6. Svátek s mnoha muži

Ráno jsem se probudil asi v sedm a Miládka na mě hleděla. Lehce se usmívala a řekla, že se jí to strašně líbilo a že by to chtěla ještě někdy zopakovat. Sdělil jsem jí, že v našem domě jsou stále přítomní mladíci, kteří by třeba i něco mohli vymyslet, pokud se nerozutekli. Jediný problém je, že není co jíst a že budu muset jet nakoupit. Nepočítal jsem s takovou velkou a dlouhou návštěvou na jídlo. Přišel jsem do kuchyně, která byla prázdná, a zjistil, že toho k jídlu opravdu moc není. Rozhodl jsem se nakoupit v supermarketu. Zašel jsem už oblečený do ložnice k Miládce a řekl jí to. Hezky se povalovala a řekla mi, že se osprchuje a chce zase něco nového. Zvedl jsem tázavě obočí a ona mi ukázala šuplík, kde byly pouta. Pochopil jsem a postupně obešel ostatní pokoje. Kluci byli už vzhůru a vybavovali se. Řekl jsem jim, že na snídani budou muset trochu pracovat. Sdělil jsem Radimovi instrukce a jel nakupovat. Byl jsem na nákupu skoro do devíti, a když jsem se vrátil, slyšel jsem z domu skoro zvířecí vzdychy. Rozhlídl jsem se kolem, ale sousedi byli opravdu hodně daleko. Naštěstí ty zvuky byly slyšet jen pár metrů od domu. Vstoupil jsem dovnitř, a začal hledat odkud se to ozývá. První patro, a tam z jedné ložnice. Vystoupal jsem pomalu po schodech a přišel až k pootevřeným dveřím. Nakoukl jsem dovnitř a zahlédl jsem Miládku, jak je přivázaná za všechny končetiny k rohům postele, u které stojí řada mladíků, kteří ji postupně souloží. Situace je vážnější, Radim sedí na Miládčině obličeji v podřepu a nechá si vylizovat prdelku, zatímco vše diriguje. Khan se sem tam přidá v souložení Miládčiných otvorů. Jsou tam všichni. Miládka ale nekřičí o pomoc, ani nebrečí, nechal jsem jí v dobrých rukách. Otevřel jsem zprudka dveře a zvolal. „Tak co je to tu!“ všichni přestali honit, šukat, atd. a nastalo ticho v pokoji (velikost ložnice je cca 6 x 4 metrů). „Natáčí to tu kurva někdo!?“ zaburácel jsem. Radim zvedl kaďák z pusy mojí ženy a řekl: „Sorry, jdeme hned na to.“ „Zasedni jí zas a Leo, ty to toč, připravím vám k snídani vajíčka.“ Radim poslušně přidřepl, maořan začal opět souložit přivázanou ženu. Pousmál jsem se, sešel jsem dolu vybalit nákup a udělat dvacet vajec na cibulce k snídani. Zeshora jsem slyšel neustálé hekání a stále jsem se usmíval. Po půl hodině jsem přišel do pokoje, kde jsem viděl přivázanou ženu a řekl jsem, že dole je připravená snídaně. Všichni, kromě právě souložícího Lea se oblíkli a šli se do jídelny najíst. Pozdní snídaně proběhla v klidu, hovory o tom, jak se kdo vyspal, a jak si kdo zašukal byly běžné a často ke mně přicházeli kluci a plácali mě po ramenou s tím, jak je to super akce. „To je její zásluha.“ A ukázal jsem prstem nahoru. Seznámil jsem se i s ostatníma a dolů konečně sešel i Leo. Nechal jsem je, ať se nají a vyrazil jsem za Miládkou do pokoje, abych jí osvobodil. Pohled za dveřmi byl neskutečný. Ležela tam s roztaženýma nohama a zlehka oddychovala. Přišel jsem k ní a zeptal se, jestli je v pořádku. Hlesla, že ano, ale ať jí až do večera nikdo neruší, ať jí donesu něco k snědku a vlastně, ať jí rozvážu. Řekla pak ještě, že toto si přála vždy zažít a že se obávala, jestli to na ní nebude moc, a pak se najedla a usnula. Přenesl jsem jí do jiného pokoje a zamkl, aby ji nikdo neotravoval. Všem jsem dal volný den s tím, že se večer uvidí. Trochu jsem se obával, že to budu muset zrušit, ale už teď to byl úspěch. Nikdo se nerozhádal, nikdo nebyl agresivní, nebo nepříjemný. Přišel jsem do haly k velkému stolu a řekl všem, kdo tam byl, že bude dlouhá pauza a pozdní oběd že bude až odpoledne. Musel jsem připravit něco k obědu. V supermarketu jsem nakoupil zásoby do neděle, na dnešní den měla být připravená vepřová pečeně. Normálně ji dělá Miládka, ale teď jsem ji nechtěl otravovat. Okořenil jsem ji, tak jak to dělá ona a dal do trouby na několik dalších hodin.