Ahoj, Miluju ženy, které se nechají spoutat. Tvůj hrudník stažený provazy, tvé tělo vystavené mému pohledu… a ty bezmocná, ale vzrušená. Přiznej – chtěla bys to?

Podle hotelu to vypadá na Nové město nad Metují? 😂

Mám rád, když je někdo sám sebou a nestydí se za svou přirozenost. A musím říct, že tvoje chloupky tam dole… to je něco, co mě fakt baví. Je to hrozně sexy.

Dívám se na tebe, jak klečíš na koberci, a nedokážu odtrhnout oči. Jsi dokonalá. Ta páska přes oči, obojek na krku, řetízek, který tě lehce stahuje, a přitom tě dělá křehkou, zranitelnou. Jsem tak blízko, že cítím teplo tvého těla. Ale ty netušíš, co udělám.




Projedu si rukou vlasy, abych se uklidnil, ale nemůžu si pomoct. Udělám krok blíž. Vidím, jak tvé tělo reaguje, i když mě neslyšíš ani nevidíš. Působí to, jako by ses napínala v očekávání. Sundám si pásek. Cinknutí kovu rozřízne ticho místnosti. Vidím, jak trhneš hlavou, nervózní pohyb. Jsi vzrušená, napjatá, a já si to chci užít.




Skloním se k tobě a prsty ti projedu jeden z culíků. Proklouzne mezi mými prsty tak hladce, že mě to přivádí k šílenství. „Ahoj, sluníčko,“ zašeptám ti u ucha a vdechnu vůni tvé kůže. Lehce tě políbím za uchem, cítím, jak se zachvěješ. Neodpovídáš. Mlčení je pro mě odpověď sama o sobě. Víš, že mě to dráždí.




Moje ruka sjede na tvou tvář, pohladím tě jemně, skoro něžně. Chci, abys cítila, že jsem tu s tebou, že si tuhle chvíli ovládám. Hřbetem ruky přejedu po řetízku mezi tvými prsy. Je studený, v kontrastu s tvým horkým tělem. Jemně za něj zatáhnu, cítím, jak se z tvého hrdla vydere lehký nádech překvapení. Přizvednu ti bradu, olíznu tvé rty, než tě začnu líbat. Tvůj polibek je měkký, poddajný, a já v něm cítím tvé odevzdání.




Zastavím se, jen na okamžik. Potřebuji se na tebe dívat, vidět, jak tě tvoje vlastní očekávání ničí a vzrušuje zároveň. Zvednu tě za ruku, jemně, ale rozhodně. „Postav se,“ řeknu ti tiše. Vstáváš, nejistě, ale s odevzdaností, která mě nutí chtít tě ještě víc.




Vedle postele se zastavím. Chytím tě za boky a přitáhnu tě blíž. Cítím, jak se třeseš, jak tě každý můj pohyb elektrizuje. „Víš, jak jsi nádherná?“ zašeptám ti do ucha. Nepotřebuji odpověď. Skloním se k tvému krku a políbím tě na klíční kost. Jemně, tak, aby tě to zavedlo přesně tam, kam potřebuji.




Moje ruce ti sjedou na stehna, hladím tě, prsty si pohrávám s krajkou tvých punčoch. Hraju si s tebou, protože tě miluju vidět v téhle roli – oddanou, svázanou tím, co cítíš ke mně. Pustím řetízek, nechám ho volně spadnout a sáhnu ti na zátylek, pevně, ale s citem, abys věděla, že už to dál nepovedeš ty. Tenhle okamžik teď patří mně.




„Otoč se,“ přikážu. A ty mě poslechneš.

Kateřino, tvá povídka je opravdu intenzivní a poutavá! Skvěle jsi vystihla napětí a emoce, které jsi prožívala během celého zážitku. Tvoje schopnost popsat detaily a atmosféru dává čtenáři pocit, jako by byl přímo s tebou. Odvaha, s jakou jsi se postavila všem těm výzvám, je obdivuhodná.

Album s tématem nožiček je skvělé! Opravdu jsi zachytila všechny detaily a atmosféru. Fotky jsou nádherné a mají svůj osobitý styl. Skvěle jsi vystihla, jak mohou nožičky vyprávět příběh. Bravo!