Ano, pane...
Pamatuji na doby, kdy jsi na mě, na smluveném místě, čekal. Na to, jak jsem byla rozechvělá, radostí, nedočkavostí. Byl to tak krásný pocit. Vždycky jsi předem volal, v kolik budeš na místě, abys mi naznačil, že neodpustíš, pokud se opozdím. Mockrát jsem se chtěla opozdit. Vidět, jsi se zlobíš, jak se na mě přísně díváš. Zároveň jsem vnitřně věděla, že musím být poslušná holčička. Ne že musím, že…