Jel jsem na jednu svatbu známého a upřímně jsem tam původně vůbec nechtěl být. Znáš to oblek, nucený small talk, lidi, co se po deseti panácích tváří jako nejlepší kamarádi. Říkal jsem si, že tam vydržím chvíli, pogratuluju a zmizím. Jenže pak přišla ona. Nevím, jestli to byly ty tmavě vínové šaty, co jí dokonale obepínaly postavu, nebo ten výraz, co měla ve tváři. Působila sebevědomě, ale…