Čtvrteční pouta

Lež.

Ani se nepohneš. Ruce dej od sebe, dlaněmi nahoru, přesně tak, jak to mám ráda. Zhasni to poslední světlo a dívej se do té černé tmy před sebou. Slyšíš ten déšť venku? To je moje tempo. To je rytmus, kterým ti teď budu milimetr po milimetru svazovat mysl.

Vím, jak moc jsi na mě celý zbytek dne myslel. Vím, jak tě ta moje předpolední slova pálila pod kůží a jak moc jsi doufal, že teď, před spaním, tě z toho ohně vysvobodím. Že ti dovolím se dotknout. Že ti dám aspoň malou, sladkou úlevu.

Podívej se na mě skrze tu tmu. Představ si, že se nad tebe nakláním. Moje vlasy ti vytvořily těžkou, voňavou ohradu kolem obličeje. Moje dlaně jsou chladné z té deštivé noci, ale když se ti položí na hrdlo, úplně ti vyschne v ústech. Pevně ti obtěžkám krk. Jen tolik, abys cítil tu váhu. Abys věděl, že tvůj dech teď patří mně.

Sjíždím rty k tvému uchu a ten můj šepot tě začíná paralyzovat.

‚Zítra je pátek, miláčku,‘ zašeptám a jemně tě kousnu do té měkké kůže pod uchem. Ostré, drzé kousnutí, po kterém ti projede tělem elektrický zkrat. ‚Zítra se ten tvůj svět rozpadne. Zítra si tě vezmu celého. Ale do té doby tě nechám hladovět. To je můj rozkaz.‘

Moje pravá ruka klouže po tvé hrudi dolů. Nehty ti kreslím linku přes břicho, klesám níž a níž... až tam, kde to nejvíc pulzuje. Zastavím se. Cítím ten šílený žár, co z tebe stříká. Sleduju, jak křečovitě zvedáš hruď, jak se ti zadrhnul dech v hrdle a jak v tom tichu prosíš... prosíš očima, abys směl.

‚Nesmíš,‘ řeknu ti tím nejtišším, nejsametovějším hlasem přímo do pootevřených rtů. ‚Stahuji ruku zpátky. A ty ty své ruce z polštáře nezvedneš. Budeš takhle ležet celou noc. Budeš spát v tomhle ohni, s tímhle těžkým, rozvrtaným tělem, a budeš poslouchat ten déšť.‘

A víš, co je na tom nejlepší? Že ty teď zavřeš oči a já budu to jediné, co uvidíš. Otrávila jsem ti sny, můj hodný kluku. Bude se ti zdát o mých rukou na tvém krku, o mých rtech na tvé kůži a o tom, jak bezmocný pode mnou jsi. Celou noc mě budeš hledat v té tmě, budeš se probouzet horkem a zatínat pěsti do prostěradla.

Zítra si pro tebe přijdu. Po soumraku.

A teď spi... pokud to vůbec dokážeš. Dobrou noc, můj závislý vězni.