Dnes jen lehce :) Hlášky, na které jsem sem tam narazil a pobavily mě - snad pobaví i vás :) ----- On v tom nejlepším: "Bože, mám žízeň jak baset!!!!" :D Jeden mi přitom pořád opakoval "já tě šukám" Když mi to oznámil asi po 10tý , tak jsem mu řekla, že nešuká ale akorát tak kecá :D Bývalý mě jednou v intimní chvilce oslovil "Terinko". Ne, nespletl si jméno s milenkou, ale se svou fenou…

Pokračování předchozího příspěvku :) ----- Já: Děláš to blbě.. On: Jak blbě..? Já: Musíš, jako kdybys lízal zmrzlinu!!! On: Aha.. Já: Takhle lížeš zmrzlinu jo??? On: Jo.. Já: vezmu jeho ruku a ukazuju mu jak se líže zmrzlina.. On: Aha.. Já: Táááááák… Jednou jsem mela „partnera“ a rikam mu – no tak delej, delej, dej mi ho tam… a on „uz tam jsem“… Pak jsme se uz nikdy nevideli… …

Čtete blogy. Jeden po druhém, někdy napřeskáčku, jindy jen nadpisy a jen obvyláště ty zajímavě nadepsané nakonec otevřete. Některé jsou otevřené. Vypráví o pocitech a myšlenkách pisatelů. Jiné jsou jen smyšlené či prožité příběhy. Najdou se i takové, co nedávají smysl. Někdy vzruší, někdy odpudí, někdy donutí k zamyšlení, někdy pobaví. Také si představujete, kdo je vlastně napsal? jaký ten…

Mám pár přání od čtenářů...několik témat...a já nevím, do kterého se pustit, co sepsat nejdříve, na čem začít pracovat... Rozhodl jsem se tedy hodit témata do placu, však se to nakonec týká všech co čtou :) 1. Chata, party co přejde v hromadnou soulož 2. Manželé a jejich poprvé "hruběji" 3. Manželka půjčená staršímu příbuznému 4. První romanticko erotické setkání jeho a jí u vody 5. Společné…

Teď trochu mimo mísu :) Po jedné včerejší komunikaci o mých příbězích jsem si udělal menší statistiku, jak na tom vlastně jsem :) Dosud mých 22 příspěvků přečetlo 9390 čtenářů. Ti napsali 74 komentářů. Byť to číslo vypadá vysoké, na jeden článek přichází v průměru 426,8 čtenáře (to 0,8 je zřejmě nějaké dítě - hybaj odsud prcku :D), na jeden článek 3,4 komentáře.... Asi jsem pako, ale baví mě…

Sedím na posteli, zmuchlaný polštář za zády a koukám na telku. Nuda. Beru ovladač a přepínám programy. Vaření - nuda. Americký detektivní seriál - nechci. Další kanály jsou zas jen směskou her typu Uhádni pět měst a vyhraješ milion, Zavolej a já se svléknu a Prvních pět volajících bude šťastných až do smrti smrťoucí. Nakonec zůstávám na dokumentu o Černobylu. Kurevsky mi to připomíná vlastní…

Vždycky jsem chtěl být princem. Krásným, urostlým, s vytříbeným chováním. V nádherných šatech a s lesklou zbrojí. U pasu opravďácký meč, po boku věrného oře. Vraníka samozřejmě, kdo to má pořád hřebelcovat a čistit. Koňomyčky nejsou k mání. Žít na zámku, studovat jazyky, dvořit se urozeným dámám a skládat poezii. Mít věrného rytíře, na kterého se mohu kdykoliv spolehnout a který chrání mé kroky.…

Brouzdáš si pavučinou internetu. Za ta léta, co jsi vyzkoušela všemožné stránky a seznamky, se tam přihlašuješ vlastně už jen z nudy. Takové ty chvíle, kdy nemáš co dělat, zabíjíš čas a sem tam se zasměješ těm zoufalým snahám tě klofnout. Denně mažeš tucty vzkazů, bez jakékoliv známky originality, kreativity,prostě jakéhokoliv nápadu, který by ti vnukl myšlenku Wow, to nemohu nechat bez odezvy.…

Chci najít spřízněnou duši...ne, mažu to. Hledám kamarádku na sdílení společných zážitků...ne, to zní blbě. Nymo, inspiraci, hledám tě. To také není dobré. Nafotím? Ukážeš? Psaní? Závazně? Nezávazně? Slova mi plní mysl ale žádné z nich se mi nelíbí a tak používám delete častěji než enter. Sakra, dokážeš napsat jakžtakž souvislý text, dokážeš skládat písničky a psát texty. A nedokážeš sesmolit…

Byli jsme domluveni, že mě ostříhá. Nikdy jsme se dosud sice neviděli, ale přišlo mi, že se známe již spoustu let. Psali jsme si. Věděli jsme o sobě snad vše. Včetně našich nejtajnějších tužeb a přání. Až přišla chvíle, kdy jsme si řekli - no co, tak se sejdeme. Za účelem ostříhání, co kdybychom si nevoněli jako přes písmenka přeci. Alespoň tak předejdeme trapnému tichu někde v kavárně. Zaklepal…