Maďar

Když se Zsolt objevil ve dveřích, vypadal spíš jako člověk, který přišel zkontrolovat kvalitu vína, než jako někdo, kdo má během pěti minut převzít kontrolu nad celou místností. Mluvil klidně, s lehkým maďarským přízvukem a každé jeho „Prosím“ znělo podezřele jako rozkaz.

„Takže pravidla?“ zeptala jsem se s úsměvem.

„Pravidla jsou jednoduchá" odpověděl. „Za prvé - komunikace. Za druhé - důvěra. Za třetí - nikdy se nesměj mému guláši.“

„To je součást BDSM?“

„Ne. To je součást přežití.“

Její smích ho pobavil víc, než dal najevo. Atmosféra byla plná očekávání, slovních přestřelek a drobných zkoušek důvěry. Každá výzva byla předem domluvená, každá hranice respektovaná. A přesto měl Zsolt zvláštní talent přimět druhého člověka, aby se cítil, jako by celou situaci řídil on, i když ve skutečnosti oba hráli podle stejných pravidel.

,,Klekni si." přikázal.

Ani na vteřinu jsem neváhala a poslušně si klekla. Ve mžiku vteřiny jsem měla jeho krásné péro před obličejem.

,,Nesmíš se ho dotknout dokud ti to nedovolím."

Mlsně jsem polkla. Ví, že tohle mučení mě dohání k šílenství. Začal si ho přede mnou honit, každou chvíli se přibližoval k mé puse a pak zase poodstoupil. Vzrušení v mých očích bylo znatelné. Dech I tep se zrychloval. On si vážně užívá, že mě může mučit. Přišlo mi, jak kdyby to trvalo hodiny.

Začala jsem prosit, to má rád. Ještě chvíli si mě vychutnával, vzal mojí hlavu a narval si jí na ptáka.

Konečně.