Kráčím parkem. Na nohou vysoké podpatky, každý krok zní jako tichá pozvánka. Jemný vítr si pohrává s rudými šaty, rozparek se otevírá skoro neslušně a pod látkou vím přesně, co nosím.  černé krajkové prádlo, vybrané jen pro něj. Představa, jak se mu podlamují nedočkavostí kolena, když ho uvidí, mě žene dál. Hru jsem už dávno začala, teď jen čekám, kdy se chytí. Slyším za sebou jeho jedinečný…