Scéna jak z románu,
švih bičem napoví.
Ppočkej si na ránu,
až růže znachoví...
***
Netknout se koštýře,
červené nesát,
ni kapku ke rtu?
Jděte s tím čertu!
Mám duši malíře
Markýze de Sade.

Slunce ji vybarvilo, déšť laskal obliny,
slonovou kostí hostí, hruď, břicho, slabiny, vem si ji, je-li milo.

Chystáš se na oslavu
na první kulatiny
koukám a ztrácím hlavu
a je to z tvojí viny
že se mi plaší bicí
metronom za bránicí
už dávno valčík nezná
*|*
To že jsi přelíbezná,
když slavnostně se zdobíš
*|*
Na oko jak se zlobíš
a na truc odvrácená
doufáš že nepřestanu
chytnu tě za ramena
a horkou vášní vzplanu

Marně hledám vhodný stín,
břehy vlnám ženských boků,
kde bych dobýval tvůj klín
mezi stehny na soutoku.
|
Slunce se mi krutě směje,
koupe se ti ve skráni
a mě už ta beznaděje
k šílenosti dohání.
|
To je léto, jak se sluší,
duši dá, kdo podlehne
Přesto, že to člověk tuší,
jde, a jak rád, ulehne!

Chystáš se ke skoku,
netušíš, co se stane.
|
K čemu nám jistotu,
vždyť právě nečekané,
poskytuje to vzrušení
a vytouženou změnu
a byť i pouhé mámení,
přece to mělo cenu.

Máš lehké kroky baletky
a vlhká stehna akvabel.
Brousíš svůj talent na pletky
doteky obnažených těl.
|
Voda ti stéká s ramenou,
ve tříslech už je zpěněná,
před růží pootevřenou...
Ne, nejsi nepřipravená!

Za nehty se mi vkrádá,
po zádech pobíhá
a ty ji máš tak ráda.
-|-
Jak nahá Godiva
sněhem se pohupuješ
a nic tě netlačí.
-|-
Uznání zasluhuješ,
to ale nestačí.
-|-
Poslat tě pro jahody,
mám jistou večeři,
i prostopášné hody
v soukromém příšeří.

Někdy se ti můry splaší,
přisají se u očí,
představami, které straší,
zcela si tě zotročí.
-|-
Paže pevně obtočené,
hrdlo svírá obava,
oči stuhou uzamčené,
jenom klín ti zůstává.
-|-
Snažíš se jím vybojovat
přiměřené příměří,
kdo nemusel obětovat,
nepochopí, nevěří...

Včera tu zvony zněly
a vlhce voněl vzduch,
prsty ti lůnem chvěly,
jako když do ostruh
opře se jezdec v sedle,
klisna se rozletí,
šílíš a křičíš hnedle,
pak ticho vzápětí.

Kdo tě zná jen z časopisu
neuvěří asi,
že ti voní bezinkami
nejenom ty vlasy.
***
Kdo si ještě nepřivoněl
k opravdové ženě,
neví mnoho o životě
- tím míň o Elleně.