Tichá noc. Vzduch voněl potemnělým městem, okenní parapet byl horký od denního slunce. Seděla jsi tam, nohy pod sebou, jen v košili. Dlouhá, bílá, rozepnutá až ke stehnům. A já tě jen pozoroval. Jak si vlasy přehazuješ na druhou stranu, jak si bezmyšlenkovitě přejíždíš…
Byla to jedna z těch nocí, kdy všechno kolem ztichlo a svět se smrskl jen na dvě těla, jeden dotek, jeden dech. Ležela přede mnou, nahá, zcela odevzdaná, s tím svým zasněným pohledem, kterým mě vždycky dostávala. Nalil jsem si olej do dlaní a pomalu je o sebe třel.…
Někdo s nějakou zajímavou nabídkou letní brigády, střední čechy. Kdyžtak SZ.
Zkurveně nadržený ráno Probouzím se s tepem v péru. Není to žádný jemný začátek dne – je to brutální náraz touhy. Péro tvrdý jak kámen, pulzuje mi až do stehen. Koule naběhlý, jak kdyby je někdo napumpoval na maximum. Ještě ani nevstanu z postele a už bych tě chtěl…
Přišla jí zpráva. Bez pozdravu. Bez otázek. Jen strohý, nekompromisní text, který okamžitě rozbušil její srdce. „Zítra. Pošlu ti souřadnice. Budeš tam. Nahá. Opřená o strom. V určený čas. Bez výmluv. Bez opozdění. Přijedu si tě vzít.“ Žádná vysvětlení. Žádné…
Stan stál na břehu řeky, mezi stromy, dál od lidí. Vzduch voněl vodou, trávou a potem. Leželi spolu na rozprostřených dekách, nazí, zpocení, ticho mezi nimi nebylo prázdné – bylo plné očekávání. Touha už neměla ostré hrany, ale měkké obliny. Potřeba být jeden druhému…
Byl tam dřív než ona. Klečel u vody, nahý, s roubíkem v puse a kolíkem hluboko v sobě, jak mu poručila. Jeho péro stálo tvrdě jako kámen, lesklé, nalité krví. Každý poryv větru ho rozechvíval. Každý zvuk v lese byl elektrickým impulsem. Když se objevila, nedíval se na…
Hranice chuti Bylo to jedno z těch náhodných setkání, která nikdy neměla nastat – a přesto se stala osudovými. Potkal ji u opuštěného jezírka, kam chodil pravidelně — utíkal tam od svého světa, který mu nedával dost. Jeho ruce byly vždy rychlé, žádostivé, nečekal…
