Kdysi se mi povedlo něco podobného.
Z takové provokace, abych hádal město, ve kterém žije. Dostal jsem fotku mlhavé noční ulice, že prý tam někde za mlhou na kopci stojí zámek. Jenže na té nic neříkající fotce bylo vidět něco, jako mimoúrovňové křížení. Silnice nebo železnice.
Tušil jsem zhruba kraje, ve kterých by to město mělo být. Takže nějaká ta hodinka na mapách, tenkrát žádná AI nebyla, až jsem objevil ulici, ze které to bylo foceno. Pak info z katastru, které ovšem nevedlo k ní, ale jejím rodičům. Nakonec už chvilka pátrání na sociálních sítích a identita byla na světě.
Zatím co jsem se tvářil, že hádanka je na mě složitá, do schránky jí přistála pohlednice poslaná z našeho města. Co jsem netušil bylo, že jí poštu vybírá maminka. :-D Ale protože to je učitelka prvního stupně, pohlednice z výletu byla psána kostrbatou rukou jejího prvňáčka. Každopádně to byl pro oba intenzivní zážitek. A přitom taková blbost, že jo? :-)

A říkám to každé, dávej si pozor na to, co kde o sobě utrousíš...

Zrovna jsem na Tebe před pár dny myslel, jakpak se to asi vyvíjí... A dobrý, funguje to. 😁
Jo a taky dobrý, že dobrý. 😆

Tyjo díky za ten supr vánoční dárek! Přesně takovou nefotku jsem si vždycky přál nevidět!

Já taky u spousty příspěvků jedu rovnou do komentářů. Kolikrát jen pro zábavu z interakce, takže reaguju na konkrétní komenty, aniž bych potřeboval znát dopodrobna text příspěvku. A často komentáře samotné stačí k tomu pochopit pointu textu.
A musel jsem teda zakejhat, když se tu psalo o odpovídání po půl roce. To dělávám. Nevím, jestli je polehčující okolností třeba to, že se tu prostě půl roku neukážu. :-) No a taky se držím pořekadla mlčeti zlato. Takže když mi někdy nepřicházejí ta správná slova, raději nějaký čas počkám.