Zlato & Slunce 2/?

Ústa se mi po vteřině plní, prostupuje mě její aroma. Trochu štiplavé, nahořklé a teplé. Je to Ona a je ve mně. Znovu a znovu hltavě polykám. Plní mě, nějakou dobu to vypadá, že proud jejího zlatého sektu nikdy nepřestane tryskat. Každou kapku. Nebryndat, pokud možno. Čas naoko přestává existovat, stejně jako moje potřeba dýchat. Nakonec stisk našich rukou zesílí, potom slábne, jako ten blyštivý zlatý proud z kalichu kundy. Rychle piji s mezi hlty se mi několikrát podaří mělce a přerývaně nadechnout nosem. Její aroma mě znovu prostoupí. Ovládlo mě zcela už dávno. Už když se ke mně večer přitiskla, řekla abych se svlékl a potom mě místo za ruku vzala s naprostou samozřejmostí za penis.... bylo úplně jasné jak a čím mne ovládne. Kde mám rukojeť určenou pro její vládu a ovládání. Byl jsem její. Možná dokonce dávno před tím, než jsem ji potkal a uviděl, nebo na mě promluvila.
Vedla mě k té posteli velikosti tenisového kurtu a světla v místnosti pohasínala. Moje péro tvrdlo každým krokem a ona ho při každém kroku schválně stiskla, přetáhla předkožku a promnula. Během této chůze na vodítku se mi skoro při každém kroku otřela stehmem o stehno, případně nalitou polokoulí prsu o paži, při zvlášť požehnaném kroku obojí.
Jak se postel, to bílé hnízdo neřesti a nebe v jednom, blížila, stisky ruky nabíraly na síle a trvaly při každém kroku o okamžik déle.
Boky se zhouply, otočila se na jehlových podpatcích a měkce dosedla do povlečení lesknoucího se hedvábím proti mně.
Její měkké dosednutí zajistilo i to, že mě během něho silně táhla za zmíněnou rukojeť, tedy teď už jako kámen tvrdé ztopořené péro, dolů.
Bolelo chtíčem a jakoby rostlo před očima. Připadalo mi, že má v tu chvíli tak půl metru a po obvodu....škoda mluvit.
Po nekonečné půlvteřině jsem pochopil a poklekl. Kolem mě se rozevřely její stehna. Ráj. Přejel jsem to utěšené, vlastně božské panorama pohledem a rychle vzhlédl k jejím očím. Můj pohled opětovala lehce pobaveně, lehce pohrdlivě a ukazováčkem s ladně zahnutým rudě nalakovaným nehtem poklepala na poštěváček vystupující pod proužkem chloupků. Ticho. Než jsem se stihl zdráhavě sklonit, nechtěl jsem si dovolit nic co by ji rozhněvalo, se ozvalo úsečné: "Na co čekáš? Vylízej mě!" Skláním se a ONA mně zase pohlcuje.
Na povrchu dráždivě slaná, hloub nakyslá, vědec by určitě začal výčet kvasinek a laktobacilů, pro mě je to kouzlo, kouzlo z nejsilnějších.
Jazykem jemně rozlepuji ty zvlněné leskle narůžovělé okvětní plátky kundy. Jako včelka, motýl, nebo možná spíš moucha masařka, která bude nakonec květem pohlcena, ale nemůže si pomoct. Nektar mě spoutává, odtrhnout se nelze. Tisknu se k ní, snažím se dostat co nejhloub. Zpátky do dělohy? Freud by asi věděl, nebo nějaký sexuální druid, třeba také. Já vědět nepotřebuji. Prostě to dělám, nic jiného neexistuje.
Prohne se v bocích a vychází mi kundou vstříc. Narážíme do sebe až bolestivě. Slyším její dech...pokud mne tedy zrovna netiskne stehny vší silou k sobě, nebo se zrovna nepokouším sýpavě, sem tam chrochtavě nadechnout. Drží mě pevně, ke stehnům přidává ještě ruku, kterou mě tiskne za krkem.
Obličej mám rudý, rozpálený a celý zmáčený jejími šťávami. Místy je to vrstva připomínající pleťovou masku.
Navádí můj jazyk k naběhlému klitorisu. Začíná připomínat péro. Péro se kouří. Nepotřebuji přemýšlet, tento fakt ve zlomku vteřiny vyplní celou mou hlavu. Přisávam se, saju a cítím jak začíná pod mými rty a jazykem pulzovat. Jemně ho stisknout zuby? Bojím se toho, ale udělám to. Poprvé, podruhé...odtrhne mě od sebe rukou, vytáhne mou bradu výš, pohled přejede přes dechem se zdvihající prsa se špalky bradavek až k jejím očím, které mě zmrazí. "Jemně!“ "Rozumíš?!" Vyštěknou plné rudě zářící rty, jakoby před vteřinou něžně a toužebně nesténaly. Jako by přes ně přecházely odjakživa jen a jen rozkazy. Žádné prosby, žádné líbání, něžnost, nebo, nedejbože, péro. "Pokračuj!!"
Jsem zpátky, kde jsem byl.