subLancelot

Jsem obyčejný submisivní muž, žijící svůj všední život, se svými koníčky, zálibami a sny. Tento prostor bych rád využil k reflexi svého submisivního já, možná by tedy bylo na místě trochu vysvětlit co tím chápu. Podle mě submisivita není něco, co by muže diskvalifikovalo, zesměšňovalo nebo naopak co by ho zbavovalo odpovědnosti za své chování a činy, něco, co by mu umožňovalo, aby se stal jen kamenem na noze dominantního partnera. Myslím si, že submisivita je v první řadě odpovědnost. Odpovědnost k partnerovi, podobně jako je tomu ze své podstaty na straně toho dominantního. Myslím si, že dominance a submisivita jsou dvě součásti jednoho celku, které do sebe zapadají, nutně se tedy potřebují, protože jen dohromady mají smysl. Oba berou, ale i dávají, má-li vztah fungovat. Ač submisivní, mám své názory, svou hrdost, páteř a nedomnívám se, že se to se submisivitou vylučuje. Svou submisivitu ostatně chápu tak, že cítím úctu, respekt a samozřejmě i lásku k Ženě. Ne však proto, že bych se Jí potřeboval bát. Žena je to nejkrásnější, co může v mužově životě být, proto si zaslouží veškerou lásku a péči, kterou jen může dostat. Radši budu tedy svou Paní upřímně milovat a vážit si ji jako ženy a člověka, než se Jí jen bát. Láska, ne strach, je podle mě podstatou dominance a submisivity. Ve zkratce: podstatou submisivity je být šťastný vedle dominantní Ženy a pokusit se udělat šťastnou i Ji.

To vše jsem se pokusil vyjádřit i svým nickem. Ačkoliv vlastně vznikl náhodou personifikací mé mailové adresy, ve výsledku se domnívám, že vnímavému člověku výmluvně sděluje leccos o mé osobě: informuje o mé zálibě ve středověké historii, naznačuje můj zájem o rytířské eposy a odtud o filmový a především literární žánr fantasy (tedy svědčí i jistém smyslu pro romantiku), odkazuje na mnou sdílené ideály rytířského (resp. gentlemanského) chování k ženám a v neposlední řadě charakterizuje i mou submisivitu v tom smyslu, že pouze muž, který si je vědom své osobnosti a ceny, dokáže pokleknout před ženou tak, aby si jej ona mohla vážit a on jí mohl být oporou. Submisivita se totiž nerovná slabost, neschopnost či absence osobnosti! Nebo by tomu tak alespoň nemělo být, domnívám se.