Pošťačka poštěvačka

V malebné vesničce Dolní Horní, tedy tak nějak se to psalo v turistickém průvodci, který lákal na jedinou historickou zajímavost, kterou obec měla a to dům ze 14. století, tedy spíše zbytky toho domu, vlastně asi tři kameny vystupující ze země. Takže když to shrnu, byla to vlastně strašná díra, kde lišky dávají dobrou noc i dobré ráno. Stejně jako prostitutky využívají díry na trhu, tato vesnice je díra na zemi. A právě do této vísky do malého dvoumístnostního domečku se přistěhoval Lukáš. Lukáš byl třicátník, kterému se v životě příliš nedařilo. S výučním listem střídal jednu firmu za druhou, byl nezodpovědný a dlužil na nájmu každému majiteli, u kterého složil hlavu. Když mu zemřela babička, kterou si sotva z dětství pamatoval a zdědil její dům, neváhal se přestěhovat do vlastního, když už se taková příležitost naskytla. Dokonce ani s dojížděním si nemusel dělat starosti, protože krátce před stěhováním přišel opět o práci.
Jednoho dne takto ležel doma v posteli, když se rozezvučel zvonek. Vstal, popravil si trenýrky a vykouknul z okna. Před domem stála s velikou brašnou přes rameno listonoška. Obléknul alespoň tričko a otevřel. „Dobrý den, mám pro vás doporučený dopis. Tady mi to, prosím, podepište,“ řekla mu. Lukáš rozpačitě podškraboval bílo-modrý dokument stvrzující obsílku od bývalého zaměstnavatele a ani chudák neměl dost času se pošťačkou pokochat. A že bylo čím. Slečna ve slušivém oblečku, modrou čepičkou, kraťounkou sukýnkou a barevně trošku křičícími rudými žabkami. Předala obálku a zmizela za brankou.
Byla to láska na první pohled. Lukáš, momentální člen klubu nezaměstnaných, začal vymýšlet, jak si ji znovu pozvat domů. Vymyslel geniální plán. Vytisknul si sedmnáct žádostí o informace podle příslušného zákona, sednul na kolo a objel přesně tolik obecních a městských úřadů v okolí s otázkou, kolik mají zaměstnanců. Jednoduchý dotaz měl za cíl jediné, odpověď v podobě doporučeného dopisu na adresu tazatele.
Ten večer zamířil do hospody, sednul mezi štamgasty a po pár pivech nenápadně nadhodil téma pošty. Chlapům chvíli trvalo, než diskuse nad (ne)funkčností tohoto podniku dospěla na samotnou doručovatelku. „Stejně máme kliku, chlapi. Kdo má hezčí doručovatelku? Moje stará na ni žární a nesmím přebírat poštu,“ začne se smát jeden z místních. „Se nediv, poštěvačka je kočena, ta prcala krom tebe s každým,“ ozval se nejmladší z chlapů. „Poštěvačka?“ zopakoval zaskočeně Lukáš. „No jo, poštěvačka. Naší listonošce nikdo neřekne jinak než pošťačka poštěvačka. Ona má obrovský poštěváček,“ vysvětlil štamgast. Lukáš jen koukal. „A jak ty můžeš vědět, jakou má frndu, hmm?“ ozval se na posledního řečníka třetí z mužů. Následovala slovní přestřelka, málem zakončená bitkou, ze které se Lukáš dozvěděl, že poštěvačka Terezka je nejen hezká, ale tady pěkná nymfomanka, která dala, vlastně asi nedala jen Lukášovi.
Uběhly tři dny a opět se rozezvonil bzučák. „Poštěvačka!“ vyletělo z Lukáše a letěl ke dveřím, dneska jen v trenkách. Terezka se usmála od ucha k uchu, Lukáš jí podepsal předání a ještě než stihla sestoupnout ze šlapáku, pokusil se navázat konverzaci: „Máte toho ještě hodně?“ „Dnes je to taková běžná roznáška, tady ještě panu Gajdůškovi a pak jedu ještě tady přes kopec do Jebína,“ odpověděla dívka. „Na shledanou,“ řekla zprvu ona, pak i on a odešla.
Další dva dny se situace v podstatě opakovala. Lukášovi chodily dopisy z úřadů, vždy s Terezkou prohodil dvě až tři věty a bylo po všem. Lukáš se celý víkend připravoval na pondělí. Jenže v pondělí žádná pošta nepřišla, až v úterý. Lukáš tentokrát neležel, vyhlížel poštěvačku z okna a honil si ho. Terezka se objevila u branky. Pádil ke dveřím a čekal za zvonek. Jen co pustila tlačítko, začal točit klíčkem a opatrně otevřel. Do škvíry strčil jen hlavu. „Dobrý den,“ usmála se poštěvačka. „Dobrý den,“ odpověděl Lukáš a popošel ke dveřím, aby si dopisy přebral. „Jejda, asi ruším, omlouvám se,“ řekla Terezka, když zahlédla jeho ptáka. „Nic se nestalo, já vás jen nečekal,“ odpovídal Lukáš, když se podepisoval. „Dnes je pekelně horko, nechcete napít?“ nabídl Lukáš. Terezka chvilku váhala a pak odpověděla: „Jestli máte něco studeného, to byste byl hodný.“ „Hned to bude, pojďte dál,“ nabídnul Lukáš a zmizel v kuchyni. Tereza se rozkoukávala po předsíni a začal k ní přicházet Lukáš s orosenou sklenicí vody. Snažila se mu dívat do očí, ale zvědavost jí nedala. „Já se skočím obléct,“ řekl Lukáš a začal odcházet. „Nemusíte, já tak doma chodím taky. Jen tedy neotvírám nahatá pošťákům,“ smála se. Lukáš se tedy vrátil k Terce, najednou si však připadal trapně. Pošťačka usrkávala studenou šťávu a zrudla. „Máte toho ještě hodně?“ ptal se. „Dnes jste poslední,“ říká Terka. „Můžu ještě poprosit?“ podala prázdnou sklenici. Lukáš odběhnul. Pošťačka hodila na zem brašnu. Když slyšela zastavení vody, čapla si a předstírala hledání. Byla tak, aby jí Lukáš viděl pod sukni. Samozřejmě si všimnul. Přišel k ní se studenou sklenicí a předal jí ji. Během pití se k němu nepatrně naklonila, žalud se dotknul její sukně. Ztuhnul. Nazvedla si sukýnku a přitulila se ještě blíž. Obnažený Lukášův žalud se dotknul holé Terezčiné pipky. Odložila sklenici, posadila se na židli, plivla mu na něj a započala s kouřením. Masírovala mu kulky, hladila ho po okolí údu. Prudce vstala, posadila ho na své místo a sedla si na něj. Začala si rozepínat kostýmek, Lukáš pomáhal. Za horním dílem letěla i podprsenka. Hladili se po vlasech, objímali se a líbali se. „Máš gumu?“ vyhrkla poštěvačka. „Jistě, vydrž,“ odseknul Lukáš a ztratil se. Terezka si mezitím sundala i sukni a čekala. Lukáš přiběhnul už s gumou na péru. Seděla na stole s roztáhnutýma nohama a čekala. Lukáš uviděl, že měli chlapi v hospodě pravdu. Tak nádherný poštěváček neviděl ani na fotkách. Čapnul si a započal s orálkem. Její výrazné pysky opakovaně skousával a potahoval, lízal, prstil, hrál se. Rozžhavená dírka zvlhla. Konečně nastal čas na spojení. Stoupnul si, Terezka seděla v ideální výšce. Vplul do ní jako nůž do másla. Terka spokojeně vydechla. Než stihla naplnit plíce, kozičky jí létaly v pravidelném rytmu a ten byl mnohem rychlejší, než její tep. Lukáš byl kňour s velikým K. Listonoška sténala, předsíní bylo slyšet mlaskání. Od svižného sexu si dávali pauzu při dlouhých líbacích sekcích. Terezka si během píchání rajtovala mušličku a když na Lukáše přišel další požadavek na přestávku, odsunula ho nohou a pod divokým kmitáním svých prstů vyvrcholila. Dočkali se i malého výstřiku. Tep se zvednul, dýchala jako při maratonu. Lukáš honil. Poštěvačka si sedla na židli, strhla kondom a za honění očekávala spršku. A ta se dostavila. Dlouho neukojený Lukáš jí naplnil pusu, až jí sperma koutky vytékalo. Polkla a olízala ho jako nanuk.
Poštěvačka je prostě legenda celé vesnice. Lukáš se nestal občanem po přepisu trvalého bydliště, ale až po téhle chvíli. S vždy při chuti Terkou to nebylo poslední milování a nejen Lukáš by mi dal jistě za pravdu, že nějaké kameny v zemi nejsou nejzajímavějším lákadlem vesnice.