Kodex bojovníka v divokém.lese.

Nejdřív úcta
Klekne si před tebou jako před starou svatyní.
Políbí vnitřní strany stehen pomalu, s hlubokou poklonou, a vdechne tvou vůni. Nespěchá. Vnímá, že vstupuje na posvátné území.
Průzkum džungle
Prsty jemně rozhrne hustý bambus, jako by rozvíjel starý svitek.
Nechá se vést vůní a teplem. Hladí, pročesává, líbá okraje, dokud nenajde tu skrytou perličku uprostřed zeleně.
Trpělivost válečníka
Jazykem kreslí pomalé kruhy, pak delší tahy — jako katana, která tančí.
Když se tvé boky začnou zvedat, přitiskne tě pevněji k sobě, aby se neztratil v tvém pralese. Pije tě jako horký saké.
Hluboký ponor
Až budeš vlhká a budeš se třást, vstoupí do tebe pomalu — celou délkou.
Nechá tě cítit, jak tě vyplňuje, zatímco jeho ruce drží tvé stehna otevřené. Pohybuje se hluboce, rytmicky, jako bubny starého válečného tance.
Finální souboj
Když už budeš blízko, zrychlí, ale nespustí z tebe oči.
Chce vidět, jak se divoká samurajka láme — jak rudne, jak sténá, jak se tvůj prales třese a svírá ho.

A nakonec…
Až se vylije hluboko v tobě, zůstane v tobě ještě chvíli, líbá tvůj krk a šeptá:„Děkuji ti, Kage no Mori… za to, že jsi mě nechala ztratit se v tobě.“