Blbost to byla, ale zase ona už ho odepsala, takže žádná větší škoda se nekoná... Jo, kdyby to dal na net, tak je to dement... Pokud záznamy smaže, tak se v podstatě nic nestalo...

To říkají odborníci.

Blogeři tvoří specifickou exhibicionistickou vrstvu serveru. Jde o lidi, kteří mají obrovský deficit pozornosti a blog je pro ně nástrojem k jejímu získání.

Psaní blogu je sofistikovanější způsob, jak říct, všimněte si mě, jsem jiný, lepší než ostatní. Zatímco běžný uživatel nahraje fotku, bloger nabízí svou duši, nebo se tak tváří.

Každý komentář pod článkem jim dává pocit důležitosti. Jsou to lidé, kteří v reálném životě mohou mít pocit, že je nikdo neposlouchá, nebo mají nudnou práci, kde jsou jen číslem.

Pro tyto lidi není nahota fyzická to hlavní. Oni potřebují mentální exhibicionismus. Sdílejí své nejintimnější fantazie, minulé zážitky nebo filozofické úvahy o sexu.
Vytvářejí kolem sebe auru tajemna a hloubky. Často je to past na opačné pohlaví – snaží se působit jako citliví intelektuálové, aby se odlišili od záplavy vulgárních zpráv ostatních.


Mnoho blogerů jsou lidé, kteří se nedokážou vzrušit bez dlouhého okecávání. Samotný akt psaní o sexu je pro ně erotičtější než sex samotný.

Často jsou to lidé, kteří o sexu mluví hodiny, ale v reálu jsou pak paralyzováni. Jejich sexualita je v hlavě, nikoliv v těle.

Blogeři často tvoří "elitu" serveru, která se vzájemně komentuje a považují tento prostor za svůj. Jsou tam lidé, kteří tam píší 10 a více let.
Pokud jim někdo tento prostor naruší, nastane projev tzv digitálního tribalismu (kmenového chování). Tato "elitní“ komunita funguje jako uzavřený ekosystém, který si vytvořil vlastní hierarchii, pravidla a morální kodex, aby se odlišil.
Reagují tak agresivně jako včely, které se sesypou na sršeň, aby chránili člena komunity.

Tito lidé investovali do svých profilů a blogů roky času. Cítí se být majiteli onoho prostoru. Jakmile přijde někdo zvenčí s jiným názorem nebo kritikou, nevnímají to jako diskuzi, ale jako útok na svou identitu. Agrese je způsob, jak si potvrdit vlastní dominanci a ukázat: "My sem patříme, ty ne! “

Členové této komunity se vzájemně utvrzují ve své výjimečnosti. Když se vrhnou na narušitele, dělají to i proto, aby se předvedli před ostatními členy kmene. Každý útočný komentář proti sršni je v podstatě signálem pro ostatní:" Podívejte, jak věrně bráním naše hodnoty.“ Získávají za to sociální body u svých virtuálních přátel. Jde o efekt skupinového posílení, tzv Echo chamber.

Blogeři a "elita“ žijí v křehké iluzi své zajímavosti a moudrosti. Narušitel, který nastaví zrcadlo nebo zpochybní jejich úroveň, je pro ně nebezpečný. Musí ho umlčet dřív, než si i ostatní všimnou, že "král je nahý“. Agresivní útok je nejrychlejší cesta, jak nepříjemnou pravdu nebo kritiku vytěsnit.

Mnoho těchto lidí je v reálném životě submisivních nebo společensky nevýznamných. Na internetu, pod ochranou své skupiny, si konečně mohou dopřát pocit moci. Kolektivní "šikana“ narušitele jim dává opojný pocit síly, který jim v realitě chybí.

Dívají se na ostatní, zejména na nové nebo méně výřečné uživatele, s pohrdáním. Považují se za strážce zanikající kultury, starých dobrých časů. . Kdo nepoužívá jejich jazyk a nepodlézá jejich autoritám, je automaticky nepřítelem.

Tato komunita je v podstatě toxická bublina. Navenek se tváří jako liberální a otevřená, ale uvnitř je extrémně rigidní a netolerantní. Pro běžného uživatele, který hledá upřímnost nebo seznámení, je kontakt s těmito lidmi často ztrátou času, protože se zajímají pouze o svou vnitřní politiku a vzájemné poplácávání po ramenou.


Pro ně už nejde o seznamování.
Je to pro ně virtuální hospoda. Jsou to osamělí lidé, pro které je komunita podivínů na webu jedinou sociální sítí, kde se cítí být doma a kde jim lidé rozumí.


Blogeři jsou lidé, kteří hledají hlubší lidské spojení, ale hledají ho na špatném místě....

Na amatéry jsou tyto fotky až moc upravené či moc profesionální.

Já bych klidně zase něco spáchala jen jsem na tom mizerně s volným časem.