První němé setkání

Jmenuju se Martin, je mi osmnáct let. Připravuju se na maturitu z literatury, mám rád muziku a trochu se stydím.

Před nedávnem jsme se přestěhovali na Staré Město do bytu po babičce. Je to sice romantika, ty staré domy a úzké uličky, ale museli jsme se s bráchou vejít do jednoho pokoje. Naštěstí máme aspoň malou komoru, kam jsme dali lyže, kola a další krámy. Vyhlásil jsem bratrovi zákaz vstupu, dal jsem si tam dědovo staré křesílko a chodím si tam poslouchat hudbu. Komora má malé okýnko do dvorku sevřeného ze všech stran domy a já jsem objevil úžasnou věc.

Jednou, když mě brácha štval, jsem se zašil do komory a nasadil sluchátka na uši. Pomalu se setmělo a já si všiml, že hned proti oknu se svítí v jiném malém okně. Někdo se tam mihnul. Stoupl jsem si k oknu, a co jsem viděl, mi vzalo dech. Přes dvorek je okno do koupelny, ve které stojí mladá holka, jen v ručníku uvázaném kolem prsou, dívá se asi do zrcadla a češe si dlouhé tmavé vlasy. Hrklo ve mně, je krásná!

Od té doby chodím do komory ještě častěji. Několikrát jsem ji viděl bez ručníku, nahou s krásnými bradavkami - opravdu tak blízko je jejich okno od našeho. Má štíhlé ruce, pevné bříško. Ale dál vidět nemůžu, vždycky ji vidím jenom po pupík. Možná si myslíte, že mám v ten moment erekci a už si to mastím, ale fakt ne. Spíš mi buší srdce a celý spodek se svírá, jak jsem tím pohledem ohromený. Na vlastní pokoj v paneláku už jsem úplně zapomněl, tohle je něco!

Myslím na ni, na tu tmavovlasou krásu. Přemýšlím, co dělá za sport, že je tak pevná. Běhá, nebo hraje volejbal? Snad. Jaké by to bylo s ní mluvit? Nebyla by namyšlená a protivná? Těžko říct, pro mě je němá, ale strašně mě vzrušuje. Kolik jí je? Jako mně, nebo míň? Šestnáct, sedmnáct?

Celý můj sexuální život by se asi zasekl na provinilém okukování sousedky, kdyby se včera nestala jiná událost. Těžko se mi to píše, snad budete mít pochopení. Večer jsem byl doma sám, tak jsem toho využil. Nenápadně jsem vyhlížel z komory, ale koupelna naproti byla celá ve tmě. Vtom jsem zaslechl nějaké podezřelé zvuky. Musel jsem pootevřít okýnko, abych se ujistil. Ozývaly se ženské výkřiky a nějaké pleskání či co. Někdo si to rozdává a je to strašně blízko. Mám pocit, že tady na Starém Městě je všechno strašně blízko, ale přitom tak daleko. Hrklo ve mně, je to ona? Přivedla si domů nějakého třicetiletého frajera? Kruci. Ale ne, tohle znělo spíš jako zralá ženská. Tak její rodiče? Spíš to šlo z jiného bytu, odněkud z nižších pater. Tak si někdo pouští porno? Taky ne, tohle je živější a zaslechl jsem české "jo, pojď". Zavřel jsem oči a představoval jsem si, že jsem to já, kdo to té ženě dělá. Z tohohle se mi postavil, tak si ho držím a poslouchám, jak někde kousek ode mě řádí ten pár.

Trvá to strašně dlouho, občas zvolní, pak zase přitlačí, jako kdyby byli najatí na zbourání domu. V jeden moment otevřu oči a zkamením. V otevřeném okně naproti mě, opřená o parapet, ta moje krásná sousedka. Má zamhouřené oči a sevřené rty, ruce spuštěné podél těla a já mám dojem, že vidím, jak se její pravá ruka jemně hýbě v rameni. Vzrušilo ji to stejně jako mě? Levou ruku si položila na kozičku a stiskla bradavku. Ano! Určitě si představuje, jak je celá prostoupená mužským tělem! Já si držím svoji mužskou část těla a jsem blízko k orgasmu, blízko k ní, nekonečně rozpálený.

Najednou otevřela oči a podívala se přímo do našeho okna. Mám sice zhasnuto, ale musí mě vidět. Díváme se jeden druhému do očí, pár vteřin. Pak ji ale nejspíš přemohl stud. Otočila se, zmizela mimo můj zrak a v koupelně se zhaslo.

Dočetli jste až sem? Poradíte mi, co mám dělat? Neusnul jsem a celý den nemyslím na nic jiného.
Co můžu dělat? Mám na ni číhat a zkusit ji oslovit u některého vchodu? Nebude to ujeté? Nebo jí mám napsat na okno komory své telefonní číslo a doufat, že se ozve? Nebo mám prostě čekat, tajněji ji pozorovat a doufat, že se třeba zase střetneme pohledem, až nás zaujmou nějaké zvuky z okolí?