třeba ani ne patrnou. Jako ten ajťák v prváku na vejšce. Hezkej chlap, sbalil mě na nějaké party, bydlela jsem ještě na kolejích, kámoška šla ven, ajťák dovnitř, hihi. Varovná znamení přišla brzy: když mi stáhnul kalhotky a začal mě lízat, mumlal něco o pěkný, malý pipince. Lízal ale nadmíru příjemně, dobře ovládal techniku, kdy mi rty vsál závojíčky do pusy a jazykem uvnitř kmital na klitorisu, z toho vždycky úplně šílím. A tak jsem se zaklonila, nechala ho lízat a vyhrnula si tílko ke krku, abych si mohla dráždit a potahovat naběhlé a krásně tvrdé bradavky. Když jsem vzrušená, jsou neskutečně citlivé, už jsem několikrát dosáhla orgasmus jen přes ně. Moje plochá, dívčí prsa se mu ovšem líbila ještě víc než má "pěkná, malá pipinka", takže za chvíli už ležel na mně, čurák ve mně, mrdal mi ji a vzrušením bez sebe má drobná ňadra lízal, zatímco měl potřebu mi šeptem sdělovat, že teď mi ošuká mou škebličku a pak se mi parádně udělá na ty krásný, maličký kozičky... Což o to, má "škeblička" dostávala naloženo parádně, ajťák měl solidní hardware a píchal mi ji tak dobře, že jsem skutečně za chvíli mačkala prsty prostěradlo v nastupujícím orgasmu. Když jsem dosténala, ochotně jsem mu ten pěkný klacek začala kouřit, chutnal díky mým výronům kundích šťáv ostatně stejně, jako když si lížu prsty při masturbování. Kouřím chlapům ráda, pokud nejsou pornem zkažená hovada, co mi ho rvou do pusy až po koule, žalud někam na mandle a nesnaží se mě udávit. Tenhle se tomu ale nepříjemně blížil: chytil mě za zátylek, tlačil mi hlavu proti svému péru, kterým mi mrdal pusu, a několikrát mě, zjevně ne omylem, zatahal za vlasy. Nejsem porcelánová panenka, nějaké to plácnutí, potahání nebo silnější stisk v jistých chvílích vítám, ale tohle jsem nějak nefýlovala, jak by opět řekla Kiki. Byla jsem ráda, že se rozhodl mě neudusit svým semenem, a když to na něj začalo jít, dodělat se podle předchozího slibu rukou nad mým hrudníkem, jehož nevýrazné obliny doslova osprchoval prudkými výstřiky mrdky. Jenže přitom sténal něco ve smyslu, že svý holčičce ty její mini jahůdky pořádně postříká, a to už jsem nefýlovala vůbec. Možná měl jen trochu nešťastný způsob vyjadřování, když většina krve přeteče chlapovi z mozku do jiných tělních okrsků, ale žádný další těšení "škebličky", natož "cákání na mini jahůdky" se už nekonalo. Tím, že mi tenhle výraz připomněl, mě Robert vlastně nasral asi nejvíc. Náladu mi nezlepšilo ani to, že když jsem dorazila domů, na gauči v obýváku si to rozdávala nahatá Anežka, která počítala s tím, že budu venku dlouho, s nějakým borcem, co mimochodem nebyl nijak zvlášť podobný tomu, se kterým jsem ji tajně pozorovala tuhle. Nechtěla jsem dvojici, podle Anežčiny udýchané tváře očividně v nejlepším, nijak rušit, takže jsem stydlivě pípla své "brej večír" a zaplula do pokoje, ale šukací randíčko jsem své spolubydlící přesto pokazila. Stěny v našem bytě propustí leccos, takže nápady borce, že kamarádka by se mohla přidat, jsem slyšela stejně zřetelně jako Anežčin názor, že je debil a asi by měl padat. A ještě ty fleky na sukni...

Naštěstí pustily, což jsem brala jako znamení a rozhodla se Robertovy omluvné smsky ignorovat jen dva dny. Anežce jsem se ráno revanšovala dvěma koblihami a cedulkou, že "kazišuk se omlouvá", což vzala s humorem, a než jsem se vrátila z přednášek, kontrovala vzkazem na rubu lístečku, jestli ty koblihy jsou narážka na její prsa a jestli samička od kazišuka je kazišučka. Chvíli jsem uvažovala, že Anežka má prsa rozhodně větší než koblihy, má je vlastně dost velká a celkem by mě lákalo ji za ně někdy vzít, ale nápad zkusit vyjet po své spolubydlící, jejíž názory na něžnosti mezi dvěma holkami absolutně neznám, jsem vyhodnotila jako mimořádně pitomý. Nejsme herečky v pornu, kde by nás režisér během pár minut nadirigoval do scény, kdy jedna přijde do pokojíčku, kde se ta druhá nudí při učení bůh ví proč jen v tílku a kalhotkách a stačí jeden dlouhý, významný pohled, aby se vzápětí divoce líbaly, hnětly si kozy a navzájem drandily pipiny... Po škole jsem měla tentokrát na baru Továrny večerní směnu a uprostřed týdne se nás sešla spíš domácí parta. Pro její pobavení jsem během večera dala k dobru, jak jsem včera Anežce pokazila romantické chvíle, načež obvyklí podezřelí s malířem Honzou v čele rozjeli dlouhosáhlé úvahy o tom, jestli ten borec měl pravdu, když navrhoval, abych se přidala. "Tohle je typicky chlapský šovinismus. Borec a dvě borky. Já kdybych si chtěla dopřát trojku, měla bych v ní dva chlapy. Což ovšem mužská ješitnost a mysl, zkažená pornem, těžko chápe.", usadila nás provozní Ella, jinak ve vyjadřování dost stručná (na Honzovy řeči o tom, jak se na intru učila od spolubydlících holek líbat, ostatně už vznešeně nereagovala...). "Jako se svým klukem nikdy, to by mi přišlo divný. Ale kdyby mě někde za příjemných okolností oklátili dva hezký random týpci, který pak už v životě nepotkám, asi bych upejpavou nehrála.", rozesmála nás tanečnice Eliška, jejíž nedávný nápad si v rámci ochrany před početím "přelepit píču tejpou" už stihl vejít do slovníku továrenského folkloru. "Podotýkám random týpci, Honzíku, což se tě netýká, my dva jsme skoro jako bratr a sestra.", usadila kučeravého malíře Honzu, abychom vzápětí museli sborem utnout jeho úvahy o tom, že taková nevlastní sestra třeba...

"Počítá se, když se ten třetí jenom kouká?", překvapila nás Valérie; ani jsme si nevšimli, že se naše ředitelka vmísila do debatního kroužku na baru. "Nepočítá, to je voyerismus, ne trojka.", mínil Honza. "Ani když ti dva, co si to rozdávají, o tom třetím vědí?" Na Valerii se otočilo tolik párů očí, že se z toho krátce rozesmála, než nastínila, co má na mysli. "To jsem byla ještě na vejšce... Kiki, mohla by ses prosím nesmát? Jde o to samé století, nejsem zase tak stará rašple! Každopádně, koleje pro Pražandu nepřipadaly v úvahu, bydlet u našich jsem už nechtěla, byla jsem sakra přece velká holka! Takže podnájem. Tehdy se hledal asi líp než dneska, do týdne jsem se stěhovala do vilky v Braníku. Vlastní pokoj, zbytek dohromady s další holkou. Nebyla jsem tehdy žádná jeptiška, pánský návštěvy jsem jí ale dopředu hlásila. Ona mně nikdy. Chodil za ní pořád dokola ten stejnej, hezkej chlap a Zina si to s ním rozdávala zásadně ne ve svém pokoji, ale na gauči v obýváku. Překvapila jsem ty dva snad pětkrát, jednou ji mrdal klečící zezadu, až se jí ty její malý kozičky houpaly, jindy rajtovala ona na něm, takže se jí třásly jako dva pudinky... No pardon, fakt tak vypadaly, měla je menší a ne úplně pevný, prostě se jí tak jako natřásaly. Neumím to líp popsat. Je to krapet zneklidňující, vejít domů a vidět rozcapenou pindu svý spolubydlící, jak polyká prohnutý, žilnatý péro. Polohy střídali furt, připadala jsem si jak na scénickým provedení Kamasutry. Doufám, že si ten nápad Eliško píšeš, až budeme hodně v červených číslech, spoléhám na tvou pružnost ve zpracování tohohle parádního námětu na představení. No nic, byla jsem furt krapet vyjukaná dvacítka, koukat ob den na mrdající pár mě lehce nervovalo. Jenže se Zinou nebyla řeč. Byla do toho chlapa úplně udělaná, prej takhle ji žádnej ještě nepíchal, v pokoji má postel malou, aˇˇt nejsem cíťa, přece mi nebude lepit na lednici mrdací rozvrh. Podotýkám, že Zina studovala tou dobou peďák, o to byl ten nedostatek studu z její strany podivnější. Slyšela jsem už o učitelkách, co jsou celý den tak mravný, až jsou z nich večer nadržený rajdy a za svobodna šoustají jak ze řetězu utržený coury, nejhorší dračice jsou prej takový ty plnoštíhlý typy z mateřinek. Velký dudy, široký boky, pořádná prdel, srdce na dlani, celej den opečovávají ty malý dítka, a večer mrdají jak nadrbaný samice. No ale to jsem odbočila. Zina navíc byla docela jinej somatotyp. O těch prsou jak dva bochánky pudinku jsem už mluvila, zmíním ještě malej zadek a celkovou hubenost. Dole černočernej drn, její kunda neznala žiletku. Já v tý době naopak mocně experimentovala s tvary a formami a zkoušela vesměs praxí, jaký klíny mají chlapy nejradši. Ke svýmu zklamání jsem už tehdy viděla jejich nesmyslnou fixaci na komplet hladký mušličky, což se k mý postavě hodí teda pramálo.", zahihňala se a já začala mít pocit, že ta čirá tekutina v její sklenici není minerálka.

Všichni jsme beze slova viseli na rtech své ředitelky, která nás ještě chvíli napínala různými oklikami, než se vrátila k původnímu tématu. "Zkrátka, se Zinou nebyla řeč, prostě ať už se předváděla během souložení schválně, nebo fakt šlo o šíři toho gauče, narážela jsem na ni a jejího nabíječe furt. Když jsem jí pohrozila, že až je příště nachytám, jak do toho buší, posadím se do křesla a budu se na ně koukat, jenom se tomu smála. Asi tušíte, co se jednoho květnovýho večera v branické vilce stalo. Opět jsem vešla přímo doprostřed jejich píchání, frajer ji klátil zezadu, Zina hekala, jak u porodu dvojčat, ty její kůzlata se houpaly sem a tam... Mně tenkrát nevyšlo rande, ten kluk byl debil, byla jsem opilá a nadržená, takže když se milá Zinuška přes clonu tý růžový mlhy, co jí působila kláda, kterou jí ten chlapík rytmicky nořil až po kořen do jejího černočernýho pralesa, na mě tak jako drze ušklíbla, jako že hele, milá Valérie, já se tu nechám ojíždět jak mi libo, naštvala jsem se. Namísto rychlýho ústupu jsem se beze slova svlíkla donaha a bez nitky prádla na sobě se usadila do křesla naproti těm vášnivým milencům. Proč jsem u toho čumenda chtěla mermomocí bejt nahatá, to vlastně pořádně nevím. Asi zapracovalo to nepovedený randíčko, po kterým jsem plánovala podobnej milostnej tělocvik, jako mi předváděli ty dva. Taky to mohly bejt ty vodky. Každopádně Zona byla najednou všechno, jen ne na koni. Teda, na koníčka si pak vyskočila, protože v tý poloze její amant na mě tolik neviděl. Jemu se totiž moje vnady, podstatně pevnější a větší než ta Zinčina kůzlata, očividně zamlouvaly velmi. V podstatě mi po zbytek sympaticky dlouhý doby, kdy píchal Zinu, v jednom kuse čuměl na kozy. A já, mrcha jak mě znáte, jsem mu je vystavovala jak na výstavě. Ani stehna jsem nedržela zbytečně u sebe, takže mohl popatřit na podstatně kultivovanější zahrádečku než to Zinčino přírodní roští. Dneska už prej dole se neholit zase jde do módy, říkaly... kamarádky. Tenkrát ovšem byla upravená čárka větší terno než kudrnatý houští. Abych to zkrátila: mladí a neklidní si to dorozdali pod mým neutuchajícím dohledem, a teprve když ten hřebec Zinu dovedl do sedmého nebe, kde tutově chtěla být max ve dvou, zvedla jsem se a jako nahá hetéra triumfálně odkráčela. Honzíku, kdo je hetéra si budeš musel vygooglit a ano, jen co se za mnou zavřely dveře, v soukromí své komůrky jsem si to pořádně udělala rukou s polštářem na puse. Myslela jsem přitom na tu parádní kládu, kterou udýchaná Zina rychle vzala na velké finále do pusy, jakkoliv podle stylu jejího kouření bylo patrný, že jindy spíš nechá pracovat svoje ruce. Myslím, že jí toho k spolykání nadělil hodně. Tak co, milé děti? Byla to podle vás trojka?"

Po explicitním líčení ředitelky Val se rozhostilo šokované ticho, protože na tak plasticky popsaný erotický zážitek jsme navzdory předchozí lechtivé debatě nebyli připraveni. Fešná ředitelka si nás spokojeně přeměřila pohledem a pak mrkla na Ellu. Ta krátce zavrtěla hlavou a posunula láhev vodky z jejího dosahu. Tím mi potvrdila podezření, že tu limity studu podobně jako tenkrát v Braníku posouval alkohol. Valérie se krátce zamračila, ale neřekla nic, jen nespokojeně poposedla, až se jí objemné poprsí zavlnilo, načež dodala nečekanou pointu. "Vám starším, co jste zažili mýho ex, ten popisovanej hřebec ostatně nebude neznámej. To byl můj tehdy budoucí a dneska zase už bývalý manžel. Nebyla jsem zas taková mrcha, abych ho Zině vyfoukla, navíc od toho mýho nahatýho dozoru si už hrdličky dávaly přece jen pozor na soukromí. Ale pár let nato jsem ho potkala na nějakém večírku, poznal mě, oba jsme už měli představu, co ten druhej může v jistým směru nabídnout, takže jsme tenkrát odešli spolu rovnou k němu a ... zbytek je historie. Ello, nezapomeň prosím potom pozamykat, ráno byl sklad otevřenej. Dobrou noc, děcka!", prohodila do ticha a odkráčela bezmála krokem hetéry. Trvalo ještě několik dlouhých vteřin, než ticho přerušilo Eliščino upřímné "no do píči..."