Byla zima. Taková ta pražská, co neštípe mrazem, ale leze pod kůži. Po koncertě šla sama. Zazněl Dvořák, smyčce ji sevřely uvnitř, ale manžel už potřetí za sebou „nemohl přijít“. Prý práce. Prý něco důležitého. To „něco“ mělo dvacetři let, velké prsa a IQ houpacího…
Jednou za měsíc. Vždy na stejném místě. A nikdy o tom nikomu neřeknou. Bar U Zlatého Lva byl nenápadný. Skrytý ve staré boční uličce nedaleko Karlova mostu, se žlutým světlem lamp a dřevěnými okenicemi, které se nikdy zcela nezavíraly. Nebyl to podnik, kam by chodili…
