Návrat ze služební cesty je vždycky tak trochu zvláštní. Něco smysluplného končí a doma nikdo a nic nečeká, jen prázdnota. Nádraží, které nejlepší časy zažilo nejspíš za tuhé normalizace, bylo špinavé, a stejně omšelý přijel i vlak. Cestou tam jsem jel krásných rychlíkem, nazpátek jsem se kodrcal vagonem, který tolik připomínal dávno přešlé doby. Posadil jsem se do kupé - z té díry nikdo jiný moc…

Jako student jsem chodil na brigády do muzeí a galerií. Ne snad proto, že by tam platili nějak extra dobře, ale většinou to byla nenáročná práce. Stačilo občas projít sálem, čas od času si někde sednout. Když jsem měl štěstí, mohl jsem si vzít s sebou učebnici a učit se na zkoušky, protože za celý den přišlo pět a půl člověka. A někdy samotná výstava stála za to, takže jsem strávil svou pracovní…

Služební cesta s pěknou kolegyní? V duchu jsem se svým nadějím smál, protože takové představy patří do laciných pornofilmů a ne do skutečného života. A tak jsme s Míšou vyrazili a já jen nenápadně pokukoval po jejích nekonečně dlouhých nohách a krásném zadečku. Vánoční Strasbourg byl pokrytý sněhem, kolem majestátní katedrály stály dřevěné stánky s adventním zbožím a malé vinárničky a kavárničky…

Potkali se v knihovně. Hledal zrovna něco v jazykovědě, což byl obor, který zajímal tak málo lidí, že knížky strčili úplně nejvíc dozadu. Sem zabloudil jen málokdo, a tak tu vládlo ticho a vlastně i šero, protože okolo stály zdi z regálů plných knížek. Hotové bludiště pro kohokoliv, kdo se chtěl ztratit mezi písmenky, zatímco ruch knihovny zůstával někde daleko. Zabrán do prohlížení hřbetů si…

Školení pomalu končilo, tři hodiny intenzivní nalejvárny, která měla z mých studentek udělat lepší zaměstnance. Byl jsem nervozní jako nikdy. Ne snad, že bych neuměl. Ale protože jsem měl oproti pravidlům ve skupině samý mladý holky. A krásný. Bylo léto, v zasedačce to hřálo jako v sauně a ani otevřená okna nepomáhala. Krátké sukně, tenké halenky a kapičky potu. Jak se v tomhle dá pracovat? Měl…

Blížil se večer. Sluneční paprsky zčervenaly a probíjely se skrze listoví. Jen tu a tam jiskřivý pásek, ve kterém vířil prach. "Ochlazuje se," řekla. Usmál se a neřekl nic. Ani to nemusela říkat, aby poznal, že je jí zima. "Půjdeme ještě dlouho?" ptala se dál. Jsem unavená. "Jenom kousek. Bude se ti tam líbit. Minutka nebo dvě." Ušli posledních pár metrů. Pak se stromy rozestoupily a oni se…

Hrabě Deveraux si nechal přivést mladou služebnou k sobě do komnaty. "Víš, čím ses provinila?" "Promiňte sire," uklonila se tak hluboko, jak jen uměla. "Netuším, můj pane. Všechny úkoly jsem splnila tak, jak byly požadovány." Hrabě seděl v křesle, jednou rukou si pohrával s cínovým pohárem plným červeného vína, druhou rukou hladil zdobené opěradlo křesla. "Neusmála ses na mě." "Promiňte, můj…

Když jsem se rozhodl pro tetování, věděl jsem naprosto přesně, že půjdu za ní. Uměla fakt parádně kreslit a navíc jsem se v jejích oříškových očích mohl doslova utopit. A kromě toho, když jsme si přes internet povídali, nebála se žádného tématu. Ukázala mi svoje obrázky - na ruce, na bocích, pod pravým ňadrem. I s tím ňadrem. "Nevadí ti, že mi ukazuješ víc, než by někdo považoval za slušné?" …

Přivítala mě nádherná brunetka. Tak krásná, že jsem si okamžitě všiml několika detailů. Kromě strašně fajn úsměvu to byla dírka v uchu po náušnici, kterou neměla. Prázdný prsteníček na levé ruce. Malé tetování na zápěstí pravé ruky. „Jste tu brzo,“ usmála se, zatímco si podávala ruku. „Chtěl jsem tu být raději o něco dřív, abych si stihl všechno připravit.“ Můj nový život profesionálního lektora…