Konečně, Praha Hostivař! už jsem objel lokomotivou soupravu, kdy můj expres si může odpočinout a já taktéž, čeká mě hodina, kdy mohu zavřít oko. Opěradlo křesla šteluji do vodorovné polohy, když slyším klepání na dveře lokomotivy. Za dveřmi stojí drobná roztomilá stevardka z jídelního vozu, se kterou jsme již dříve měli pár zábavných konverzací. V rukou drží dva kelímky s horkou kávou. "Dostala…