Nikdy jsem nehledal lásku na celý život. Možná proto, že jsem se jí trochu bál. Láska znamená závazky, vysvětlování, kompromisy. Já jsem toužil po něčem jiném. Po ženě, která by přišla ve správný večer. Která by věděla, že někdy stačí jen zavřít dveře, sundat kabát… a…

Kdysi jsem lidem věřil přirozeně. Ne proto, že by si to zasloužili, ale proto, že jsem byl dítě a svět byl jednoduchý. Důvěra byla samozřejmost, ne otázka. S časem se ale začala pomalu měnit. Nenápadně, krok za krokem. Přesto jsem se snažil zůstat stejný — pomáhat,…

Seděl jsem v malé kavárně na rohu ulice, kam jsem chodil vždycky, když jsem si potřeboval srovnat myšlenky. Déšť ten den pomalu stékal po oknech a já míchal kávu, i když už dávno byla rozpuštěná. Tehdy jsem tě uviděl poprvé. Vešla jsi dovnitř, trochu promoklá, a…

Sešli jsme se večer. Ne proto, že by to bylo romantické, ale protože večery jsou upřímnější. Skrývají méně očekávání. Vybrali jsme malé místo stranou ruchu, kde světlo nebylo ostré a lidé si povídali potichu. Seděla jsi naproti mně. Stejně jako tehdy. Ale něco bylo…

Ráno přichází pomalu. Neptá se, jestli jsem připravený, prostě se rozlije po pokoji a odhalí všechno, co noc nechala rozhozené. Hrnek na stole. Kabát přehozený přes židli. A myšlenky, které se mi usadily v hlavě a odmítají odejít. Zdálo se mi o tobě. Nestalo se v tom…

Sedím u okna už příliš dlouho. Sklo je studené, i když se ho sotva dotýkám, a venku se město pomalu noří do večera. Lampy se rozsvěcují jedna po druhé, jako kdyby někdo postupoval ulicí a rozdával světlo lidem, kteří se vracejí domů. Lidem, kteří mají kam jít. Já…

Samota je v mém životě více než by byla potřeba. Občas si svého soukromí vážím když je klid a jsem mimo práci, ale jsou i chvíle kdy by se hodila společnost na zpříjemnění chvílí či pouhé chvilky s nějakým. Žiju sám již přes 5 let a za tu dobu u mě doma žena nebyla.…