Je večer, téměř už noc. Já ležím na posteli zády ke světlu a na bílé zdi vidím svůj stín, ale hlavně stín své ruky, jak se jen tak ladně pohybuje. Tak, jak si já přeji. Je to zvláštní, ale přijde mi to krásné, něžné a neuvěřitelně laskavé. Jako kdybych dělala laskavost sama sobě. Cítím z toho neuvěřitelný klid a zvláštní pocit blízkosti. Koukám na ten stín a představuji si, že je to ruka…