Cadyk
(Druhý den převzetí fary po nebožtíku starém faráři. Jedna z prvních mých zpovědí tam, poslední v ten podvečer.)
(...)
"Velebnosti, já mám kamaráda a ten má problem.
"To já mám kamaráda a ten lidem problemy pomáhá řešit."
Nic. Mlčí, kouše sirku, škvírkou v zataženém závěse prosvítá světlo od oltáře na jeho tvář nepřítomně zahleděnou kamsi ze zpovědnice, do lavic.
"Jakože když se s tím problemem svěříš, třeba ti může nějak pomoci."
"...cože?" vyhrkl a trochu překvapeně k mému okénku trhl hlavou. "Neslyšel jsem vás, co jste povidal?"
"Jářku, povidám, že jeslti máš nějaký problem na srdci, je možná dobré ho i vyslovit."
"Né já, kamarád má problem." Paprsek světla si hraje se stínem na jeho líci, jak přežvykuje sirku v zubech sem a tam.
"Fajn, budeme mluvit o kamarádovi, však Milost není na doručitele."
"No a co já s tim?"
"Nevim. Takže... co má tvůj kamarád za problem?"
"Bolí ho prdel, vlebnosti." Sirka se zpomalila a ze stínu se na mřížku zpovědního okénka upírají dvě posměšná očička.
"Hmmm... no a co já s tím?"
"Von do ní šukal." Sirku překusuje, úsměv od ucha k uchu a stín přes oči je nehnutě upřený, jak pátrá, zda uvidí výraz mojí tváře. To asi pointa teprve přijde.
"A co k tomu mám říct -- věř a díra tvá se uzdraví?" Zastavila se sirka, přežvykování i dech.
"No, velebnosti, když von to má vod toho, že šukal v kostele," zdůraznila žvýkaná sirka polohlasně a oči triumfálně čekají, jak vyletím a budu trapčit.
"No tak tomu se nedivím."
"Copak, velebnosti, trest boží? Žeby měl do něj bacit blesk, já mu to říkal, buzerantovi jednomu!" a sirka z rozesmáté papule spadla šťastným očím na klopu saka.
"Houbelec. Hromosvod máme novej a střechu plechovou, sám jsem ji kontroloval."
"...e!?"
"No to má určitě z toho čurbesu tady všude kolem, víš jak dlouho se tady neuklízelo?"
"...ale vy mi nerozumíte, velebnosti -- von šukal tady, v kostele, právě tady, co teď sedím!" Ruka našmátrala sirku a oči ji zkontrolovaly, ale hned se na mne zase upřely, abych jim neutekl zadem.
"No dyť řikám, tady se neuklízí, já ho lituju, ale je to prostě prase nemydlený a nemá se co divit," pronesl jsem s kamennou tváří prodavače zeleniny "a taky to vysvětluje, proč tady byl předevčírem smrad, jako kdyby tady šukaly vopice."
Prsty podpírají sirkou zuby, protože by z dokořán vyceněného úsměvy vypadla. "Takže co mu mám vyřídit, že přijde do pekla?" Tlemí se tak, že teď mu už musej vypadnou i smotný zuby.
"Ne. Vyřiď mu, že si to má... ne. Počkej u dveří za křtitelnicí a já se na maroda kouknu.
"...ale... velebnosti, co zpovědní tajemství!?"
"No tak mu to nepovíme a zkontrolovat mu to můžeš ty, ne? Čí je to kamarád? Tvůj, nebo můj?"
"...no ty vole."
"VY, kdyžtak. VY vole-bnosti. A teď jeden Otčenáš, visí před tebou na lístečku a já se zatím skočím převlíknout. Jdi s pokojem a počkej u vchodu, jasný?" Jo hochu, na mě si jen tak nepřijdeš... schválně, jeslti tam budeš!
(...)
(...)
"Velebnosti, já mám kamaráda a ten má problem.
"To já mám kamaráda a ten lidem problemy pomáhá řešit."
Nic. Mlčí, kouše sirku, škvírkou v zataženém závěse prosvítá světlo od oltáře na jeho tvář nepřítomně zahleděnou kamsi ze zpovědnice, do lavic.
"Jakože když se s tím problemem svěříš, třeba ti může nějak pomoci."
"...cože?" vyhrkl a trochu překvapeně k mému okénku trhl hlavou. "Neslyšel jsem vás, co jste povidal?"
"Jářku, povidám, že jeslti máš nějaký problem na srdci, je možná dobré ho i vyslovit."
"Né já, kamarád má problem." Paprsek světla si hraje se stínem na jeho líci, jak přežvykuje sirku v zubech sem a tam.
"Fajn, budeme mluvit o kamarádovi, však Milost není na doručitele."
"No a co já s tim?"
"Nevim. Takže... co má tvůj kamarád za problem?"
"Bolí ho prdel, vlebnosti." Sirka se zpomalila a ze stínu se na mřížku zpovědního okénka upírají dvě posměšná očička.
"Hmmm... no a co já s tím?"
"Von do ní šukal." Sirku překusuje, úsměv od ucha k uchu a stín přes oči je nehnutě upřený, jak pátrá, zda uvidí výraz mojí tváře. To asi pointa teprve přijde.
"A co k tomu mám říct -- věř a díra tvá se uzdraví?" Zastavila se sirka, přežvykování i dech.
"No, velebnosti, když von to má vod toho, že šukal v kostele," zdůraznila žvýkaná sirka polohlasně a oči triumfálně čekají, jak vyletím a budu trapčit.
"No tak tomu se nedivím."
"Copak, velebnosti, trest boží? Žeby měl do něj bacit blesk, já mu to říkal, buzerantovi jednomu!" a sirka z rozesmáté papule spadla šťastným očím na klopu saka.
"Houbelec. Hromosvod máme novej a střechu plechovou, sám jsem ji kontroloval."
"...e!?"
"No to má určitě z toho čurbesu tady všude kolem, víš jak dlouho se tady neuklízelo?"
"...ale vy mi nerozumíte, velebnosti -- von šukal tady, v kostele, právě tady, co teď sedím!" Ruka našmátrala sirku a oči ji zkontrolovaly, ale hned se na mne zase upřely, abych jim neutekl zadem.
"No dyť řikám, tady se neuklízí, já ho lituju, ale je to prostě prase nemydlený a nemá se co divit," pronesl jsem s kamennou tváří prodavače zeleniny "a taky to vysvětluje, proč tady byl předevčírem smrad, jako kdyby tady šukaly vopice."
Prsty podpírají sirkou zuby, protože by z dokořán vyceněného úsměvy vypadla. "Takže co mu mám vyřídit, že přijde do pekla?" Tlemí se tak, že teď mu už musej vypadnou i smotný zuby.
"Ne. Vyřiď mu, že si to má... ne. Počkej u dveří za křtitelnicí a já se na maroda kouknu.
"...ale... velebnosti, co zpovědní tajemství!?"
"No tak mu to nepovíme a zkontrolovat mu to můžeš ty, ne? Čí je to kamarád? Tvůj, nebo můj?"
"...no ty vole."
"VY, kdyžtak. VY vole-bnosti. A teď jeden Otčenáš, visí před tebou na lístečku a já se zatím skočím převlíknout. Jdi s pokojem a počkej u vchodu, jasný?" Jo hochu, na mě si jen tak nepřijdeš... schválně, jeslti tam budeš!
(...)
0
0
Cadyk
...tak jo, tak jeslti je to i pro fejky, tak já taky dorazím.
Snad nám naši člověci budou pod stůl házet ožužlané kosti a nevylízané půllitry.
Snad nám naši člověci budou pod stůl házet ožužlané kosti a nevylízané půllitry.
0
0
Cadyk
Anonymní nicky to jsou proto, že jak je vidět už z dřívějška, každého kdo nesouhlasí tiše zabanuješ.
Holt někdo kritiku ustojí, protože je Macho.
Někdo je posera a tak je jenom... Dominant.
Holt někdo kritiku ustojí, protože je Macho.
Někdo je posera a tak je jenom... Dominant.
0
0
Cadyk
Soptík bude mít teď zase další workshop, problematika bezpečného a únosného vázání je tam vždy důsledně zmíněna.
"Profíci nepoužívají "přírodní materiály" proto, že jsou profíci, ale proto, že s tím už něco chtějí a umějí. A používají i ostatní materiály.
Umělohmoty se dobře vážou i rozvazujou, konopí zase vypadá "drsně".
Hlavním problemem začátečníků je, že
1) neodhadnou časovou náročnost rozvázání šmodrchanice, když jde do tuhého a nemají u pasu ostrý nůž a to odhodlání přijít o draháých dvacet metrů špagátu.
2) nemají anatomické znalosti drah nervů a svalových úponů, takže zrady netuše zaškrtí, skřípnou a natáhnou.
3) ti svázaní si řeknou "no trochu to mravenčí, ale to se přežije", nebo "no trošku se mi točí hlava, ale dyť přece tak trochu visim, to se mě podrží."
4) čtou takovéto bláboly, kde se čtenář dozví, že to někoho těší, někoho baví a autora baví vařit.
Autor by si měl přečíst třeba namátkou texty tabron.cz, aby věděl, jak má vypadat blog. Nebo Sluneční Tvrz, aby věděl, o čem vlastně zkouší psát.
Ale hlavně by měl požádat maminku o dovolení sem vůbec chodit.
"Profíci nepoužívají "přírodní materiály" proto, že jsou profíci, ale proto, že s tím už něco chtějí a umějí. A používají i ostatní materiály.
Umělohmoty se dobře vážou i rozvazujou, konopí zase vypadá "drsně".
Hlavním problemem začátečníků je, že
1) neodhadnou časovou náročnost rozvázání šmodrchanice, když jde do tuhého a nemají u pasu ostrý nůž a to odhodlání přijít o draháých dvacet metrů špagátu.
2) nemají anatomické znalosti drah nervů a svalových úponů, takže zrady netuše zaškrtí, skřípnou a natáhnou.
3) ti svázaní si řeknou "no trochu to mravenčí, ale to se přežije", nebo "no trošku se mi točí hlava, ale dyť přece tak trochu visim, to se mě podrží."
4) čtou takovéto bláboly, kde se čtenář dozví, že to někoho těší, někoho baví a autora baví vařit.
Autor by si měl přečíst třeba namátkou texty tabron.cz, aby věděl, jak má vypadat blog. Nebo Sluneční Tvrz, aby věděl, o čem vlastně zkouší psát.
Ale hlavně by měl požádat maminku o dovolení sem vůbec chodit.
0
0
