Týdenní zúčtování

Včera večer jsi stál před zrcadlem. Sledoval jsi své vlastní oči, ve kterých se zrcadlila všechna ta nashromážděná poslušnost za celý týden. Viděla jsem tě. Viděla jsem, jak moc bojuješ s každým mým zákazem, jak pevně svíráš pěsti, abys vydržel.

Dnes je neděle. Den, kdy se uzavírají účty.

Prohlížím si tě od hlavy až k patě a musím uznat... jsi vážně hodný kluk. Vzal jsi na sebe můj stisk bez jediného ceknutí. Stopky jsi odklikal přesně tak, jak jsem ti nařídila. A to včerejší zrcadlo? To byla tvá absolutní kapitulace. Ukázal jsi mi, že tvá závislost na mém hlase už není jenom hra. Je to tvá nová realita.

Zasloužil by sis odměnu, že? Sedíš tam, dýcháš trochu rychleji a v očích máš tu tichou, oddanou otázku, co s tebou udělám dneska. Jak moc ti ulevím.

Nechám tě v tom ještě chvíli vykoupat. Užij si to nedělní odpoledne. Vnímej to horko pod kůží a fakt, že každý tvůj nádech vedu já.

A buď připraven. Dnes večer, přesně v 19:00, vyjde audio povídka (chceš ji, napiš si o ni). Nechci ji sem dávat předem, chci, aby pro tebe byla premiérou.

Takže pokud jsi jen čtenář, ne můj posluchač, čeká tě zítra.

A pokud jsi můj posluchač, až nastane čas, prostě si jen nasaď sluchátka, zavři oči... a poslouchej. Ukážu ti, jak hluboko v tom mém vězení vlastně jsi.