Jednání na ministerstvu

Jednání na ministerstvu dokážou být dlouhá a nudná. Někdy jenom čekáte a čekáte. A dneska to byl přesně ten den. Očividně v baráku vypuknul blázinec. Úředníčci lítali po všech možných čertech. Zůstal jsem sedět před zasedačkou a čekal až na mě přijde řada. Nemám rád čekání. Mám pocit, že někdo mrhá mojím čase. Mohl bych přece dělat milion jiných věcí, a ne pozorovat stíny na zdech. Minuty se nesnesitelně táhly a já začínal upadat do letargie. Až příchod slečny v kostýmku všechno narušil. Letmým kývnutím mě pozdravila a usadila se naproti. Sláva, aspoň na chvíli to čekání bude trochu zajímavější! Už jsem si myslel, že srostu s křeslem a při dalších vykopávkách mě najdou jako fosilii.
Po těch kilometrech omšelých zdí aspoň trocha živého umění. Některé její křivky bych klidně tesal i do kamene.

Nesmělé okukování a pak souhlasný pohled dvou lidí čekajících na věčnost. Nikdy jsem neměl potřebu na někoho tupě vejrat a nějak si myslím, že to ani do společnosti nepatří. Přiznám se, že trochu jsem si ji musel prohlédnout. Inu, kdo by nepotěšil své oko ženskými křivkami. Obzvlášť pokud se svůdně rýsují pod šaty.

Tyhle hrátky s látkou mě vždycky bavily. Moje fantazie tomu dokáže propadnou velice rychle. A tady nebylo co řešit. Tmavě modrá barva šatů krásně kontrastovala s hnědými kadeřemi vlasů. Ladné obloučky těla tvarovaly látku přesně tam kde měly. Nechal jsem svůj zrak ztrácet se v modré a zkoumal jednotlivé záhyby. Postupně přes ňadra a boky klouzal pohledem až ke spodnímu lemu šatů. Dolů k nohám.

Nohy jsou pro mě spojení dynamiky a ladnosti. Opravdu krásná část lidského těla. Obzvlášť pokud si žena vezme lodičky. A když to doplní punčochami, tak jdu do kolen. Nohám to dopřeje pořádnou dávku elegance a luxusu. Obzvlášť černá kombinace bývala v minulosti pro mě zrádná. Osudové ženy, osudové nohy.

Za ty roky už dokážu poznat na silonkách, zda se jedná o levný šunt nebo že si někdo umí dopřát. A zrovna tento případ vypadal dost zajímavě. Polyamid punčoch odrážel bílé světlo umělých zářivek a jeho černá elegance dokonale obepínal vysportovaná lýtka. Chtěl bych víc. Kéž bych tak zahlédl aspoň lem krajky. Vím, odvážné přání. Bylo by to v této kancelářské společnosti naprosto vulgární. Ale mou zvědavost to napínalo do maxima. Podvazky to asi nebudou, na to si troufne málokterá do práce. Ale co kdyby.

Ze zamyšlení mě vytrhl až její pohled. Ty mandlové oči byly prostě hypnotické. Jeden hluboký pohled a jsem odhalen. „Chtěl byste se podívat, pane inženýre? Chtěl byste si sáhnout? Rukama obejmout lýtka, a tak pevně je stisknout, že u toho budete skřípat zuby?“ Na to se dalo říct jen jedno: „Ano, ano chtěl!“

Ani se nepodívala, zda někdo náhodou nejde okolo. Jen si cudně trochu vyhrnula sukni. Černá krajka samo držících punčoch obepínala stehna a pokračovala hodně vysoko dál pod sukni. Hm, tady si někdo dopřál vysokou krajku. Velice sexy. Znalecky jsem pokýval hlavou. V jejím pohledu už dávno bylo něco víc. Už to byl rozverný rarach. A svým mrknutím oka mě vůbec nenechávala chladným. Vzrůstající napětí jsem cítil v celém těle. A v některých místech obzvlášť. Ale to už bylo pnutí úplně jiného typu.

Vyhrnula si sukni až do pasu. Nemravně si poposedla na okraj sedačky a velice nápadně roztáhla nohy. Nedýchám. Poloprůhledná látka krajkových kalhotek dokonale vyplňila ticho. Čas se zastavil. Chci se zmocnit jejího klínu krajka nekrajka. Jazykem přejet po okraji vyholené kundičky a nenasytně se do ní zabořit. Vylizovat každičkou kapičku vzrušení z její mokré tůňky. Dokud nevyschne. A ona nevyschne, nevyschne ani za sto let. Její šťavnatost bylo možno už dávno pozorovat na látce, kde se klín postupně rýsoval se všemi svými záhyby.

Rukou si přejele po klínu, olízla si prsty a zamířila pod kalhotky. „Och, pane inženýre! Jsem úplně mokrá! ……… Pane inženýre, pane inženýre, probuďte se!“ Trhnu sebou a pomalu vyskočím do stropu. Slečna v modrých šatech se mnou třese. Nechápavě na ni koukám a erekce je opravdu to poslední na co myslím. „Volají vás do zasedačky.“ Tohle není sen, ale realita.Holt jednání na ministerstvu.