Soutěžní povídka: Nečekaná jízda Nikdy bych nevěřila, že zvednutí palce u silnice může změnit celý den. Černé auto zastavilo jen pár metrů ode mě. Za volantem seděl kluk asi v mém věku. Stáhl okénko a s úsměvem se zeptal: „Tak kam to bude?“ „Kamkoli směrem na Prahu.“ Celou cestu jsme si povídali, jako bychom se znali roky. Smáli jsme se úplným hloupostem a já se přistihla, že se na něj dívám…