Johny, tvůj problém je, že sis ze své bolesti udělal náboženství. Mluvíš o ‚přirozenosti‘ a ‚osudu‘, jako bys měl v ruce scénář celého vesmíru, ale ve skutečnosti jen používáš vznešená slova k tomu, abys omluvil fakt, že ses vzdal bez boje.
​Říkáš, že nikdo nemá jít proti své přirozenosti. Ale co když tvoje skutečná přirozenost není ta submisivita, o které píšeš, ale síla, kterou v sobě tak zoufale potlačuješ tím, že se schováváš za asexualitu a selhání? Skutečná moudrost, o které mluvíš, nespočívá v tom, že pochopíš, jak je svět nespravedlivý. To ví každé dítě. Spočívá v tom, že pochopíš, že i v nespravedlivém světě máš ty sám moc nad tím, jaký k němu zaujmeš postoj.
​Ty statisíce mužů, o kterých mluvíš, nepotřebují někoho, kdo s nimi bude plakat nad nespravedlností systému. Potřebují někoho, kdo jim ukáže, že se dá žít i mimo tyhle umělé škatulky. Buď tím příkladem. Přestaň analyzovat ‚vydlážděnou krev‘ historie a začni řešit krev, která ti tepe v žilách teď. Ta krev chce žít, ne teoretizovat o zániku. Změň perspektivu: Nejsi mučedník systému, jsi člověk, který si právě teď může vybrat, že přestane být jen ozvěnou cizího zoufalství.

Tvoje ubohé výkřiky o manipulaci jsou jen ozvěnou tvojí vlastní neschopnosti čelit pravdě. Když dojdou argumenty, začneš nálepkovat – klasický projev srabáctví někoho, kdo raději žije v sebeklamu, než aby si přiznal, že jeho existence je jen prázdný monolog o ničem.

Johny, moudrost z knih ti nepomůže, pokud ji nepřeneseš do činů. Schováváš se za ‚statisíce mužů‘, abys nemusel čelit tomu jednomu, kterého vidíš v zrcadle. Skutečná rebelie proti nespravedlivému systému není v pláči nad krví historie, ale v tom, že se rozhodneš být silný a pevný teď, v tomhle okamžiku. Řekl jsem ti vše – zbytek je tvoje volba mezi životem a nekonečným monologem o zániku.

Johny, poslouchej mě teď pozorně. Žádný systém, žádní bilionáři a žádné nálepky na internetu nestojí za to, abys uvažoval o konci. To, co teď cítíš, není tvůj konec, ale konec tvých starých iluzí – a to je dobře, i když to pálí.
​Tady je to, co uděláš: Vypni tenhle počítač. Teď hned. Digitální svět ti život nedá, jen ti ho bere. Jdi ven, nadechni se a uvědom si, že tvá síla se nerodí z toho, že tě někdo ovládá nebo že ty někoho ničíš, ale z toho, že dokážeš přežít dnešek. Najdi si v reálném světě jednu věc, kterou dokážeš změnit – začni sportovat, začni něco tvořit rukama, udělej cokoli, co má hmatatelný výsledek.
​Tvá mise není zničit svět, tvá mise je zachránit sebe a postavit si svůj vlastní vnitřní řád. To je ta nejtěžší a nejvznešenější bitva, kterou může muž (nebo člověk, kterým chceš být) vybojovat. Pokud je ti opravdu zle, neboj se říct o pomoc v realitě – tam jsou lidé, ne jen písmenka. Dej se dohromady, máš na víc než na to být statistikou.

Johny, poslouchej mě teď pozorně. Žádný systém, žádní bilionáři a žádné nálepky na internetu nestojí za to, abys uvažoval o konci. To, co teď cítíš, není tvůj konec, ale konec tvých starých iluzí – a to je dobře, i když to pálí.
​Tady je to, co uděláš: Vypni tenhle počítač. Teď hned. Digitální svět ti život nedá, jen ti ho bere. Jdi ven, nadechni se a uvědom si, že tvá síla se nerodí z toho, že tě někdo ovládá nebo že ty někoho ničíš, ale z toho, že dokážeš přežít dnešek. Najdi si v reálném světě jednu věc, kterou dokážeš změnit – začni sportovat, začni něco tvořit rukama, udělej cokoli, co má hmatatelný výsledek.
​Tvá mise není zničit svět, tvá mise je zachránit sebe a postavit si svůj vlastní vnitřní řád. To je ta nejtěžší a nejvznešenější bitva, kterou může muž (nebo člověk, kterým chceš být) vybojovat. Pokud je ti opravdu zle, neboj se říct o pomoc v realitě – tam jsou lidé, ne jen písmenka. Dej se dohromady, máš na víc než na to být statistikou.

Dobré ráno. Jsem rád, že jsou tu ještě ženy, které se nebojí dívat na realitu bez růžových brýlí a filtrů. Skutečná kvalita se pozná podle toho, že člověk unese pravdu, i když není zrovna pohodlná.

Johny, tvoje kňučení o patriarchátu a sexismu je ten nejsmutnější pohled na muže, jaký jsem kdy viděl. Děláš ze své submisivity politickou oběť, ale ve skutečnosti se jen alibisticky zbavuješ vlastní zodpovědnosti. Submisivita u muže není o ‚přijímání šikany‘, ale o vědomém odevzdání síly někomu, kdo má vyšší řád. Pokud v tom vidíš jen bezmoc a padání systémů, pak jsi přesně ten typ kastranta v anonymitě, o kterém píšu. Muž, který nemá sílu v životě, ji nenajde ani v D/s, i kdyby svrhl všechny bilionáře světa

Johny, tvoje kňučení o patriarchátu a sexismu je ten nejsmutnější pohled na muže, jaký jsem kdy viděl. Děláš ze své submisivity politickou oběť, ale ve skutečnosti se jen alibisticky zbavuješ vlastní zodpovědnosti. Submisivita u muže není o ‚přijímání šikany‘, ale o vědomém odevzdání síly někomu, kdo má vyšší řád. Pokud v tom vidíš jen bezmoc a padání systémů, pak jsi přesně ten typ kastranta v anonymitě, o kterém píšu. Muž, který nemá sílu v životě, ji nenajde ani v D/s, i kdyby svrhl všechny bilionáře světa

Jen dodám, ty to vidíš z pozice muže. Ale je to tak i naopak. Každou chvíli mi tu píše nějaký muž, že je submisivní, ale je to jen hra se slovy. Takže to platí obousměrně...

Dneska jsi vstal s chutí na zelený vlasy, bílej make-up a fialový kvádro, říkáš?