Sedím si tady v parku, v rukou tras po jednom z dalších promarnenych večeru. V hlavě mám všelijaky myšlenky na to, co mám a nemám ve svým životě dělat, co se ode mě čeká, co mě ještě potká za nástrahy. V uších příjemný hlas Indyho a Wiche, na chvíli zavřu oči, protože jsem poměrně unaven, unaven zitim, unaven pitim, unaven vším. Ale nespím, jen sním. Na chvíli otevřu oči, když mě vyrusi nějaký…