Nikdy by mě nenapadlo, že se to stane zrovna tam. Byl to obyčejný pracovní večer. Poslední v kanceláři. Ticho přerušovalo jen tlumené hučení klimatizace a světla nad open space už byla dávno zhasnutá. On zůstal taky. „Jen dodělat pár věcí,“ řekl. Sešli jsme se u…
Chata byla prohřátá jen krbem a tichem. Dřevo v ohni praskalo pomalu, líně, jako by nikam nespěchalo. Venku padal sníh — těžký a hustý — a svět za okny se rozmazal do bílé mlhy. Nebyl signál. Nebyl čas. Jen ten večer. Stála jsem u stolu a snažila se zahřát si ruce o…
Les byl ponořený do podvečerního šera, které barví svět do měkkých odstínů modré a zlaté. Vzduch voněl po pryskyřici a vlhké hlíně, tiché praskání větví pod nohama znělo hlasitěji, než by mělo. Šli jsme vedle sebe, aniž bychom se dotýkali, ale mezi našimi pažemi byla…
Hory byly tiché takovým tím způsobem, který tě nutí mluvit šeptem, i když jsi úplně sám. Vzduch byl ostrý, čistý a studil při nádechu. Sníh pod botami křupal, ale mezi námi bylo zvláštní ticho — měkké, napnuté, plné věcí, které ještě nebyly vysloveny. Zastavili jsme…
Bylo pozdě večer a město se líně svlékalo do tmy. Kavárna už dávno zavřela, světla zhasla — jen my dva jsme zůstali u malého stolku u okna, jako by se na nás zapomnělo. Lampy venku kreslily na mokrý asfalt zlaté šmouhy a já měla pocit, že přesně takhle vypadají…
Bylo pozdě večer a město se pomalu ukládalo ke spánku. Kavárna už byla zavřená, jen my dva jsme zůstali sedět u malého stolku u okna. Venku svítily lampy a jejich světlo se lámalo v mokrém asfaltu. Připomínalo to rozmazané vzpomínky – neostré, ale silné. Opírala jsem…
Pokoj byl ponořený do ticha, které nebylo prázdné. Spíš napjaté. Jako když se něco chystá, ale ještě si to dává čas. Seděla jsem na okraji postele a prsty si pohrávala s lemem svetru, zatímco on stál u okna. Světla města se mu odrážela v očích a já měla pocit, že ví…
V pokoji panovalo přítmí, které nepůsobilo temně, ale hřejivě. Světlo svíček se líně pohupovalo po stěnách a vánoční světýlka vytvářela jemné odlesky na skle i na naší kůži. Vzduch byl nasáklý vůní vosku, parfému a něčeho nepojmenovatelného – očekáváním. Seděl naproti…
V pokoji bylo jen jemné světlo svíček a vánočních světýlek, jejichž teplý záblesk se odrážel na jeho očích a mých křivkách. Seděl naproti mně, jeho pohled byl hluboký, pronikavý a přesto něžný – hladil mě očima tak, že mi po celém těle běhal mráz očekávání. Vzduch mezi…
