Zápisky Aiši jako prozření

V předchozích dvou textech jsem ve stručnosti popsal průběh procesu svého sebeuvědomování jako submisivního muže, popsal jsem iniciační okamžiky v podobě prvního svého (dálkového) D/s vztahu a první reálné návštěvy BDSM komunity. Mezi těmito dvěma přirozeně klíčovými okamžiky však bylo ještě jedno setkání, které mě ovlivnilo neméně a které mi dalo odvahu a sílu přijmout své Já a jít za svým snem. Tím setkáním, které mělo téměř rozměr osvícení či prozření, bylo seznámení se s cyklem povídek, známých jako Zápisky Aiši. O co jde? Zápisky Aišy představují příběh muže Michaela, který postupně objevuje svět ženské dominance díky organizaci Aišiny sestry. Nevěděl jsem, co jsem to vlastně na jedněch dost nenápadných webových stránkách objevil, přistupoval jsem k těm textům jako k obyčejným BDSM povídkám z internetu, které jsou, přiznejme si, šasto velice diskutabilní kvality. Ovšem už po přečtení té první jsem zůstal naprosto ohromen, jakoby v tranzu. Dodnes si ten pocit ohromení a okouzlení, doprovázeného divokým bušením srdce, pamatuji. Nebylo to způsobeno jen řemeslnými kvalitami autora, ale především příběhem samým. Otevřel se mi svět otroka Michaela a jeho Paní Minx, svět plný D/s lásky a citů, svět, o kterém jsem v hloubi svého srdce vždy snil. Došlo k tomu v době, kdy jsem čerstvě vnitřně přijal svou BDSM pozitivitu a vrhl se po hlavě do jejího poznávání. Všechno pro mne bylo nové, dychtivě jsem vstřebával veškeré dostupné informace a vyrovnával se s jimi, porovnával je se svými sny a touhami a postupně si formoval svůj názor na dominanci a submisivitu.

Právě Aiša v tom sehrála nemalou roli. Stala se skutečným duševním iniciačním zážitkem. Jednotlivé příběhy sice obsahovaly hodně věcí, které pro mě tehdy byly a mnohdy vlastně i dosud jsou za hranicí, obecně to ale byl první příběh, který mi ukázal, že i D/s vztah může obnášet lásku mezi dominantním a submisivním jedincem (povídky, na které jsem narazil do t doby, měly vyznění diametrálně odlišné). Do té doby jsem se sebou strašně bojoval, trápil se, snažil se potlačit to, co jsem v sobě cítil - a Aiša mi dávala sílu to přijmout. Právě tou ukázkou jak může být D/s vztah, ukázaný na příkladě Michaela a Paní Minx, bohatý a krásný. Aiša tak vlastně stála u celého mého začátku ve světě BDSM a dosud je pro mně v jistém slova smyslu ideálem a normou, dosud k ní mám hodně niterný osobní vztah... Domnívám se, že Aiša hezky ukazuje, že v BDSM nejde jen o bolest a ponížení, že pravý smysl a hodnota je jinde. Právě v lásce, oddanosti, odpovědnosti, v prožívaných emocích. Vše ostatní jsou jen prostředky k dosažení cíle. I samotná hlavní myšlenka onoho seskupení či organizace, že ženy sdružené v Aiše, řídící z pozadí svět, protože vláda mužů vždy dříve či později vedla k válkám a utrpení, je hodna zamyšlení. Zajímavé je, že podobná idea se odráží i v knize Země žen českého klasika literatury science fiction Vladimíra Párala.

Nemá asi smysl více prozrazoval či svým komentářem ovlivňoval chápání textu. Myslím, že největší síla Aiši v mém případě spočívala v mé absolutní nepřipravenosti, jež se prolnula s okamžikem velké otevřenosti a zvědavosti. Domnívám se proto na základě vlastních zkušeností, že žádný komentář nenahradí osobní prožitek. Už proto, že každý člověk je originál, má jiné sny a tedy si každý odnášíme ze stejných podnětů něco jiného. Smysl tohoto vyznání spočívá v mém poděkování Dr. Charlesi Forbinovi coby autorovi, tak překladatelům Moulovi a Tomovi, kteří Aišu (pokud vím) uvedli do českých luhů a hájů. A pokud tento skromný textík získá Aiše nové čtenáře, budu tomu jen rád. Dejme teď na závěr slovo tomu nejpovolanějšímu, Michaelovi: „Aiša, tj. Ta, jež musí být poslechnuta. Říká se: za každým úspěšným mužem hledej ženu. Matriarchy Aišy přivedly toto staré úsloví k jeho logickému důsledku. Téměř sto let již vedou díky svým možnostem odměňovat a trestat muže ke svým vlastním cílům. Na členky Aišy můžete narazit kdekoliv. Možná, že vaše dívka či žena je členkou, a ani o tom nevíte. Členkou může být ta dívka na rohu ulice, ta v těch vysokých botách, kterou obdivujete. Členkou může být servírka ve vašem oblíbeném baru, která, jak se zdá, zná vždy odpověď na všechny vaše otázky. Dostal jsem svolení k publikování svého deníku - proč vlastně ne, stejně nikdo neuvěří, že by taková skupina mohla existovat nebo že by se to, co popisuji, mohlo stát. Jak mi bylo řečeno při mém zasvěcení, podobné příběhy už vyprávěli jiní a lidé se jim vždy vysmívali, že jde jen o perverzní fantazie."