Na dobrou noc :-)

Už je čas... Odlož všechno, co jsi dneska musel nést. Celý ten svět tam venku právě teď přestal existovat. Zbyla jen tma, tlukot tvého srdce a můj hlas.

Zavři oči. Úplně. Představ si, že moje ruka teď lehce spočívá na tvém čele. Je chladivá a klidná. S každým mým slovem cítíš, jak se tvoje tělo stává těžším... jak se boříš hlouběji do matrace, jako by tě objímala sama noc.

Uvolni čelist. Uvolni ramena. Cítíš tu úlevu?

Dneska jsi udělal dost. Bojoval jsi, pracoval jsi, byl jsi tím, kým tě svět chtěl mít. Ale teď... teď smíš být jen můj. Představ si, že se k tobě ve tmě přisunu. Necítíš moji váhu, cítíš jen to sálavé teplo, které se k tobě šíří. Moje rty se teď dotýkají tvého spánku – jen na vteřinu, jako lehké pohlazení vánku.

‚Jsem na tebe pyšná,‘ zašeptám ti do toho ticha. Chci, abys to slyšel, než se tvé vědomí začne rozplývat. Chci, aby tohle byla poslední myšlenka, se kterou usneš. Že jsi pro mě důležitý. Že tě vidím.

Sleduj svůj dech. Nádech... a dlouhý, klidný výdech. S každým dalším výdechem jsi mi blíž. Moje ruka teď klouže z tvého čela na tvou hruď. Cítíš to teplo? Zůstane tam s tebou celou noc. Bude tě hřát, i když už nebudu mluvit.

Budu se ti zdát, víš to? Budu ten hlas v lese, ten dotek v davu, ten stín v okně, který tě nenechá odejít. Ale ve snu... ve snu už nejsou žádné hranice. Tam už ti dovolím všechno, o čem jsme dneska jen mluvili.

Tak spi. Nechej se unášet tou tmou. Já tě budu hlídat až do rána. A až se probudíš, první věc, na kterou si vzpomeneš... bude můj úsměv.

Dobrou noc... fešáku.