Půlnoční rituál

Venku zuřila bouřka, která bičovala koruny stromů okolo opuštěného horského srubu. Blesky na zlomek vteřiny prořezávaly absolutní tmu uvnitř a házely na dřevěné stěny dlouhé, deformované stíny. Z přenosného reproduktoru se linul temný, agresivní industrial-popový beat s hlubokou basovou linkou, ze které mrazilo v zádech. Celé to místo působilo zlověstně, jako z hororu, kde každou chvíli musí přijít katastrofa. Ale to největší nebezpečí sedělo přímo přede mnou na medvědí kůži u skomírajícího krbu.

​Klára. Její pohled byl dnes jiný – nebyla v něm jen touha, bylo v něm něco dravého, až děsivého. Když blesk osvítil její tvář, její oči měly chladný, hypnotický lesk. Než jsem stihl cokoli říct, bleskově mě povalila na záda. Její tělo bylo horké, ale ruce měla ledové, když mi je přitiskla na krk. Jemně zatlačila. Ten lehký nedostatek kyslíku v kombinaci s duněním basů mi okamžitě vehnal krev do spánků.

​„Dneska v noci mě budeš poslouchat,“ zašeptala s úsměvem, ze kterého mi přeběhl mráz po páteři. Bylo to děsivé, ale neuvěřitelně vzrušující.

​Vytáhla černý kožený popruh. Než jsem stačil zaprotestovat, bleskově mi připoutala ruce k masivnímu dřevěnému sloupu za mou hlavou. Zůstal jsem naprosto bezbranný, vydaný jí na milost v domě, kde široko daleko nikdo nebyl. Strach se smísil s čistou, nefalšovanou živočišnou touhou. Srdce mi bušilo jako o závod.

​Klára se nade mnou rozkročila. V ruce se jí zaleskl lovecký nůž, který vzala z krbové římsy. Napětím jsem přestal dýchat. Pomalu, chladnou plochou čepele, mi přejela po hrudi dolů. Ten ledový kov na kůži v kombinaci s horkým vzduchem od krbu byl čistým mučením. Nožem mi jedním tahem rozřízla košili odshora dolů. Látka povolila a mně se zatajil dech. Nůž odhodila na podlahu – zvuk kovu o dřevo zanikl v dalším hromu.

​„Jsi můj,“ vydechla, sklonila se a divoce mě kousla do krku až k hranici bolesti. Vzlykl jsem vzrušením, moje pouta řinčela, jak jsem se marně snažil pohnout.

​Nenechala mě vydechnout. Strhala ze sebe oblečení, až zůstala úplně nahá, osvětlená jen rudým žárem dohasínajícího uhlí. Bez jakéhokoli varování se na mě prudce spustila.

​Ten moment byl jako elektrický šok. Vnikla do mě vlna čistého šílenství. Rytmus byl zběsilý, tvrdý a agresivní, přesně v taktu té temné, hříšné hudby. Klára se nade mnou prohýbala, stíny jejích vlasů tancovaly po stropě jako přízraky. Chata vrzala pod náporem větru, okna drnčela, ale v centru téhle bouře jsme byli my dva v naprosté extázi.

​Svírala mě tak pevně, až to hraničilo s posedlostí. Každý její pohyb byl plný nespoutané, až temné vášně. Okolo nás jako by se stahovaly stěny, atmosféra byla hustá, prosycená sexem, potem a strachem, který se proměnil v to nejčistší vzrušení. Viděl jsem, jak se jí lesknou zuby, když hlavu zaklonila v divokém sténání.

​„Už tě nepustím,“ vykřikla do hřmění venku.

​V ten moment její tělo zachvátila křeč masivního, divokého orgasmu. Její nehty se mi zaryly do ramen tak hluboko, až jsem zařval. Ten pocit bolesti a absolutního vrcholu mě okamžitě strhl s sebou. Explodoval jsem hluboko v ní, zatímco venku uhodil blesk tak blízko, až se otřásla celá podlaha.

​Když bouře venku i uvnitř utichla, Klára se sesunula na mou hruď. Slyšel jsem jen její rychlý dech a tlukot našich srdcí. Rozvázala mi ruce, políbila mě na rty a zanechala na nich chuť téhle nebezpečné noci. Oba jsme věděli, že na tenhle sexy horor na chatě už v životě nezapomeneme.