Adventní kalendář

Před pár lety jsem chodil s Verčou. Sympatická brunetka mě okouzlila na oslavě kamarádových narozenin, když jsme se společně pokoušeli dostat dortový krém z jejího výstřihu. „Nemůže být jedinej den, abych se něčím nezakydala,“ řekla mrzutě a začervenala se v obličeji. Pobaveně jsem sáhl pro kapesníček a započal rozhovor na téma, čím vším jsem se v průběhu týdne zašpinil já. V ten příjemný večer jsme si vyměnili nejen zkušenosti s lidskou nešikovností, ale i svoje telefonní kontakty. Následovalo pár schůzek, během kterých jsem se do ní doslova zbláznil a ona do mě. Verča působila ve společnosti spíše introvertně a nenápadně, ale když ji člověk poznal trochu blíže, pochopil, že dokáže být i živým důkazem starého známého přísloví o tom, jak tichá voda břehy mele. Vztah se nám krásně rozjížděl, měli jsme za sebou takové to úvodní oťukávání, první vášnivé večery intimního sbližování, seznámení s přáteli a další věci s tím spojené, ale trochu mě trápila jedna věc. Kalendář ukazoval konec listopadu, chodili jsme spolu sotva tři měsíce a já měl být jako nejmladší ve firmě vyslán s kolegou na předvánoční služební cestu do zahraničí. Vrátit jsem se měl až těsně před Vánoci. Verča z toho vůbec nebyla nadšená, těšila se totiž na první společný advent, na tu atmosféru, popíjení svařáků a selfíčka u vánočních stromečků. Přemýšlel jsem tedy jak s celou situací naložit. Nechtěl jsem narušit slibně vypadající vztah nebo o ni dokonce přijít. Napadlo mě tedy vymyslet něco jako adventní kalendář – na každý prosincový den nějaké překvapení, úkol nebo třeba pouhou maličkost, prostě něco, co by i přes mou fyzickou nepřítomnost udrželo náš vztah v akci. Bylo potřeba vše dobře připravit, a tak jsem strávil pár nocí u lampičky s papírem a tužkou v ruce. Když se se mnou má láska loučila na letišti se slzami v očích, snažil jsem se ji utěšit. „Stroj času jsem bohužel nevymyslel, ale i tak ti slibuji, že to uteče rychleji, než myslíš, a že budu pořád svým způsobem s tebou,“ řekl jsem. „Každý den mi zavoláš, je ti to jasný?“ probodávala mě svýma vlhkýma očima. Nechtělo se mi do toho letadla, ale nastoupil jsem.

Verča pracovala v kanceláři jedné nejmenované pojišťovny. Bylo 1. prosince, když způsobila rozruch mezi kolegyněmi. „Veru, je tady nějakej kurýr a tvrdí, že má kytky přímo pro tebe,“ vykřikovala vzrušeně její kamarádka Tereza. „Pro mě? To je asi nějaká blbost. Martin je pryč a nevzpomínám si, že bych měla ve skříni náhradního milence,“ zasmála se Veronika. „No opravdu, čeká na recepci, tak zvedni ten zadek nebo si je přivlastním!“ zdůraznila Terka. Na recepci skutečně čekala kytice růží společně se vzkazem: „Má nejmilovanější Verčo, moc dobře vím, že tyhle kytky miluješ, tak doufám, že se na mě nezlobíš za takovéto malé překvapení. Přemýšlel jsem, jak bychom spolu efektivně strávili čas adventu, i když jsme 6000 kilometrů od sebe. Měla jsi také ráda jako dítě adventní kalendáře? Takový ten pocit, jak si každý den otevřeš jedno okénko, sníš čokoládu a jsi zase o den blíž Vánocům? Co kdybychom to převedli do světa dospělých? Každý den blíž sami sobě. Dnes jsi otevřela první okénko. S polibky Tvůj Martin.“ Večer mi potom přišla fotka se zprávou: „Děkuju, zlato, hned jsem měla lepší den. Ty jsi vážně blázen. To myslíš vážně s tím kalendářem?“ Byla právě po sprše a ukázala jen to, co chtěla. Sjížděl jsem obrázek pohledem od očí, přes našpulené rty, po mokrých vlasech sklouzl až k ňadrům, kde fotka končila těsně nad bradavkami, ani o kousek níž. Uměla mě rozdráždit. Chtěl jsem být v tu chvíli s ní.

5. prosince jsem se zvlášť těšil na apartmán, protože bylo v plánu společné vaření. Verča o úkolu věděla už od rána, aby se mohla připravit pro případ, že by jí chyběly ingredience. Těstoviny s lososem a smetanovou omáčkou jsme oba milovali. Navíc se jedná o takovou jednoduchou rychlovku, kterou se člověk neztrapní. Připojili jsme se přes Skype. Na úvod jsme si po krátkém přivítání připravili suroviny na linku, rozpálili pánvičku s trochou oleje a já měl hned pohotový zvídavý dotaz: „Proč jíš tu okurku, když máme za chvíli jíst?“ Verča se s úsměvem zadívala do kamery a neváhala s odpovědí: „Už mám hlad, měl jsi patnáct minut zpoždění.“ Zamyslel jsem se… „Já vím, promiň, končili jsme dnes trochu déle. A jakpak jsi vyplnila těch patnáct minut, když jsem tě přistihl zrovna s tímhle kusem zeleniny?“ zeptal jsem se pobaveně. Ona se zarazila se zbytkem okurky v ústech a lehce se začervenala. „Ty máš ale představy. Jediná okurka, kterou bych chtěla mít v sobě, je ta tvoje,“ přesvědčovala mě. „Ale ne, že bych to dřív nezkoušela,“ dodala potichu. Kousky nakrájeného lososa přistály na pánvi a postupně nabíraly správnou barvu. „Aha, povídej, to mě zajímá,“ nastražil jsem zaujatě obě uši. „No co, vy chlapi si to taky děláte a neříkej, že ty ne, když mě nemáš zrovna u sebe,“ našpulila na mě svůj zadeček v zástěrce. Upřímně jsem souhlasil, k tomu nebylo co dodat, snad jen polknout a zalít rybu smetanou. Přidal jsem sýr a promíchával tu směs. Po očku jsem pozoroval Verču, jak jí to sluší, a představoval si, jak ty jednotlivé kousky oblečení osobně svlékám. „Na co myslíš?“ zeptala se s balíčkem těstovin v ruce. „Myslím na to, jak už se nemůžu dočkat, až budu zase s tebou. Na to, jak tě políbím a ten polibek bude tak skutečný, jak jen může být. Těším se, jak tě obejmu, přivoním k tvým vlasům a budu se s tebou milovat od soumraku do úsvitu,“ odvětil jsem. Roztomile se usmála. „Taky se těším.“ Zatímco se vařily těstoviny a já dolaďoval výsledek mého amatérského kuchtění na pánvi, bavila mě novinkami z města včetně toho, jak se Tereza pokouší na počtvrté najít životní lásku na Tinderu. Povečeřeli jsme každý svou verzi těstovin u prostřených stolů, vzájemně si to přejícně pochválili a šli jsme spát. Byl to hezký večer.

Prosincové dny plynuly. Vím, že osmého jsem přezpívával písničku od Eda Sheerana, což bylo samo o sobě dost náročné, protože na kytaru umím jen některé akordy a nemám hlas zrovna jako zrzavý Ir na vrcholu hitparády. Věděl jsem ale, že ho má ráda, tak jsem ze sebe tu popovou hvězdu prostě vydoloval. Desátého měla domluvenou masáž zad u mé kamarádky Jany, která má tak hbité prsty, že kdybych zrovna nechodil s Verčou a Jana nebyla šťastně vdaná, nevím, jak by to dopadlo. Dvanáctého jsme vyrazili nakupovat, každý ve svém městě samozřejmě. Úkolem bylo najít největší blbost do padesáti korun, kterou jsme si potom vzájemně představili. Verča mi sehnala antistresové prso, což je v podstatě takový balonek ve tvaru ňadra, který můžete mačkat v dlani pro uklidnění. Já jsem jí pořídil drbátko na masáž hlavy. Čtrnáctého jsme dabovali nejslavnější filmové scény podle sebe.

Do kotle jsem trochu přiložil sedmnáctého. Věděl jsem, že to pro Verču bude svým způsobem výzva. Ráno jí přišla zpráva: „Ahoj Veru, dnes pro tebe mám speciální úkol. Pamatuješ, jak jsme si před pár dny dělali srandu z té okurky? A pamatuješ, jak jsme šli na můj svátek z restaurace, cestou se zastavili u sex shopu a ty ses bála tam jít? Ve třetím šuplíku skříně, úplně dole pod ponožkami máš schovaný poukaz na nákup právě v tomto speciálním obchodě. Je mi jedno, jak to provedeš, ale bych byl moc rád, kdybych večer viděl tvůj úlovek z tohoto nákupu.“ Čekal jsem možná dvě hodiny na odpověď, až jsem si říkal, zda jsem to nepřepísknul. Přeci jen jsme se neznali ještě tak dokonale, ale bavilo mě si hrát, provokovat a překvapovat. Říkal jsem si, jen ať zkusí trochu vykouknout z té své komfortní zóny. Pak najednou zapípal mobil: „Ty seš pakoooo! Mám teď tep někde u stropu. Co tam budu dělat? Co mám říct té prodavačce? Co když někdo uvidí, jak tam jdu?“ Odpověděl jsem obratem: „Bude to legrace, zlato. Zkus se trochu uvolnit. Nejdeš přednášet na setkání ekonomických vůdců. Jdeš si pro vibrátor. Jak jsi sama říkala, každý si to občas dělá. Musíš si ten život někdy trochu okořenit. A určitě pro toho kovboje najdeme využití i po mém návratu.“ Celý den jsem v hlavě přemítal, jak se s tím ta moje myška popere. Sex měla ráda, ale ona byla spíše ten typ člověka, který by si něco takového objednal poštou nejlépe na cizí jméno a v desetkrát přelepené krabici, aby nikdo a tím myslím opravdu – NIKDO - neměl sebemenší tušení, co se v ní ukrývá.

Večer jsme měli mít sraz v půl šesté na Skypu. Jenže bylo šest hodin, půl sedmá a ona nikde. Začínal jsem mít trochu obavy. Otevřel jsem si víno a dojídal bagetu z rychlého občerstvení, když se ozval známý zvuk příchozího videohovoru. „Ahoj miláčku, už jsem doma,“ pronesla lehce rozevlátě Verča. „No ahoj, Veru, jsi v pořádku? Už jsem se začínal bát. Nechtěl jsem tě tím dnešním úkolem nějak rozhodit,“ řekl jsem starostlivě. „Je mi výborně, dala jsem si jen trošičku vína s Terezou, víš tak na kuráž,“ svěřila se. „To ti přeju, taky jsem si teď dal sklenku. Tak jak jsi, prosím tě, dopadla v tom obchůdku?“ zajímal jsem se. „No, miláčku, víš, já jsem to nakonec nezvládla a utekla jsem,“ zadívala se na mě svýma očima tak smutnýma, jako když pes provede něco špatného a prosí o odpuštění. Už jsem se pomalu smiřoval s tím, že z téhle srandy nic nebude, když z ničeho nic nadšeně vyhrkla: „Kecám, tady je v celé své kráse. Říkám mu Růžový Panter. Dobrý, viď?“ přejela prstem přes pořízený vibrátor a pokračovala, jakoby pracovala léta pro erotický teleshopping. „Zahnutý tvar s vroubky, 10 pulzních programů, vodotěsný, perfektně padne do ruky. Už na něj žárlíš?“ No abych řekl pravdu, trochu jsem tomu kusu silikonu začínal závidět. Když jsem viděl, jak ho Verča drží pevně v dlani a jak se u té předváděčky nakrucuje v těch svých legínách a krátké sukni, určitě mě to nenechávalo chladným. Navíc byla až nezvykle uvolněná. Napila se vína a začala vyprávět o kamarádce a jejím domácím mazlíčkovi: „Víš, jak nechala Terka vykastrovat toho kocoura?“ vyděsila mě zvláštní otázkou. „On je teď potom celej takovej bez života. Chodí bez cíle po tom jejím bytě, ocas staženej, oči vystrašený, jakoby mu sebrali veškerou radost,“ vyprávěla zaujatě. „A jak to souvisí s námi?“ znervózněl jsem ještě víc. „No chlapi a sex… Vím, že je to důležitý téma. Říkala jsem si, že bych prostě o tebe měla víc pečovat, víš jak, aby sis to se mnou fakt užíval jako s žádnou jinou. Jsi na mě opravdu hodnej a já jsem občas taková málo akční,“ analyzovala a přitom přesunula své křeslo dál do místnosti. „Jsi taková, jaká jsi, jakou tě miluju a jakou jsem si tě vybral. Nemusíš nutně něco měnit, pokud tedy sama nechceš,“ oponoval jsem. Verča u sebe připravila intimní osvětlení, ale jen do určité míry, abych měl pořád dokonalý přehled o tom, co se u ní v místnosti děje. Pustila hudbu a začala se lehce vlnit do rytmu, přitom zavřela oči a pravou rukou sjela od prsou až ke stehnu. „Líbí se ti to?“ ujišťovala se. Samozřejmě, že se mi to líbilo, nebudu tvrdit, že ne. Miluju takové ty chvíle, kdy se okamžik změní v něco víc, v něco, co jste tak úplně nečekali (v pozitivním směru samozřejmě). Verča přes hlavu svlékla tričko a zůstala jen v podprsence, kterou pomalu rukama za zády rozepnula, až po kouskách odhalila svá krásná ňadra. Do toho se stále v rytmu vlnila a přemítala nad našimi intimními chvilkami: „Miluju, když se jemnými polibky dotýkáš mé kůže… Když po ní cestuješ, jakoby to bylo pokaždý poprvé… Miluju, jak rty a jazykem laskáš mé bradavky, až se mi chce křičet do celého vesmíru.“ Přitom se hladila po ňadrech a následně přesunula ruku až k sukni. Požádala mě, abych vstal. Srdce se mi rozbušilo vzrušením. Dosud jsem nebyl zvyklý na ni v takové roli, většinou jsem vše určoval já. Očima zacílila na můj rozkrok. „Podívejme se, podle toho hrbolu na tvých kalhotách to vypadá, že ti tato situace není zrovna nepříjemná. Sundej si tričko a ty džíny hned po něm. Chci slyšet zvuk zipu tvého poklopce,“ přikázala. Byl jsem extrémně vzrušený. Penis mi pulzoval touhou a přál si být plně vypuštěn. Dostával jsem se do stále většího transu, když jsem pozoroval svou krásku, jak se jí sukně spouští přes stehna na zem. „Ach ta gravitace,“ pomyslel jsem si. Pak se ke mně otočila zády, za lehkého vrtění zadečku si stáhla legíny a odhalila tak černé krajkové kalhotky. Byla tak téměř nahá a já tisíce kilometrů od ní nadržený v napnutých boxerkách. Kéž bych tak mohl v tu chvíli projít hradbou počítačového monitoru a pomilovat se s ní tak, jak nám říkala naše vášeň. Mohl jsem však vše jen sledovat, těšit se z pohledu, který se mi naskytl. Veronika mezitím pokračovala: „Baví mě koukat na tvé roztoužené a neukojené tělo, ale je pravý čas na to, aby sis sundal trenky a ukázal mi to poslední, co ještě skrýváš.“ Zatímco já jsem stáhnul boxerky, abych vypustil na svobodu svůj vztyčený nástroj, ona přišla těsně před kameru tak, že jsem měl v záběru jen její krajkou zahalený klín. Rukou si zajela pod kalhotky a začala prstíčky pátrat po své jeskyňce. „Jsem strašně vlhká,“ zasténala. Nevydržel jsem to a vzal svůj penis do dlaně. Přejížděl jsem přes ztopořený pyj v pomalém rytmu tak, abych nic neuspěchal. Chtěl jsem si užít každou vteřinu toho krásného večera. Verča si efektně nůžkami rozstřihla kalhotky. Opona se tak odkryla jako v divadle a přede mnou se otevřel pohled na její nahý klín s malým proužkem uprostřed. Jako bych u sebe cítil její vůni. Poodstoupila do místnosti tak, abych ji zase viděl celou, zcela odhalenou. „Líbím se ti?“ chtěla se ujistit. „Jsi dokonalým zhmotněním všeho, co teď chci,“ odpověděl jsem. Sáhla na stůl pro vibrátor a pohodlně se usadila na připravené křeslo v místnosti. Stehna mírně roztáhla. „To bude můj první sex přes webku,“ zasmála se. Levou rukou jsem si masíroval varlata. Verča zamířila špičkou Pantera ke svému klitorisu, několikrát projela mezi svými pysky až k vchodu do lasturky a zpět na Venušin pahorek. Tekla vzrušením. Zapnula základní vibraci a její dech se zvýraznil. „Ukaž mi svůj zadek, miluju ho,“ prosila mě. Otočil jsem se tedy na chvíli zády ke kameře a zatnul hýžďové svaly. „Nejradši bych se ti do něj zakousla,“ řekla přesvědčivě. To mě pobavilo. Otočil jsem se zpátky a také vyslovil své přání: „Chtěl bych vidět ten klacek hluboko v tobě, lásko!“ Verča, která si právě masírovala levou bradavku vibrací, sjela nástrojem zpět do svého klína až ke vchodu. Mírně se prodýchala, zajela dovnitř špičkou na orientační průzkum a zase se vrátila ven. Na druhý pokus už vyslala delší kus vibrátoru a náležitě to procítila. Bylo nepředstavitelně krásné mít před sebou ten odvážný obraz jejího vlhkého klína, do kterého zajížděl silikonový pyj stále odvážněji a ona nechtěla přestávat. Masíroval jsem si uzdičku pod žaludem, což mě zalívalo stále krásnějšími pocity. Napil jsem se vína. „Ukázala by ses mi na chvíli zezadu?“ neváhal jsem přidat další přání. Verča se otočila. Klekla si na křeslo, opřela své nohy o jeho boky a vyšpulila na mě svůj zadeček, jako kdyby chtěla, abych si za ní hned stoupnul a začal přirážet. Pravou rukou zavedla Pantera zpět do své lasturky. „Moc se mi - to líbí,“ sténala přerušovaně, ty slastné pocity jí nedovolily sdělit svůj pocit v souvislé větě. Vážil jsem si toho, jak se mi intimně otevřela. Nejraději bych měl jazyk mezi jejími pysky. Zrychlil jsem pohyby rukou jako parní lokomotiva, která se rozjela do rychlosti. Verča se mezitím otočila zpět, aby se mohla dívat na mé rozpumpované tělo. Obě ruce měla ve svém rozohněném klíně, když mi sdělovala: „Bouchnu, já to cítím, že bouchnu. Chtěla bych u toho vidět, jak si to přede mnou uděláš až do konce,“ a olízla si vlhké prsty. Zatímco ona přirážela Růžového Pantera stále intenzivněji, já jsem to již nevydržel. Dráždění žaludu přivedlo tělo k bodu zlomu, kdy mě probily elektrizující pocity a stříkance spermatu se vrhaly ze samého vrcholu žilnatého pyje nekontrolovatelně po místnosti. Byl jsem rozechvělý tím okamžikem slasti, rozechvělý tím vším. A v tom rozstřeleném pocitu, kdy jsem pomalými tahy brzdil svou lokomotivu v cílové stanici, jsem sledoval, jak se Verča se zavřenýma očima a s orgasticky pootevřenými ústy přivádí k vrcholu za doprovodu hlasitých projevů rozkoše. Sledoval jsem její tělo, jak je poddáno té situaci. Její orosené čelo, vzrušené bradavky uprostřed dvorců, hrudník stoupající a klesající, klín chvějící se v dávkách orgasmu. Pak zpomalila, až zastavila zcela a vibrátor vyčerpaně vyjel z její jeskyňky.

„Jako rozcvička dobrý, ne?“ usmála se pomalu a udýchaně. „Nemám slov. Snažím se to vstřebat,“ odpověděl jsem. „Jako ten nápad se sexshopem měla být trochu provokace, ale že se toho až takhle ujmeš, to jsem vážně nečekal,“ pokračoval jsem. „Občas se dokážu uvolnit do nečekaných rozměrů,“ odvětila. „Hltám tě, už se nemůžu dočkat, až budu zpátky u tebe, až si tě rozbalím jako svůj nejmilejší dárek,“ řekl jsem upřímně. „Takže dvacátého můžu čekat rodeo?“ chtěla vědět. „Dvacátého jsem u tebe a to si piš, že promilujeme celé Vánoce,“ nadhodil jsem jasný plán. „I u našich?“ zeptala se pobaveně. „No jasně, jen ať slyšej, jak kvete mladá láska.“